Fotograf zvířat Ondřej Chvátal: Díky postprocesu dokáži podtrhnout atmosféru a emoce

Co bylo prvním impulsem k tomu, že jste se začal specializovat na focení zvířat?
Ze začátku jsem fotografoval tak nějak vše a především reportážní rytířské snímky, jelikož jsem se sám šermu věnoval. To trvalo necelé tři roky a poté jsem šel jednou do zoo. Tam mě focení nadchlo během chvilky a zlomilo se to ve mně. Řekl jsem si, že se chci věnovat pouze fotografování zvířat a začal pak směřovat výbavu i na to. A fotografování zvířat mě baví dodnes.

Jak vypadá váš běžný den, pokud jdete fotit zvířata?
Když vyrazím do zoologické zahrady, většinou nedočkavě čekám před bránou půl hodiny před otevřením a zaměstnanci teprve přicházejí do práce. Uběhne pár hodin, mně to přijde jako chvilka a zaměstnanci už zas odchází a já stále fotografuji. Většinou nemám čas na pití ani na jídlo, aby mi neunikl žádný záběr (smích). Vždy zoologickou zahradu projdu úplně celou, kouknu, kde co je, i když teď už to často vím a další kolečka už chodím jen tam, kde předpokládám, že se dá udělat hezký snímek. Pokud je někde ale nějaké mládě, tak jsem u jednoho výběhu klidně půl dne, a i když nefotím, tak se kochám a sleduji. Prioritou pro mě je, aby nešlo poznat, že nefotím ve volné přírodě.​​​​​​ 

Nese s sebou focení v zoo nějaká úskalí?
Spousta lidí si myslí, že můžu do výběhu. Veškeré fotografie jsou ale focené z pozic běžného návštěvníka. Spousta lidí si myslí, že fotografování v zoo je jednoduchá disciplína, ale z mého pohledu tomu tak není, hlavně co se týče kvality fotografií. Největší výhoda je, že to zvíře tam prostě je a nikam daleko neuteče. Největší nevýhodou bývá právě prostředí. Hodně lidí to neřeší, ale pokud chcete opravdu pěknou fotku, musíte řešit i pozadí v zoo, a to je často problém, pokud výběhy nejsou nějak členité nebo velké. Další problém bývají skla, přes která, pokud nenajdete správné místo, nejde udělat krásně ostrou fotku. Pro začínající fotografy jsou zoo ale určitě skvělou průpravou. Pro mě je to skvělé i z toho hlediska, že se podívám a nafotím si druhy, které v životě ani v přirozeném prostředí neuvidím.

Kdy se dají v zoologické zahradě pořídit nejlepší snímky?
Ve většině zoo může být člověk ještě 1/2 hodiny po zavírací době. Takže vždy využiji ten čas na maximum a jsem tam od rána až do večera. Nejlepší snímky vždy pořídím hned ráno a navečer. Už bývá klid, málo lidí a i zvířata bývají aktivnější a samozřejmě hlavně během letních dnů jsou i lepší světelné podmínky. 

foto: Ondřej Chvátal

Navštívil jste již všechny zoo v České republice a vyrážíte i do zahraničních lokací? 
Je to jeden z mých cílů, podívat se do všech, ale dřív jsem byl hodně limitovaný kvůli starému autu a na větší vzdálenosti jsem se už bál. Z těch větších zoo mi chybí ještě tři (Ústí nad Labem, Liberec, Děčín), takže ty bych si rád splnil možná ještě během letošního podzimu. V zahraničí jsem byl prozatím jen ve Vídni, ale rád bych tuto sbírku postupně rozšiřoval. Skloubit takové cestování s prací ale není úplně jednoduché především časově.

Jak se oproti tomu liší organizace dne, pokud fotíte ve volné přírodě?
Nejsem limitovaný otevírací dobou, ale najít a zachytit zvíře je samozřejmě těžší. Například při mé nedávné dovolené jsem si chtěl nafotit poprvé vlhy pestré. Vytipoval jsem si nějaké lokality. Bohužel všechny byly dvě hodiny cesty od mého bydliště. Budík jsem měl na druhou hodinu ráno a vyrazil na cestu. A byl jsem tam od 4:00 do 21:00. Takto jsem tomu věnoval tři dny z pěti. Samozřejmě, pokud je to někde blízko mého bydliště, tak jdu třeba ráno nebo navečer, ale pokud cestuji někam, tak chci ten čas využit na maximum.

