Čím fotografovat sport, 2. díl

Fotografování pohybu, zvláště pak pokud jde o nějaký klíčový moment, a nedej bože za špatných světelných podmínek, patří obecně k těm nejnáročnějším disciplínám. Tak jako nemůžete vyhrát závody Formule 1 ve Fábii, ani sport nelze fotografovat každým fotoaparátem, pokud chcete dosáhnout opravdu dobrých výsledků. Existuje několik vlastností a parametrů, které byste měli zohlednit při výběru fotoaparátu, který bude sloužit primárně k focení sportu.

foto: Radek Caga / Nikon D7200 tělo

Klíčové parametry pro výběr fotoaparátu na focení sportu

• Rozsah citlivosti ISO
• Možnosti automatické citlivosti
• Systém automatického ostření
• Rychlost sekvenčního snímání
• Hledáček elektronický vs. optický
• Krátké expoziční časy
• Odolnost a utěsnění proti prachu a vlhkosti

foto: Robert Jahn / Canon EOS 5DS R tělo

Proč je důležitý rozsah citlivosti ISO

Minule jsme si řekli něco o tom, jaké situace musí řešit sportovní reportér, pokud se dostane do horších světelných podmínek. Ty mu standardně nedovolí použít kratší časy expozice a nedostatek světla pak musí kompenzovat bleskem, světelnějším objektivem, anebo vyšší citlivostí.

Blesk velmi často použít nelze, a i když budete mít ve vaší výbavě ty nejdražší světelné objektivy, mnohdy to bohužel nestačí, a tak se vyšším hodnotám citlivosti stejně nevyhnete. Díky nim posbírá snímač více světla, což umožní zkrátit čas expozice nebo zaclonit. Krátké expoziční časy zmrazí fotografovaný pohyb a vyšší clonové číslo zajistí dostatečnou hloubku ostrosti. Tento princip se využívá nejen při focení sportu, ale i dalších žánrů, mezi které patří například divadelní a koncertní fotografie, stejně jako při focení svateb a reportáží obecně. Podobně se ale fotografují také zvířata v pohybu nebo třeba dopravní prostředky a jiné dynamické dokumentární záběry.

foto: Radek Sieber / Canon EOS 5D Mark II tělo

Focení exteriérových a outdoorových sportů zas tak složité není, zvláště pak, když svítí i slunce a světla je dostatek. Stačí nastavit čas expozice a clona se přizpůsobí tak, aby výsledná fotografie nebyla ani světlá ani podexponovaná.

No jo, ale co třeba halové a indoorové sporty, jako je třeba gymnastika, box, florbal nebo hokej? Světlo v hale je povětšinou tlumené, clona se otevře na maximum, přesto ale expozice vychází tmavá. Lze sice prodloužit čas, ale tím dojde k rozmazání pohybu, což je nežádoucí.

V takových situacích je potřeba disponovat fotoaparátem, který má možnost manuálního nastavení času a clony, ale zároveň musí mít dostatečný rozsah citlivosti, který kompenzuje chybějící světlo. Vyšší citlivost ale s sebou nese negativní prvek, kterým je zvýšena hladina šumu. Fotoaparáty pro sport, kde se s citlivostí pracuje poměrně často, by měly proto mít také dobrý odstup od šumu, a to i při vyšších hodnotách citlivosti.

foto: Jan Zavadil / Canon EOS 5D Mark II tělo

Starší fotoaparáty měly poměrně malý rozsah citlivosti (zhruba v hodnotách ISO 100–16 00), to ale současným požadavkům na fotografování pohybu ve ztížených světelných podmínkách nestačí.

