Exponometrie

V překladu se jedná o měření expozice, tedy světla ve fotografované scéně. Používají se při ní, velmi překvapivě, expozimetry. Co který typ dokáže, to osvětlím v druhé části textu. Nejdůležitější bude vysvětlit těm z vás, kteří právě vstávají od počítače se slovy že expozimetr mají ve foťáku, proč by měli číst dál. Ve zkratce proto, že ten ve foťáku není pro fotografy.

Samozřejmě žertuji, ale je mnoho situací, kdy fotoaparát nedokáže a neměří korektně. Každý modení přístroj má více nebo méně snímacích bodů které měří epozici. Zpravidla má takové čidlo několik tisíc měřících bodů, případně je měření odečítáno přímo z "hlavního" obrazového senzoru. Software foťáku pak vyhodnocuje, jestli vidí krajinu nebo místnost, jestli je v ní například protisvětlo, jak je která část obrazu jasná a tmavá. Dle toho vytvoří nastavení tak, aby poskytl co nejneutrálnější a nejvyváženější snímek. Na jednu stranu se jedná o velmi sofistikovanou metodu, která vždy poskytne výsledek, jež má co nejmenší tendenci urazit, ale jak to bývá, nemusí se jednat o to nejlepší možné nastavení. Navíc každá drobná změna ve snímané scéně může vést k jinému nastavení expozice za situace, která se fotografovi jeví jako neměnná, tedy totožná s předchozí.

Je to vynikající systém pro to, abyste si z dovolené přivezli spoustu hezkých fotek, nebo pokud nestíháte exponovat ručně, měli alepoň nějaké snímky. Když si je ale položíte vedle sebe, budou každý trochu jiný a nebudou působit uceleně. Zde přichází první důležitý bod, proč expozici měřit ručně - sice není možné vyzískat reportáž o deseti fotografiích s perfektním historamem, ale takovou, která bude vytištěná vedle sebe působit kompaktně, ne jako deset odlišných snímků. Dalším momentem je možnost s nastavením myšlenkově pracovat ještě před stisknutím spouště.

Pokud je na to čas, může si fotograf pohodlně určit, jaký potřebuje čas a clonu, jak chce mít snímek přeexponovaný nebo naopak. Fotí se tedy "na první dobrou", ne na deset pokusných, nebo na dodatečnou editaci. Stejně tak je to s blesky, pokud nejsou připojeny přes TTL a ovládáme je manuálně, je expozimetr jediný způsob, jak je změřit a vyhnout se tak nekonečnému zkoušení. Natož v případě kombinace stáleho a zábleskového světla.

Rozhodně se tak nejedná o přístroje kupříkladu pro sportovní fotografii, nebo na dovolenou, ale mohou zásadně pomoci při fotografování ve studiu, pro přesné měření krajiny, pro reportáž a vůbec všude, kde je vyžadována přesnost a konzistence. V neposlední řadě také pro ty, kteří se mnou sdílejí myšlenku, že každé dílo, které chce autor prohlásit za své, musí být kompletně v jeho rukou už při samotné tvorbě, pokud není koncepčně vymezeno jinak. Ale to zabíhám do teorie estetiky.

Expozimetry

A jak je to tedy se samotnými zařízeními? Co které z nich umí a proč jsou v nich takové cenové rozdíly? Vezmu si za příklad značku Sekonic a Gossen, ty totiž již dlouhou dobu patří mezi standardy na trhu.

Gossen expozimetr DIGISIX 2

Začněme základním typem GOSSEN, který je nejkompaktnější z představených a také nejzákladnější. Umí měřit dopadající stálé světlo. Na expozimetru se nastaví ISO a přístroj vydá hodnotu EV, množštví světla dopající na bílou měřící polokouli. Po jejím nastavaní na otočném voliči se pak ukáže celá škála použtitelných časů a proti nim clonová čísla, stačí tedy vybrat takovou dvojici, která je pro danou situaci nejvhodnější. Krásně lze také navolit podexpozici nebo naopak.

Sekonic expozimetr L-478D

Pokročilejším je SEKONIC L-478D, který již disponuje displejem a kromě ambientního (trvalého) světla umí měřit i zábleskové. Naměřené informace zle i upravovat a to tak, že pokud změníme například čas nebo clonu, expozimetr sám dopočítá ostatní hodnoty. Od jednoho měření lze odečíst nastavení i s případnými dodatečnými úpravami.

Sekonic L-758D

Nejpokročilejším a skutečně profesionálním zařízením je Sekonic L-758D. Ten umí samozřejmě vše co předchozí dva. Navíc obsahuje spotmetr, kterým se neměří dopadající, ale odražené světlo a to velmi exaktně, v úhlu jednoho stupně. Přístroj zároveň umí měřit a porovnávat více hodnot zaráz, což je takřka nezbytné pro fotografování multiexpozic, nebo při nastavování kombinace ambientního a zábleskového světla. Třešničkou na dortu je pak možnost přesně si změřit reálný dynamický rozsah fotoaparátu, fotograf se pak může při dobrém měření expozice spolehnout na to, že si odnáší stoprocentně zdravá data bez přepalů a podpalů.

Doufám že jsem vás dnes příliš nenudil a vzbudil váš zájem si expozimetry na naše pobočky vyzkoušet, na té pražské jsem přípraven na dodatečné dotazy, stejně tak jako zde pod článkem v komentářích.