Rozhovor s Janem Starčevičem, diváckým vítězem soutěže ČERNOBÍLÝ SVĚT

foto: Jan Starčevič / Danube House

Prozraďte nám něco o sobě (pokud to nechcete uchovat v tajnosti). Kolik je Vám let, kde žijete, v jakém oboru pracujete?

Spektrum mých činností je poměrně široké. Po škole jsem začal podnikat v IT, což mě vždycky bavilo. Několik let jsem řídil digitální agenturu a zaměstnával programátory, grafiky a kreativce. Dnes se věnuji koučingu IT start-upů, oceňování doménových jmen a sám vyvíjím internetové projekty. Internetové prostředí vnímám jako realitní developer, tedy pořídím prémiové doménové jméno, pro něj postavím projekt, ten chvíli provozuji a pak prodám.

 

Vysedávání u počítače a stres ovšem není nic zdravého a zhruba před třicítkou se mi podařilo docela obstojně si zhuntovat zdraví a to mě zavedlo ke studiu medicíny, všech možných alternativ a zdravého životního stylu. Jedna z věcí, která mi tenkrát nejvíce pomohla bylo pití ionizované vody a přístroje na úpravu vody do domácnosti značky Chanson jsem začal před 5 lety do ČR dovážet pod značkou ZivaVoda.cz. Dnes máme distribuci v několika evropských zemích a ionizátory vody dodáváme jak do běžných domácností tak i sportovcům nebo doktorům do ordinací. I díky pití ionizované vody dnes zvládám práci, rodinu i sport a zbývá čas i chuť na focení. Věřím, že správná úprava vody je budoucnost, voda je pro lidské tělo úplný základ.

Aktuálně pracuji na projektu Doktor.cz, což bude revoluce ve vztahu doktor-pacient a věřím, že pomůže českému zdravotnictví. Zejména díky IT projektům mnoho cestuji, přibližně půl roku trávím v USA v Silicon Valley, zbytek času trávím v Evropě, resp. v ČR. Tento rok mi bude 35 let.


foto: Jan Starčevič / Posázavský gigant

Jak dlouho fotografujete, tedy myslím, vážněji?

Fotografie mě bavila vždy, ale DSLR mám teprve jeden rok. Dá se říci, že pořízením zrcadlovky začala má fotografická kariéra. Dříve jsem fotil pouze telefonem a o fotografii nevěděl zhola nic. Jsem ale velký nadšenec a jakmile mě něco chytne, jdu do toho naplno. Zkoumal jsem EXIFy každé zajímavé fotky, na kterou jsem narazil a hned ze začátku jsem investoval jak do online kurzů, tak do focení s lektory, což považuji za obrovský přínos a rozhodně tento přístup doporučuji. Mám za to, že 2-3 hodiny se zkušeným lektorem ušetří zhruba i měsíc času zkoušení focení různých situací a zkoumání, jak nastavit zrcadlovku.

 

foto: Jan Starčevič /  M*A*S*H Portrét pilota II

Co vás baví nejvíce fotografovat a na jaké žánry se zaměřujete?

Díky mému IT zaměření hodně zkoumám technické aspekty fotografie a baví mě tím pádem zejména dokonalé technické provedení. Žánrově nejsem vyhraněn, dá se říci, že fotografii vnímám jako snad nejdokonalejší výrazový prostředek. Naučit se fotit je jako naučit se univerzální světový jazyk. Pokud bych to měl blíže specifikovat, tak dosud jsem se zaměřoval na fotografii, kde není možné kontrolovat podmínky a každá fotografie je neopakovatelná a unikátní. Do budoucna bych se rád zaměřil na kreativní fotografii, konkrétně na práci s lidmi a kontrolované podmínky. Cestopisy a krajina budou ale vždycky mé nejoblíbenější.


foto: Jan Starčevič / Večerní procházka

Podle vašich fotografií soudím, že nejste nějak žánrově vyhraněn. Fotografujete krajiny, architekturu, cestopisy, zvířata, noční fotky, ale i street fotografii, je nějaký žánr, ke kterému máte nejblíž?

Je mnoho žánrů, které jsem ještě neprozkoumal a postupně je objevuji. Postupuji podle nálady, možností a náročnosti. Minulý rok mě hodně bavilo fotit letadla a díky výhře v soutěži 212. Letky v Čáslavi, jsem měl možnost jet s Armádou ČR na Airshow na Maltu jako dvorní fotograf. Nakonec jsem tam fotil i pro Italy, Švýcary, Španěly a reprezentanty dalších zemí. S místním zastoupením Canon jsem dohodl zapůjčení Canon 1DX a EF 800mm f/5.6L IS USM a další techniky. Byla to super zkušenost, dokonalý zážitek a musím říci, že piloti z AČR jsou nejen profesionálové světové úrovně, ale i skvělí lidé. Česká republika dostala za naše vystoupení od Malty vyznamenání a i tento rok o nás mají velký zájem, na to již člověk může být opravdu hrdý.

