Fujifilm recepty a jak na ně

Co to jsou Fujifilm Recepty?

Fujifilm fotoaparáty jsou celosvětově známé nejen díky svému retro vzhledu a snadnému ovládání, ale také díky svým integrovaným simulacím analogového filmu. Ty umožňují fotografovi tvořit krásné snímky s minimální potřebou následného upravování v počítači. Jenže co dělat, když chcete simulovat film, který Fujifilm pracovníci do těla fotoaparátu nezahrnuli? Nebo chcete simulovat film, na který nemá Fujifilm ani autorská práva? Třeba takový Kodachrome, Ektar, Tri-X, nebo slavnou Deltu? Jak získat tyto recepty se podíváme v tomto článku. 

Recepty se samozřejmě neobjevily na světě jen tak. Byly vytvořené milovníky Fujifilm fotoaparátů po celém světě a zde si jich budeme schopni ukázat pouhý zlomek. Velkou inspirací pro tyto recepty byl například web Fuji X Weekly, nebo vynikající Velšský svatební fotograf Kevin Mullins, který je známým X-Fotografem pro Velkou Británii.

Nejprve je třeba rozdělit generace snímačů, neboť ne každý pracuje stejně, a proto jsou jednotlivé recepty určené specificky pro určitou generaci snímače. Fujifilm snímače se dělí na tyto druhy a používají je tyto fotoaparáty:

X-Trans IV: X-T3, X-T4, X-Pro3, X-T30, X-S10, X-E4 a X100V

X-Trans III: X-T2, X-H1, X-Pro2, X-T20, X-E4 a X100F

X-Trans II:  X-T1, X-E2, X-E2s, X-T10, X100T, X100S, X70, X20, X30, XQ1 a XQ2

X-Trans I:  X-Pro1, X-E1 a X-M1

Bayer: X100, X-A1, X-A2, X-A3, X-A5, X-A7, X-A10, XF10, X-T100 a X-T200

GFX: GFX 50S, GFX 50R, GFX 100 a GFX 100S

Jak je aplikovat do fotografie?

Možnosti máme dvě. Buď přímo ve fotoaparátu při fotografování do JPEG za použití nastavení specifického receptu pro každou generaci snímače a interního nastavení v sekci obrazové kvality. To vám okamžitě na kartu uloží hotový snímek v požadovaných barvách. Druhý způsob je pak lepší pro ty z nás, kteří si s fotografií hrají v počítači dále a nechtějí se vázat pouze na JPEG přímo z fotoaparátu. Tento způsob však funguje pouze s fotoaparáty se snímačem X-Trans III a IV. Zahrnuje využití programu Fujifilm X RAW STUDIO a umožňuje soubory exportovat ve formátu .tiff pro možnost další práce v postprodukčních programech bez ztráty dynamického rozsahu a bitové hloubky. 

X RAW STUDIO funguje tak, že připojíte fotoaparát do počítače USB kabelem a zatímco v programu na monitoru vybíráte vámi požadované parametry fotografie, soubory nejsou zpracovávány procesorem počítače, nýbrž procesorem ve fotoaparátu pro perfektní soulad barev s vizí vědců z Fujifilmu.

V tomto článku se zaměříme na recepty simulující analogové filmy Kodak Tri-X, Kodak Ektar, Fujifilm Superia, Kodak Kodachrome, CineStill a pokusíme se také přiblížit vzhledu Polaroid filmu. 

Kodak Kodachrome (X-Trans IV)

V první řadě se podíváme na různé verze legendárního a dnes již nevyvolatelného filmu Kodachrome. Byl oblíbeným materiálem pro dokumentární fotografy, kteří zachycovali svět například pro National Geographic. Třeba takový Steve McCurry snad ani nepotřebuje představovat. Samozřejmě ona slavná „duše” Kodachromu je téměř nezachytitelná, ať na své digitální fotografii pracujete jak dlouho chcete, ale některé z těchto simulací se dostávají překvapivě blízko.

Pro každý recept je nejdůležitější základ, kterým je filmová simulace. Na všechny Kodachrome recepty je třeba Classic Chrome, a proto jej lze s menšími rozdíly vytvořit už s druhou generací X-Trans a na GFX snímačích. Pozdější generace však nabízejí více možností úpravy vzhledu.