Novější zrcadlovky i bezzrcadlovky mají běžně rozsah citlivosti ISO 100–12 800. Pokročilejší modely disponují citlivostí až ISO 51 200 a nejvýkonnější modely končí s citlivosti až v hodnotách do půl milionu, případně ISO 3 280 000 v tzv. rozšířeném módu citlivosti. Obecně platí, že čím novější, výkonnější, a tedy i dražší fotoaparát vlastníte, tím vyšší hodnoty ISO a lepší odstup od šumu má.


foto: Dušan Ignác / Canon EOS 70D tělo

Automatická citlivost ISO není zdaleka jen pro amatéry

Focení halového sportu jsem se během své praxe věnoval poměrně dost. Z vlastní zkušeností vím, že kromě toho, že je světla pramálo, je jeho hladina velmi nestálá. Část scény je nasvícená méně než jiná nebo ještě hůře - intenzita světla se mění a osvětlovači chvíli svítí na plno a během pár vteřin přepnou na tlumené světlo. Na každou takovou změnu je nutné reagovat, což s sebou nese neustálé lovení té správně hodnoty citlivosti. Fotit v těchto podmínkách je k zbláznění, zvláště pak, když je sport doprovázen i nějakou světelnou choreografií.


foto: Martin Sekanina / NIKON D4

Tuto situaci ale skvěle vyřešila funkce automatické citlivosti v kombinaci s manuálním režimem M nebo preferencí času (S nebo Tv). Díky tomu můžete nastavit optimální čas i clonu a ISO se automaticky přizpůsobuje aktuálním světelným podmínkám. Dříve u pokročilých fotoaparátů tato funkce chyběla. Výrobci ze své podstaty nepředpokládali, že ten, kdo fotí na manuální režim, by toužil po automatické citlivosti. Opak je ale pravdou. Dnes si focení sportu, divadla, koncertů, dokonce ani běžných rodinných momentek nedovedu bez manuálního režimu v kombinaci s automatickou citlivostí představit. Ta za mě totiž odvede spoustu práce a já se tak mohu mnohem více soustředit na klíčové okamžiky.


foto: Martin Kozák / Canon EOS 1D X tělo

V případě, že vybíráte fotoaparát na podobné žánry, dohledal bych si v technických parametrech i tuto funkci. Osobně bych fotoaparát bez automatické citlivosti v manuálním režimu dnes už nechtěl. Doporučuji si navíc před nákupem fotoaparátu prolistovat možnosti automatické citlivosti přímo v konkrétním fotoaparátu. Některé modely totiž mají možnost omezení automatické citlivosti do vámi zvolené maximální hodnoty, nastavení nejdelšího času závěrky, od které bude automatické ISO aktivováno, nebo dokonce při automatické citlivosti povolení korekce expozice i v manuálním režimu, což jinak není možné. Všechny tyto doplňkové funkce jsou klíčové a přispívají ke komfortu používání automatické citlivosti.

Články související s citlivostí:

• CITLIVOST ISO 1. díl
• CITLIVOST ISO 2. díl
• Automatická citlivost ISO, jak fotit portrét v pohybu

foto: Otakar Metlička / Canon EOS 1Ds Mark III tělo

 

Fotit dokážete jen tak rychle, jak rychlý je systém automatického ostření

Rychlý a zároveň přesný autofokus je dalším klíčovým parametrem při fotografování dynamických scén. Kromě rychlosti a přesnosti je také důležité, aby AF systém dokázal fungovat i v horších světelných podmínkách, což je občas u levnějších digitálních fotoaparátů problém. Dále se může hodit více zaostřovacích bodů, zvláště pokud je někdo zvyklý při ostření používat sledování objektu (tzv. 3D tracking). Moderní bezzrcadlovky navíc disponují pokročilejším systémem automatického ostření s automatickou detekcí očí zvířat i lídí nebo sledování dalších objektů jako jsou dopravní prostředky (auta, motocykly, vlaky a letadla).


foto: Michal Straka / Sony Alpha A99 II tělo

Bezzrcadlovky jsou na tom v tomto směru ještě o něco lépe. U nich se ostří přímo přes snímač, a ten může být pokrytý AF body v podstatě celý. Profesionální bezzrcadlovky mají k dispozici 493 až 1 053 AF bodů. Větší počet zaostřovacích bodů vám dává jednak větší svobodu v komponování obrazu, ostřící bod umístíte, kam je potřeba, ale také zajišťuje větší přesnost a spolehlivost při kontinuálním zaostřování. Ostřící body spolu mohou lépe spolupracovat, je možné je také slučovat do různě velkých skupin, takže dosažení správného zaostření je o to snazší.

foto: Miloslav Němec / Canon EOS 5D Mark IV tělo

Stejně důležité je i to, kolik ostřících bodů je tzv. křížových. Tyto ostřící body jsou citlivé jak na horizontální, tak i na vertikální linie obrazu, a tím pádem fungují mnohem spolehlivěji. Zajímavé řešení přinesly zrcadlovky Nikon u Nikon u D6, Nikon D850 a Nikon D500. Po zapnutí funkce Group AF se zvolená skupina „obyčejných“ AF bodů chová jako jeden větší bod křížové konstrukce, takže pak všechny body fungují jako křížové.

