Adolf Zika - samouk, který pokořil svět profesionální fotografie

Adolf Zika / foto Martin Lukeš

Mohl byste prozradit našim čtenářům, kteří neznají Váš životní příběh, jak jste se vlastně dostal k fotografování a co nastartovalo Vaší kariéru profesionálního fotografa?

Už je to tolikrát omleté, že na to strašně nerad odpovídám. Tak tedy jen stručně. Byl jsem vrcholový sportovec, a když jsem se vrátil z pobytu v Japonsku, což bylo zrovna po revoluci, viděl svět tak nějak jinak a ne jen v barvě medailí. Rozhodl jsem se skončit se svým sportem - judem - ze dne na den. Protože jsem se trochu nudil, vyrazil jsem tenkrát na sraz Harley Davidson a půjčil jsem si na to fotoaparát. Během dvou dnů jsem udělal nějaké fotky a odnesl je vyvolat do laboratoře. Tam se mě ten pán ptal, pro jakou agenturu pracuji, když to viděl, a já si řekl AHA…tak to bych se tím asi mohl živit. Prodal jsem tedy vše, co jsem měl a koupil si nejlepší fotografickou výbavu, které jsem ale vůbec nerozuměl. Zaplatil si cestu na Hawaii a tam jsem nafotil Ironman Triathlon, nejslavnější závod tohoto sportu na světě. Fotky jsem poslal na první ročník soutěže Czech Press Photo, a vyhrál jsem nejobsazenější kategorii Sport serie, dostal jsem grant od společnosti Konica a už to jelo.


Z workshopu s Adolfem Zikou / foto Martin Lukeš

Začal jste vlastně ještě v době analogu, tedy klasické kinofilmové fotografie. Jaký byl Váš přechod na digitální techniku a jak jste vnímal, nebo vnímáte tu revoluční změnu ve vývoji fotografie?

Úplně jsem nepřešel nikdy. Stále některé fotky fotím na analog, ale vím, že jsem s tím už trochu trapný. Je to v podstatě podobné, jako když rád jezdím ve starých vozech ze 70 let. Prostě k digitálu nikdy nebudu mít osobní vztah. Ale respektuji ho a je součástí mého každodenního života. Na druhé straně přináší obrovské možnosti pro dnešní začínající fotografy.


foto Adolf Zika

Kromě fotografií, které si asi každý představí, ve spojení s Vašim jménem, tedy černobílých aktů, se věnujete mnoha dalším žánrům a aktivitám. Vím, že fotografujete motoristické sporty, jste zakladatel projektu WEEK OF LIFE, děláte fotografické workshopy, natáčíte a fotíte reklamy, ale točíte třeba i dokumentární filmy, která z těch oblastí Vás baví opravdu nejvíce?

Jednoznačně TV reklamy, celovečerní dokumenty a nyní přichází to, na co čekám celý život a to jsou celovečerní hrané filmy. Svůj první, v roli režiséra, začínám točit v únoru. Je to první české motorkářské roadmovie. Myslím si, že jsme silně motorkářský národ a že si to tato země, kde se před pár desetiletími jezdilo na Jawě 250 do práce i v zimě a ve sněhu, zaslouží!


Z workshopu s Adolfem Zikou / foto Martin Lukeš

Na co jste ve své kariéře nejvíce hrdý?

Dlouhou dobu to byly fotky, pak moje TV dokumenty, za které jsem dostal ceny na různých festivalech po světě, ale dnes mohu říct, že je to jednoznačně Week of Life a budu to asi tvrdit už navždy. Nejsem si totiž jistý, že by se mi jakýmkoliv jiným projektem podařilo oslovit a ovlivnit tolik lidí na celém světě.


foto Adolf Zika

U tohoto unikátního fotografického projektu Week of Life, tedy Týden života, bych se rád zastavil. Co stálo u zrodu té myšlenky, jak se vyvíjí a kam se za těch několik let existence posunul?

Myšlenka WoL zrála několik let. Vlastně už v roce 2000, v době kdy vznikla moje kniha Poslední kniha století. Tenkrát jsem si přizval 120 profesionálních fotografů, aby 10.10. 2000 fotili jeden den v životě České republiky. Zajímal mě především všední život lidí po cele republice. A o několik let později, když jsem navázal spolupráci se společností Leica a dostal od nich malý kompakt, tak jsem si na sebe tak trochu ušil bič. Dal jsem si totiž za cíl zdokumentovat jeden celý rok svého života. Přemýšlel jsem, jak to celé pojmout, a napadla mě jakási mozaika poskládaná z 9 fotografií zobrazujících celý průběh dne. Právě těch 9 fotografií denně se stalo inspirací pro vznik  Week of Life (9 fotek x 7 dní), který jsem v roce 2009 založil s velice skromným očekáváním. Myslel jsem, že nám týden nafotí tak 50 lidí.


foto Adolf Zika

Dnes už nejsem zdaleka jediný, kdo zdokumentoval celý rok svého života. Ten má zdokumentováno přes 30 členů Week of Life a máme dokonce pár členů, kteří fotografují dva nebo tři roky v kuse. To je neuvěřitelný výkon. Aktuálně má projekt přes 420 tisíc fotografií, 6500 týdnů a rozrostl se do 44 zemí po celém světě a pořád roste dál a dál.