Recept na Kodak Kodachrome:

• Simulace filmu: Classic Chrome
• Dynamický rozsah: 200
• Tónová křivka: H:0 S:0
• Barva: +2
• Odstranění šumu: -4
• Doostřování: +1
• Ostrost: +3
• Efekt zrnitosti: Slabý / Malé zrno
• Barevný chromatický efekt: Silný
• BR.SL.FX M.: Slabý
• Vyvážení bílé: Denní světlo, +2 R & -5 B
• ISO: Auto
• Kompenzace expozice: +⅓ až +⅔ (dle scény)

Kodak Ektar (X-Trans IV)

Pro navození pocitu příjemného letního dne a nostalgického vzhledu relativně nízkokontrastního negativního filmu Kodak Ektar použijeme znovu simulaci Classic Chrome. Pro ideální výsledky je však nejlepší použít fotoaparát se čtvrtou generací X-Trans snímače. Tyto fotoaparáty totiž umožňují nastavit barevný chromatický efekt, což ještě přidává na barevné věrnosti tohoto receptu. Dále využívá posuvníku „clarity” (v české lokalizaci jej Fujifilm nazval ostrostí), který relativně zpomaluje ukládání snímků. Z instantního cvaku se tak stane prodleva o přibližně jedné až dvou vteřinách. Pro vyhnutí se tomuto problému doporučuji recept simulovat na počítači v X RAW Studiu až po pořízení snímku. Na druhou stranu, zpomalení fotoaparátu není na škodu. Fotit na analog přeci jen nebyla super rychlá záležitost.

Ektar byl na trhu pouhých 8 let mezi roky 1989 a 1997, ale byl natolik oblíbeným filmem, že jej Kodak v roce 2008 přivedl zpět s novější emulzí. 

Recept na Kodak Ektar 100 je:

• Simulace filmu: Classic Chrome
• Dynamický rozsah: Auto
• Tónová křivka: H:+1 S:-2
• Barva: +4
• Odstranění šumu: -4
• Doostřování: 0
• Ostrost: +3
• Efekt zrnitosti: Vypnutý
• Barevný chromatický efekt: Silný
• BR.SL.FX M.: Slabý
• Vyvážení bílé: 6050K, +3 R & 0 B
• ISO: Auto, většinou maximálně 6 400
• Kompenzace expozice: 0 až +⅔ (dle scény)

Fujicolor Superia 100 (X-Trans IV)

Jasné barevné tóny, příjemné zrno, výborný dynamický rozsah. Toto jsou vlastnosti mého snad nejoblíbenějšího barevného filmu, který je v obchodech stále k dispozici. Fujicolor Superia. Tento recept je však zaměřený na jednu specifickou řadu, a to Superia 100 vyráběnou mezi lety 1998 a 2009. Byla známá svým malým zrnem, zlepšenou ostrostí a slušnou barevnou věrností pod fluorescenčním osvětlením. Ze všech zde zmíněných simulací působí asi nejvíce nostalgicky, protože Superia 100 byla právě široce využívaná do rodinných fotoaparátů na dovolených. Oblíbená byla také mezi svatebními fotografy a fotožurnalisty. 

Tento recept však využívá simulace Classic Negative, a proto jej lze vytvořit pouze ve fotoaparátech X-T4, X-Pro3, X100V, X-E4 a GFX středoformátech. Je možné použít Classic Chrome ve starších fotoaparátech, ale výsledný efekt nebude ideální, neboť právě Classic Negative přidává teplé tóny do světlých částí fotografie a studené tóny do stínů. 

Recept na Fujicolor Superia 100:

• Simulace filmu: Classic Negative
• Dynamický rozsah: Auto
• Tónová křivka: H:-1 S:-2
• Barva: +1
• Odstranění šumu: -4
• Doostřování: -2
• Ostrost: -2
• Efekt zrnitosti: Slabý / Malé zrno
• Barevný chromatický efekt: Silný
• BR.SL.FX M.: Slabý
• Vyvážení bílé: Denní světlo, 0 R & -1 B
• ISO: Auto, většinou maximálně 6 400
• Kompenzace expozice: +⅓ až +⅔ (dle scény)

CineStill 800T (X-Trans IV)

Posledním barevným negativem, který se v tomto článku pokusíme digitálně oživit, je relativně méně známý, ale stále velmi zajímavý CineStill 800T. Přesněji se podíváme na CineStill 800T. Tento film je stále v prodeji a velmi oblíbený mezi analogovými nadšenci. Díky svému složení a absenci Remjet vrstvy je tento film velmi náchylný k „mlžení” a unikání světla z jasných částí fotografie do stínů. Toto tvoří efekt, který nejsem v českém jazyce schopen popsat jedním slovem. V angličtině se tomu však říká halation.

CineStill 800T má mírně potlačený kontrast a vyvážení bílé ideálně stavěné pro focení pod wolframovým osvětlením. Nejlepší výsledky dosáhnete při fotografování na vyšší hodnoty ISO. Základ pro tento recept je simulace Eterna/Kino.