Od koho čerpáte informace o místech, kde zvířata ve volné přírodě najít?
Pokud se zaměřím na nějaký určitý druh, tak čtu různé články na internetu a podle toho se snažím odvodit, kde by se mohly nacházet. Lokality vám málokdo prozradí, pokud nemáte dobré známé. Veřejně také často nejsou dostupné, samozřejmě z pochopitelných důvodů. Takže se mi stalo, že jsem jel třeba dvě hodiny na vytipované místo a bylo to zbytečné. To k tomu focení určitě patří. Pokud ale nejdu vyloženě po nějakém druhu, tak si naplánuji pochod v blízkém okolí, vezmu s sebou tátu, protože víc očí víc vidí. Pokud se mi nějaká lokalita zalíbí nebo objevím nějaké hnízdo, tak se pak vracím už i s kompletní výbavou na dané místo, které mám i uložené v aplikaci, abych ho lépe našel. A občas mi známí řeknou, že třeba viděli na určitém místě čápa. Takže to je poslední zdroj, od kterého sbírám informace.

Znáte za tu dobu už chování zvířat a pomáhá vám to při focení?
Lhal bych, kdybych řekl, že u všech všechno vím, ale pokud se nějaké chystám jít vyfotit, zajímám se o zvuky či aktivitu v různých ročních obdobích. Pokud jde o zoo, tak i v ní se znalosti hodí i přesto, že máte jistotu toho, že zvíře najdete. Jak tam trávím spoustu času, tak už vím, kdy a jak bývají různé druhy aktivní a dokážu odhadnout, zdali se něco bude dít nebo nemá smysl čekat a jít se podívat k dalšímu výběhu. Většinou fotografuji především to, co mě zaujme a co se naskytne. Určitě mám ale svá oblíbená zvířata, jsou to hlavně veškeré kočkovité šelmy. Jsem prostě milovník koček a jednu mám i doma.

Jaké bylo vaše nejdelší čekání na vyfocení fotografie a kolik fotografií si většinou odnesete z jednoho focení?
V zoo mám většinou za celý den 1000-1500 snímků. Když se opravdu daří, tak cca 3 000. V zoo většinou vyloženě čekám na snímek mláďat. Naposledy bylo dlouhé čekání u mláděte kočky divoké asi kolem pěti hodin. Ale vyfotit opravdu dobrý snímek zvířete může trvat i několik let a znamenat spoustu návštěv. Třeba fotografie pelikána s rybou, která má úspěch v mnoha soutěžích, se mi povedla asi po čtyřech letech, a to k nim chodím vždy, když v zoo jsem. Při focení ve volné přírodě jsem rád, když mám třeba 500 snímků. Čekal jsem i celý den a neměl buď ani jednu fotografii nebo žádnou, kvůli které jsem tam byl. Jelikož já jsem ale hodně trpělivý a klidný člověk, tak mi to vůbec nevadí a jsem rád i za jednu fotografii.

Fotíte na Nikon D750 a objektiv Sigma 150-600 mm. Co vám na této kombinaci vyhovuje? 
Jako první jsem měl objektiv Sigmu 150-600 mm, tenhle objektiv díky jeho rozmezí zvládne pokrýt v podstatě cokoliv a nemusel jsem si na začátek pořizovat 3-4 různá ohniska. Samozřejmě je to vykoupeno vysokým číslem světelnosti, takže často musí jít člověk s ISO nahoru. Na starém fotoaparátu Nikon D7100 za horších podmínek byl pro mě šum ale nesnesitelný, protože mám rád čisté fotky. Takže jsem si pořídil full-frame, kde mohu nastavit ISO výše. Vysněné techniky mám ale hodně. Mezi ně patří Nikon D850 a objektiv Nikon 300 mm f/4,0 a také objektiv na makro fotky Sigma 105 mm f/2,8.

Využíváte nějaké speciální doplňky či oblečení, pokud jdete fotit? 
Letos jsem to teprve více řešil a pořídil jsem si hejkala, maskovací fotostan a také stativ. V podstatě všechny mé fotografie, které jsou kde k vidění, jsem zatím fotil z ruky, ale do volné přírody se stativ určitě hodí.

Co by podle vás měla určitě fotka zvířete mít, aby byla dobrá?
Pokud se chytne skvělé světlo je v podstatě vyhráno. Osobně mám rád, když je na fotce nějaký zajímavý záběr, nemusí být vyloženě pohybový. Mám rád fotky, které vyvolají nějakou emoci, rád proto fotím interakce zvířat mezi sebou, jako například samice s mládětem. A díky postprocesu tu atmosféru a emoce ještě dokáži podtrhnout a to je pro mě pak skvělá fotka.

Jak velkou váhu dáváte postprocesu?
Určitě vysokou. V téhle době si myslím, že základní úpravy dělá každý. Fotka jimi vždy prokoukne a je to i způsob, jak se člověk může odlišit. Ne vždy dělám úplně přirozené barvy, jak mi vždy bylo říkáno, že by se to tak mělo u zvířat dělat. Upravuji snímky tak, jak to cítím a abych byl spokojený. Jsem typ člověka, co se vše učil spíše formou pokus omyl, takže i na fotografiích jde vidět, že jsem měl různá období a často se styl fotografií měnil, především co se týče barevné tonality. Jsem ale rád, že už mám nějaký rukopis a stává se mi velice často, že mi lidé píší, že i kdybych fotografii neměl podepsanou, tak ji vždy poznají. 