Články související s ostřením:

• OSTŘENÍ

foto: Jiří Faix / Nikon D800 tělo

Je lepší elektronický nebo optický hledáček

A když už je řeč o rozdílu mezi zrcadlovkami a bezzrcadlovkami, bylo by na místě zmínit ten nejzásadnější. U zrcadlovky se fotograf divá skrze optický hledáček a díky optickému hranolu a zrcátku vidí skrze objektiv v reálném čase přímo fotografovanou scénu.

Bezzrcadlovky optický hledáček nemají a dá se s nimi fotit pouze přes displej, případně skrze elektronický hledáček, což je v podstatě také takový malý displej. Obraz jde tedy skrze objektiv nejprve na snímač a následně je pak promítán na displej, případně do EVF. Hledáčky první generace bezzrcadlovek měly drobné zpoždění, které s sebou přinášelo pomalejší reakce například při fotografování klíčového okamžiku, ale tento problém byl postupem času odbourán.

foto: Jakub Frühauf / Canon EOS 7D Mark II tělo
 

Na druhou stranu, EVF má i několik výhod. Jednak simulují expozici, a tak je ještě před vyfocením vidět, jestli fotografie nebude příliš světlá nebo tmavá, případně jestli nebude mít nějak posunuté barvy. Další výhodou je možnost prohlížet fotografie přímo v hledáčku, což u zrcadlovek nelze. Stejně tak lze provádět veškerá nastavení menu pomocí hledáčku, a ne pouze na hlavním displeji jako u zrcadlovek, což je při ostrém slunci velmi nepraktické. Každý si tedy musí zvolit, čemu z těchto výhod dá přednost.

Články související s hledáčkem:

• Rozdíl mezi elektronickým a optickým hledáčkem

foto: Karel Tyc / Canon EOS 1D X tělo

Sekněte si sekvenci

Mnoho fotografů sportu spoléhá na tzv. sekvenční neboli sériové snímání. Na jedno zmáčknutí spouště pořídí fotoaparát sérii snímků, ze které už si pak stačí jen vybrat ten nejpodařenější. Důležité ale je, aby v sérii tento záběr vůbec byl. Běžné zrcadlovky umí pořídit kolem 6 snímků za sekundu, ty pokročilé reportážní zvládnou 10 až 14 sn./s.

U bezzrcadlovek ale odpadá pohyb zrcátka, a tak se výrobcům podařilo zrychlit pauzu mezi jednotlivými záběry, tím pádem mají podstatně větší kadenci sekvenčního snímání a to obvykle mezi 15 až 120 sn./s. Díky tomu lze vytvářet nejen animované fázování určitých sportů, ale navíc máte jistotu, že s takovým množstvím snímků pořízených během jedné sekundy ten klíčový snímek určitě nepropásnete.
 

Záběr složený ze sekvenčního snímání
foto: Jan Burkert

Články související se sekvenčním snímáním:

• Sekvenční snímání

foto: Josef Ducháč

Krátké expoziční časy - klíčový parametr sportovního fotoaparátu

Pro sportovní fotografy je určitě zbytečné připomínat, že fotoaparáty se mohou lišit také v tom, s jakým nejkratším expozičním časem dokáže závěrka pracovat.

U základních kompaktních fotoaparátů to není více než 1/2000 s. Zrcadlovky a bezzrcadlovky nižší a střední třídy mají k dispozici časy až do 1/4000 s. U profesionálních modelů je závěrka ještě rychlejší a dokáže exponovat časem až 1/8000 s. Rychleji mechanická závěrka pracovat neumí.

foto: Marian Chytka / Canon EOS 1D X tělo

Bezzrcadlovky a dnes už i některé modely zrcadlovek mají k dispozici také závěrku elektronickou. U ní odpadají veškeré mechanické pohyby, díky čemuž lze pracovat i s časy 1/16 000 s,  1/32 000 s nebo 1/64 000 s, a to už je sakra fofr.