Za denního světla táhne Cinestill silně do modra. Nejlépe totiž vyniká převážně při fotografování v nočním městě a jiných tmavých scénách s umělým osvětlením, kde navozuje zvláštní kinematografickou atmosféru.

Recept na Cinestill:

• Simulace filmu: Eterna/Kino
• Dynamický rozsah: 400
• Tónová křivka: H:0 S:+2
• Barva: +4
• Odstranění šumu: -4
• Doostřování: -3
• Ostrost: -5
• Efekt zrnitosti: Slabý / Malé zrno
• Barevný chromatický efekt: Silný
• BR.SL.FX M.: Silný
• Vyvážení bílé: Studená bílá zářivka-3, -6 R & -4 B
• ISO: Auto, většinou maximálně 6 400
• Kompenzace expozice: -⅓ až +⅔ (dle scény)

Kodak Tri-X 400 (X-Trans IV/III/II)

A co černobílý film? Fujifilm fotoaparáty už samy o sobě krásně simulují slavný Acros, ale my se zaměříme na negativ konkurenčního výrobce. Kodak Tri-X je blízký snad každému, kdo kdy do rukou vzal analogový fotoaparát a chtěl fotit černobíle. Aby také ne, vždyť původní Tri-X existuje už od čtyřicátých let minulého století s menší aktualizací v roce 2007. Ta s sebou přinesla jemnější zrno a mírně slabší kontrast. Původní vzhled byl však zachovaný. Tento film byl třeba velmi často používaný dnes již celosvětově známým brazilským fotografem Sebastiaem Salgadem.

Tri-X může vypadat velmi odlišně v závislosti na dobu vyvolávání a na použitých chemikáliích. Z tohoto důvodu uvedeme hned několik různých nastavení tónové křivky. Je pravda, že novější fotoaparáty umějí například měnit efekt Clarity a Color Chrome, ale i na starších Fujifilm fotoaparátech, které mají Acros, lze Tri-X simulovat bez nutnosti těchto nastavení. Nebude se jednat o tak blízkou reprodukci, ale vypadat to bude stále krásně.

Recept na Kodak Tri-X 400:

• Simulace filmu: Acros (+ žlutý/červený/zelený filtr)
• Dynamický rozsah: 200
• Tónová křivka: H:0 S:+3
• Barva: --
• Odstranění šumu: -4
• Doostřování: +1
• Ostrost: +4
• Efekt zrnitosti: Silný / Velké zrno
• Barevný chromatický efekt: Silný
• BR.SL.FX M.: Vypnutý
• Vyvážení bílé: Denní světlo, +9 R & -9 B
• ISO: 1 600-12 800
• Kompenzace expozice: +⅓ až +1 (dle scény)

Polaroid (X-Trans IV/III)

V poslední řadě se pokusíme napodobit vzhledu instantních fotografií společnosti Polaroid. Nebude se jednat o jeden specifický film, neboť jich na trhu byla, za dobu od uvedení prvních instantních fotoaparátů, spousta. I tak se však jedná o relativně líbivý recept, který by byla škoda nevyzkoušet. Filmovou situaci využijeme Eterna/Kino.

Recept na Polaroid:

• Simulace filmu: Eterna/Kino
• Dynamický rozsah: 400
• Tónová křivka: H:+4 S:-2
• Barva: -2
• Odstranění šumu: -4
• Doostřování: -1
• Ostrost: 0
• Efekt zrnitosti: Silný / Malé zrno
• Barevný chromatický efekt: Silný
• BR.SL.FX M.: Vypnutý
• Vyvážení bílé: Auto, +5 R & -5 B
• ISO: Auto
• Kompenzace expozice: 0 až +1 (dle scény)

Závěrem

Výhodou všech těchto receptů je možnost jejich uložení jako vlastní nastavení ve fotoaparátu a jejich zpětné vyvolání dle potřeby. Fujifilm fotoaparáty umožňují uložení až sedmi vlastních nastavení (většinou jsou tyto možnosti schované na poslední stránce I.Q. záložky v menu), takže si můžete těchto šest receptů do fotoaparátu připravit a používat je, kdy se to bude hodit. Stále nám tak zůstává sedmý volný pro běžné focení, kdy zrovna nestojíme o specifický barevný prostor a chceme prostě fotit, jak jsme zvyklí.

Neberte však tyto recepty jako svatou a neměnnou pravdu. Pokud vám na nich něco nesedí, tak není nic snazšího, než si trochu pohrát s výše zmíněnými nastaveními a uzpůsobit si finální fotografii své představě. To je na těchto receptech parádní. Jsou skvělým odrazovým můstkem pro ještě více, dnes již nedosažitelných, negativních a pozitivních filmů.