Jsem samozřejmě otevřen dalším takovým zkušenostem.


foto: Jan Starčevič / Kolibřík stříbrný

Je nějaký směr, ve kterém byste se chtěl ve fotografii zlepšit?

Co bych se rád jako směr naučil je zejména práce se světlem a fotografie lidí - portréty, jak v ateliéru, tak v různých lokacích. Zlepšovat se dá neustále a u fotografie to platí obzvlášť, fotit se dá naučit rychle, ale zlepšovat se bude člověk celý život. Kdybych měl vypsat, co vše chci zlepšit, nebude na to stačit tato webová stránka.


foto: Jan Starčevič / Benátky

Máte nějaké vyšší fotografické ambice, nebo fotografujete jen tak pro radost?

Celkově jsem ambiciózní člověk a ve fotografii bych rád dosáhl mistrovství, dá-li se to tak říci. Radost ve focení ovšem musí zůstat, protože jde hlavně o kreativní práci. Výhodou je, že mě živí něco jiného a tudíž se nemusím uchylovat např. k focení svateb a dalších repetitivních činností, které by mě jistě po chvíli nudily.


foto: Jan Starčevič / Pan klenotník

S jakou technikou pracujete (fotoaparát, objektivy)

Používám Canon 5D Mark III a několik objektivů z L řady od 24-70mm f/2.8L II až po 200-400mm f/4L IS USM a extender 1.4x. Méně je někdy více a tak jsem zhruba před půl rokem několik objektivů prodal, nechal si nejzákladnější a pořídil si místo nich Zeiss Otus 55mm. Focení manuálním objektivem celkově zpomaluje práci, ale přináší více fotografické disciplíny a hlubší vhled do “řemesla”. Také pokoru, když fotky přinesete k počítači a ze 100 je použitelná jen 1.


foto: Jan Starčevič / Večerní Floriana

Jaké jste měl pocity, když jste se dozvěděl o výhře v soutěži ČERNOBÍLÝ SVĚT?

Na Golden Gate jsem se během mého pobytu v Kalifornii byl několikrát podívat, ale často jsem ho ani nefotil, nebylo to prostě zajímavé a možná jsem se jen nechtěl připojit k davu turistů a vyrobit další fotku, kterou už vyfotily miliony lidí přede mnou. Když jsme se však jednou vraceli z výletu na Mt. Tamalpais a viděl jsem přicházet mlhu z oceánu na město, řekl jsem si, že tohle je konečně ten správný okamžik.

Z výhry v souteži Megapixel mám velkou radost a vážím si jí.


foto: Jan Starčevič / Strictly no parking

Bylo Vám téma černobílé fotografie blízké, nebo byla vaše účast v této soutěži jen takový pokus?

Černobílá fotografie je krásná a je potřeba do ní dospět. Dříve jsem jí nerozuměl, nechápal jsem jí. Čím více však fotím, tím více ve fotografii vidím něco jiného a pokud tvrdím, že fotografie je jako univerzální světový jazyk, tak černobílá fotografie má ještě o jednu dimenzi více. Uvažoval jsem o i pořízení Leica M Monochrom, která může fotografa naučit vidět svět opět jinak a posunout jej ve vnímání světla, kontrastů a stínů. Kromě toho fotografa naučí ještě více fotografické disciplíny. Pořízení Leicy ještě nechávám uzrát, mj. i díky ceně a tak trochu si přeji, aby monochrom vyrobilo třeba Fuji.

Budete se účastnit i dalších soutěžních kol?

Dalších kol se budu účastnit, ikdyž v některých žánrech jsou v galerii takoví mistři, že se spíše budu učit a sledovat, jak to dělají.


foto: Jan Starčevič / Pozorovatel

Jak vnímáte úroveň a prostředí Galerie Megapixel, máte k ní nějaké připomínky?

Galerie Megapixel je jednak dobře navržená koncepčně, tak kvalitně spravovaná. Líbí se mi akcent na EXIF a prolinky na techniku do e-shopu, což mi hlavně v úplných začátcích hodně pomáhalo zorientovat se v dostupném vybavení.

Kladně hodnotím atmosféru galerie, která je velice přátelská a lidé si pomáhají. Někdy jsou možná relativně málo kritičtí a pokud existuje prostor pro zlepšení, nebo fotografie obsahuje chyby, tak to autorovi příliš nepomůže.

Uvítal bych také, kdyby ostřící algoritmus fungoval stejně jako třeba na flickru, který umožňuje zobrazit skutečnou technickou kvalitu fotografie.

Úroveň galerie je vysoká a některé fotografie jsou skutečně na světové úrovni. Navíc někteří autoři dokáží i s levnější technikou vyprodukovat opravdu dechberoucí díla, což je o to zajímavější.

Celkově hodnotím Galerii Megapixel opravdu velmi pozitivně.


foto: Jan Starčevič /  140 New Montgomery