Krátké expoziční časy se kromě zmrazení extrémně rychlých pohybů používají také tehdy, když chcete použít na velmi ostrém světle otevřenou clonu pro extrémně malou hloubku ostrosti. Světla jde do objektivu mnohdy tolik, že nestačí ani nejkratší čas expozice, aby nebyl snímek přeexponovaný. Na takové situace se extrémně krátký čas závěrky opravdu hodí.

Články související s časem závěrky:

• Rozdíl mezi elektronickou a mechanickou závěrkou
• MANUÁLNÍ REŽIM
• EXPOZIČNÍ ČAS
• PREFERENCE ČASU

foto: Petr Polách / Sony Alpha A7R II tělo
 

Odolnost a utěsnění proti prachu a vlhkosti jsou v terénu nezbytné

Při výběru fotoaparátu na sport myslete také na mechanické vlastnosti přístroje. Pokud fotíte šachy nebo halový sport, kde není zvýšená prašnost a vlhkost i teplota odpovídají běžným standardům, pak jste v podstatě bez starostí. Existují ale sporty, kdy se fotograf může potýkat s deštěm, sněhem, vlhkostí, prachem, pískem nebo dokonce se stříkající vodou a blátem i extrémním mrazem. V takovém případě se vyplatí investovat do fotoaparátu, který má zvýšenou odolnost.

Těsnící prvky proti prachu a vlhkosti u vyšší třídy fotoaparátů (Nikon D850)

Tyto fotoaparáty jsou většinou vyrobeny z hořčíkové slitiny, která vydrží i nějaký ten náraz a lehčí pád. Navíc mohou mít utěsněné vstupy a mezírky mezi tělem a ovládacími prvky. To braní prachu i vlhkosti vniknutí do fotoaparátu, což značně zvyšuje jeho životnost.

foto: Ing. Václav Duška / Nikon D5 tělo

Podobné je to i se samotnou mechanickou závěrkou fotoaparátů. Ta je testována na určitý počet cyklů a u sportu, kde často fotíte v režimu sekvenčního snímání, se vyplatí investovat do přístroje, kde je závěrka testována na větší počet cyklů. U standardních fotoaparátů je to cca kolem 100 000 cyklů, u profi modelů až 400 000 cyklů. Nejvyšší modely bezzrcadlovek některých značek jako například Nikon Z9 už nemá mechanickou závěrku vůbec a vystačí si pouze s tou elektronickou. Tím pádem nabízí nejen kratší expoziční časy, ale také nedochází k žádnému mechanickému opotřebování závěrky. Ta elektronická je teoreticky nesmrtelná.

foto: Palko Staník / Nikon D4S tělo

Přístroje vhodné pro fotografování sportu

Canon EOS R3

Vyšší třída digitálních bezzrcadlovek

• Sony Alpha A1
• Nikon Z9
• Canon EOS R3
• Sony Alpha A9 II
• Sony Alpha A7R V
• Nikon Z8
• Sony Alpha A7S III
• Canon EOS R5
• Panasonic Lumix DC-S1R
• Nikon Z6 II
• Sony Alpha A7 IV

Panasonic Lumix DC-GH6

Střední třída digitálních bezzrcadlovek

• Canon EOS R6
• Panasonic Lumix DC-GH6
• Canon EOS R8
• Nikon Z5
• Panasonic Lumix DC-S1
• Sony Alpha A6700
• OM System OM-5
• Fujifilm X-T30 II

Nikon D850

Vyšší třída digitálních zrcadlovek

• Nikon D6
• Canon EOS 1D X Mark III
• Nikon D850
• Pentax K-1 Mark II

Pentax K-3 Mark III

Nižší třída digitálních zrcadlovek

• Canon EOS 6D Mark II
• Pentax K-3 Mark III
• Canon EOS 90D
• Nikon D7500

titulní foto: Martin Metelka