Z workshopu s Adolfem Zikou / foto Martin Lukeš

Za nedlouho to bude dvacet let co se věnujete profesionálně fotografování. Když jsme spolu mluvili před pár dny naposledy, zmiňoval jste se o tom, že zvažujete ukončení fotografické kariéry. Co Vás vede k podobným myšlenkám a čemu byste se věnoval v budoucnu?

Trochu bych to poupravil. Nejde o ukončení fotografické kariéry, ale o ukončení fotografie aktu. Víte, já si myslím, že každý umělec má svoje zlaté období, pak třeba i stříbrné a bronzové…, ale když by mělo následovat i bramborové období tak to už nestojí za moc. A já to bohužel kolem sebe vidím a to i u některých svých kolegů, kteří kdysi vytvořili nádherná díla.


foto Adolf Zika

Z mnoha historek i ze své vlastní zkušenosti vím, že jste byl a možná pořád jste trnem v oku vystudovaným fotografům a zástupcům různých fotografických škol, které vaše práce považují svým způsobem za diletantské. Na druhou stranu Vaše celosvětové úspěchy, jak v oblasti komerce tak umění, hovoří jinak. Jaká byla Vaše pozice fotografa-samouka v tom pomyslném moři ostřílených žraloků a jakou myslíte, že mají dnes šanci prosadit se na trhu neprofesionální fotografové?

Tenkrát to bylo mnohem složitější, dnes je situace zcela odlišná. Dodnes se vlastně tak trochu považuji za amatéra, tedy nevzdělaného v oboru, ale paradoxně to bylo to, co mi dalo možnost se nadýchnout a konat. Neuvědomoval jsem si, že překračuji určité hranice a najednou jsem tvořil snímky, které bych asi se vzděláním neudělal. A to je na tom to cenné. Proto jsem za to vlastně rád a jdu zas dál. Do jiného oboru, do jiné řeky, stejně nevzdělaný jako kdysi před lety. I když ne zase tolik… Přeci jen mám natočených 80 reklam a to není pro film špatný začátek.


Z workshopu s Adolfem Zikou / foto Martin Lukeš

Fotografie je nejen umělecký a komerční obor, ale také pořád velmi silné médium. V současné době zažívá díky digitálním technologiím určitý boom a možná se dá říci i znovu-obrození. Máte představu, jak se bude tento obor vyvíjet dál?

Nemám.. Upřímně nemám.. A snad ani nechci mít. Já to prostě beru, jak to je, vývoj se nedá zastavit. Jednou sice sežere samotné lidstvo, ale to je už jiná otázka a kapitola.


foto Adolf Zika

Prozraďte nám něco z vašich nejbližších připravovaných projektů.

Rok 2014 bude v tomto ohledu opravdu pestrý. Nejen, že budeme nadále rozšiřovat aktivity projektu Week of Life a budu točit již zmiňované motorkářské roadmovie, ale chystá se i celá řada aktivit spojených s mým výročím 20 let fotografie. Takže se můžete těšit na výstavu, či vydání nové připravované knihy.


Z workshopu s Adolfem Zikou / foto Martin Lukeš

Jaké máte koníčky kromě těch kreativních jako je fotografie, nebo film a u čeho relaxujete a sbíráte energii pro Váš pracovní kolotoč?

Můj největší koníček je moje práce, takže to nemám rozdělené na práci a relax. Pracuji stále. Jediné, co se kromě rodiny dá považovat za relax, jsou kytary a motorky, to pro mě hodně znamená.


Z workshopu s Adolfem Zikou / foto Martin Lukeš

Co byste vzkázal, nebo doporučil někomu, kdo by se chtěl stát úspěšným fotografem, který se prosadí a dojde nějakým způsobem uznání.

Vzkázal bych mu toto - opravdový úspěch poznáš tak, že začneš mít první nepřátele, odpůrce a také kopíráky. Až se toto stane, nebuď z toho smutný a zhrzený, naopak, nepřestávej a pokračuj v tom, co tě baví a nepřikládej tomu zase příliš velkou váhu! Je to totiž velká zábava, tenhle svět show a businessu :-)


foto Adolf Zika

Byl jsem přítomen mnoha Vašich workshopů a besed. Velmi mě překvapila otevřenost, se kterou sdělujete posluchačům svoje postupy a poodkrýváte svět té velké profesionální. Neměl jste někdy strach z toho, že vytvoříte sám sobě konkurenci?

Ne neměl. Je to jediná možnost, jak zůstat sám před sebou čistý. Když budete něco zatajovat, je to jako byste si dal na kolo v cyklistickém závodě motůrek a předjížděl tak své soupeře. Nakonec jde stejně o osobnost a originalitu.


foto Adolf Zika

Pokud by někoho zajímalo, jak probíhají fotografické worskhopy s tímto zkušeným fotografem, může si přečíst starší článek, věnovaný právě tomuto tématu. A jestli máte někdo zájem naučit se od Adolfa Ziky něco osobně, můžete využít exkluzivního portrétního workshopu, který se bude konat 20. 3. 2014 v Megapixelu v Praze.


Z workshopu s Adolfem Zikou / foto Martin Lukeš