V minulém článku jsem představil krajinářského klasika klasiků, ale ještě bych se rád tématu dotkl z druhé strany. Soutěžní březen se má týkat dynamické krajiny a protože krajina jako taková je velmi oblíbený žánr, je obtížné v záplavě fotografií vyniknout. Řekl jsem si tedy, že by nebylo od věci představit vám několik zajímavých technik, jak fotografování krajiny ozvláštnit a případně co je k tomu potřeba. Právě výjimečnost snímku totiž může být to, co rozhodne při hodnocení porotou. Pojďte se se mnou podívat, jaké možná neobjevené techniky tento žánr skýtá. A slibuji, že o tak banálních věcech jako je přechodový filtr, nepadne ani slovo.
Na úvod jsem vás chtěl trochu překvapit. Asi si říkáte, že jsem se zbláznil, proč bych měl použít makropředsádku? Vždyť krajina je o pohledu do dálky, o snímání velkých celků, veliké perspektivě. A právě proto jsou makropředsádky vynikající, pomohou vám perspektivu fotografie úplně změnit. Pokud totiž na širokoúhlý objektiv takovou předsádku nasadíte, zaostříte s ním podstatně blíže a při dostatečném zaclonění až po nekonečno. Z opravdu drobných objektů v popředí se tak může stát velmi neobvyklý a zásadní určující prvek, který dá krajinnému snímku zcela nový rozměr.
Za použití IR filtru, nebo modifikovaného aparátu citlivého v IR spektru můžeme získat snímky s úplně jiným rozložením barev, například obloha je většinou velmi tmavá a mraky stále světlé, stromy a veškerá zeleň zase bílé. Taková fotografie převedená do černobílé, nebo barevně tónovaná, působí opravdu nevídaně a dovede i z poměrně všedního snímku vytvořit na první pohled odlišný a zajímavý. Nemluvě o tom, když je navíc i obsah skvěle komponován a exponován.
S pomocí dobrého stativu a silného ND filtru je možné vytvořit dynamiku prostým rozmazáním pohybujících se objektů. Ať už je to tekoucí voda, mraky, světla aut na silnici, obilí ve větru, nebo třeba dráhy hvězd. Vše vypadá o poznání zajímavěji už proto, že oko běžného člověka nemá šanci tyto obrazy spatřit, jen dlouhá závěrka fotografické kamery nám dovolí pozorovat tyto neviděné krásy.
A teď si možná zase klepete na čelo - vždyť krajina je o širokém záběru, pod krajinnou fotografií často nalézáme panoramata a široké záběry z vysokých poloh. Jak ale trefně poznamenal jeden z našich kolegů, dost často někdo vyšplhá na nějakou horu, počká si na zlatou hodinku a pak širokáčem zabere několik stovek kilometrů, nakonec se diví, že to divákovi připadá fádní. Jak by také ne, když v tak velikém záběru je těžké hledat nějaký záchytný bod nebo dominantu mezi desítkami výrazných prvků. Teleobjektivem je možné si v takovém záběru najít hned několik dobrých fotografií, ať je to záběr na jednotlivý vrchol osvícený sluncem, nebo les v mlze, či slunce napůl schované za mraky. Všimněte si, že z mnoha takových fotografií by se dalo vypíchnout hned několik mnohem zajímavějších než je celek.
A na závěr jedna tradiční a školometská rada, na ten nejlepší okamžik se vyplatí si počkat. Mnoho profesionálů zabývajících se krajinářskou tvorbou tráví na lokaci i několik dní, pokud ji nemají vytipovanou dopředu. Vyplatí se počkat si na to nejlepší světlo, počasí a přijít ve správném ročním období.
Komentáře k článku