Jaké programy pro úpravu používáte?
K úpravě používám dva programy, Zoner Photo Studio a Adobe Photoshop. V průměru se každé fotografii věnuji cca jednu hodinu. Nepoužívám žádné presety, každé fotografii se věnuji zvlášť a ke každé mi sedí něco jiného. Stane se mi občas, že fotografii dělám hodinu a ve finále nejsem spokojený, tak ji nezveřejním nebo to za čas zkusím znovu a lépe.

Co považujete za své největší fotografické úspěchy? 
Nikdy by mne nenapadlo, že nějaké budu vůbec mít, ale poslední roky, a především tento, je opravdu neuvěřitelný. Stal jsem se měsíčním vítězem soutěže Cewe Photo Award 2023. Získal jsem druhé místo v kategorii zvířata v lidské péči v prestižní české soutěži Czech Nature Photo. Vyhrál jsem soutěž na serveru 500px. Některé fotografie se ukázaly v galeriích po světě (v Chicagu, New Yorku, Montrealu, Barceloně, Melbourne či Hanoji). Dělám také porotce na crowningarts. To bych asi shrnul za takové největší foto úspěchy. Vždy mě to strašně nakopne a jsem rád, že ten čas a píli, co jsem focení věnoval, nejsou zbytečné.

Přemýšlel jste někdy nad tím, že by se z tohoto koníčku stala práce na plný úvazek?
Nad tím jsem přemýšlel já i kolegové v práci. Vždy, když jim řeknu, že jsem měl nějaký úspěch, tak se na mě podívají a říkají, co tam ještě dělám. Ale něco jiného je, když fotograf fotí lidi nebo něco pro lidi, tak mu z toho plyne i nějaký příjem. Fotografování zvířat je v tomto ohledu velkým mínusem nebo netuším, jak na to, aby to mohla být zároveň i má práce a nejen koníček ve volném čase. Pravdou je, že ten čas, který musím trávit v práci, mě limituje strašně moc.

Kde vaše fotografie můžeme vidět? 
Určitě na sociálních sítích. Měl jsem také tři výstavy. Z té poslední jsem poté všechny obrazy dražil a veškeré peníze jsem věnoval různým zoo a záchranným stanicím v době covidu. Mé fotografie nejvíce využívá zoo Jihlava, kde jsou na kelímkách, billboardech a různých suvenýrech. Můžete je ale najít i v jiných zoo, například Tábor a Chleby.

Ondřejův Facebook

​

Ondřejův Instagram

Ondřejův
web

Jaký je váš fotografický sen? 
Podívat se do přirozeného prostředí mých oblíbených zvířat. Letos se tomu tak mělo poprvé stát a měl jsem být na ostrově Helgoland a fotit především tuleně a tereji. Bohužel to na poslední chvilku padlo, a tak se můj sen zase neuskutečnil, ale doufám, že to jednou vyjde. I tak jsem si udělal velkou radost a věnoval ten týden, co jsem měl být na ostrově, focení právě vlh pestrých a některé fotografie se opravdu povedly.



Co považujete za nejdůležitější vlastnost/věc, kterou by měl fotograf zvířat a přírody mít?
Určitě mezi ně patří trpělivost a vztah k přírodě a zvířatům. Určitě si nejít pro fotku na úkor toho, že to může zvíře nějakým způsobem ohrozit.

Co byste doporučil začínajícím fotografům zvířat?
Určitě si hned koupit pokud možno dlouhé ohnisko, které se vždy na zvířata hodí a do volné přírody i nějaké základní maskování. Bude to znít trošku jako klišé, ale hlavní rada je fotit a fotit a fotit. Sám u sebe vidím ohromný rozdíl mezi mými prvními a posledními fotkami. Stále jsem fotil a snažil se zdokonalovat jak v samotném fotografování, tak i postprocesu. Také si je člověk víc a víc jistější, co a jak funguje. Zdokonalovat se můžete stylem pokus/omyl, což je hlavně můj případ a v mých očích i ten lepší. Nevýhoda je ta, že to zabere opravdu spoustu času, na druhou stranu získáte svůj styl, který Vám nikdo nevezme. Určitě také sledujte ostatní fotografy a nechte se inspirovat fotografiemi.

Na závěr bych chtěl moc poděkovat za tuto možnost rozhovoru, vážím si toho. A chci také popřát všem skvělé světlo a spoustu nádherných snímků zvířat a přírody, ale především s ohleduplností ke zvířatům.

Autorem fotografií v článku je Ondřej Chvátal