Recenze Fujifilm X-H2 tělo

Je tomu teprve pár měsíců, co Fujifilm uvedl na svět svou novou vlajkovou loď X-H2S, která byla velmi zřetelně zaměřena převážně na rychlost. Ne každý však potřebuje čtyřicet snímků za vteřinu, nebo skládaný snímač. A proto to vlastně nebyla jediná vlajková loď APS-C série X fotoaparátů z hlav inženýrů v japonském Fujifilmu. Její sestra X-H2 je nyní konečně také venku a přináší s sebou druhou stranu pomyslné fotografické barikády. Design obou kusů je vyjma dvou písmen na těle identický a tak se bude jednat o velmi podobnou recenzi původní X-H2S. V jednom aspektu se však oba fotoaparáty výrazně liší.

Fujifilm X-H2 totiž narozdíl od X-H2S přináší na světě první 40ti-megapixelový APS-C snímač. Nyní jsme konečně schopni zachytit o poznání větší množství detailů ve fotografované scéně. Snímač to však není skládaný, jako Fujifilm předvedl u prvního modelu páté generace svých X fotoaparátů. To s sebou nese o poznání pomalejší odečet dat. Jako u všech ostatních CMOS snímačů tak musíme dbát na frekvenci umělého osvětlení a rychlý pohyb při využívání elektronické závěrky. Dále snímač nedokáže oněch impozantních 120 propočtů za vteřinu nutných k rychlému a přesnému zaostřování během kontinuálního snímání. I tak se však nejedná o nějakého šneka. Nový X-Processor 5 je stále stejně výkonný a umožňuje fotoaparátu pracovat svižně, ostřit relativně rychle a sledovat více subjektů s větší přesností než u předchozích X-T4, či X-Pro3. 

V jednom parametru se však jedná o opravdu nejrychlejší fotoaparát na trhu. Doteď bylo u Fujifilmu zvykem využívat maximální rychlosti elektronické závěrky 1/32 000 s. Canon si toto prvenství přivlastnil modelem R3, který zvládá rychlost až 1/64 000 s. Fujifilm X-H2 však zamířil mnohem dále a dosáhl neuvěřitelné rychlosti závěrky až 1/180 000 s. Konečně není focení za jasného poledního světla na jasné clony f/1,2 a podobné problém. 

Více pixelů, více šumu?

Fujifilm X-H2 je postaven okolo nového X-Trans CMOS 5 HR snímače honosícím se čtyřiceti milióny bodů. Je to vůbec první APS-C snímač na trhu překračující tuto hranici. Větší rozlišení s sebou však nese jednu běžně neměnnou konstantu. Menší pixely znamenají menší světlocitlivou plochu a tudíž více šumu při focení na vyšší citlivosti ISO. Po několika testech jsem však zjistil, že je na vyšší citlivosti ISO hodnota šumu prakticky stejná jako u X-H2S, nebo starší X-T4. Množství zachycených detailů je však znatelně vyšší. Nevím, jak se to Fujifilmu povedlo, ale dokázali to.

Ostřící algoritmy jsou stejné jako u X-H2S. Mezi rozpoznatelné subjekty patří samozřejmě lidské obličeje, ale nyní dokáže X-H2 rozpoznat a sledovat také zvířata, ptáky, letadla, auta, motocykly a další vozidla. Foťák si vybraný subjekt zaměřil a ve většině případů už jej nepustil. Hodně tomuto všemu samozřejmě pomáhá nový X Processor 5. Absence skládaného snímače je však znát, protože nedokáže sledovat tak svižně jako rychlejší X-H2S. Na druhou stranu má však více ostřících pixelů a tak je akvizice ostření přesnější.

Hledáček má X-H2 stejný, jako sesterská X-H2S. S rozlišením 5,76 milionů pixelů a obnovovací frekvencí až 240 snímků za vteřinu se do něj kouká opravdu pěkně. Obraz je v něm přirozený, plynulý a bez zpoždění. Samotný obraz v něm není přehnaně velký, takže nemusíte oko lepit vší silou na očnici, abyste viděli od rohu do rohu. 

Ergonomie fotoaparátu

Tělo X-H2 je identické x X-H2S. Nabízí velký, pohodlný grip s plynulou spouští parádní pro velké ruce. Klasický sub monitor se z původní X-H1 vrátil, ale tradiční Fujifilm analogové voliče rychlosti závěrky, citlivosti ISO a kompenzace expozice již ne. Tyto základní parametry expozice jsou tentokrát měněny předním a zadním otočným kolečkem, jak jsme tomu zvyklí u digitálních zrcadlovek.

Jediný otočný volič, který na těle zůstal je měnič PSAM režimů, obsahující sedm plně personalizovatelných módů. Jedním cvaknutím kolečka tak můžete přenastavit druh automatického zaostřování, sledování, rychlost snímání, barevné nastavení, typ závěrky, měření a řízení expozice i třeba rozsah automatické citlivosti ISO. Tato funkce se mi osvědčila při často se měnících podmínkách. Ideální pro fotografy běžně přecházející mezi různými styly focení, kteří se neradi neustále vrtají v menu.

Na tělo se nám z X-T4 a X-S10 vrátil plně otočný a výklopný displej. Focení z jakéhokoliv úhlu je naprosto parádní. Povedlo se mi díky němu zachytit momenty, které bych s pevným či dvousměrným displejem vyfotit nedokázal.

Vylepšení se dočkal i joystick. Je mnohem větší, příjemnější na ovládání a neřeže tolik do ruky jako předchozí verze. Jedná se o stejný joystick, jako u nových GFX těl. Jen je možná posazený trochu dále a výše, než jsem zvyklý, protože jsem na něj musel často přehmatávat.

Jak jsem již zmiňoval, na těle fotoaparátu je otočný volič umožňující rychlé přepnutí mezi až sedmi vlastními režimy. Ty se také dají využít na nastavení různých filmových receptů, jako třeba ty, zmíněné v našem článku Fujifilm recepty a jak na ně.

Připojení

Karetní sloty máme stále dva, ne však stejné. Druhý slot je stále určený pro UHS-II SDXC karty o rychlosti až 300 MB/s. Ten první byl však nahrazený slotem pro karty CF Express typ B pro přenosové rychlosti přesahující 1700 MB/s. Nutný upgrade z důvodu mnohem větších datových toků při sekvenčním snímání a při natáčení videa v maximální kvalitě.

Na levé straně těla nalezneme 3,5 mm jack na připojení mikrofonu, který je posazený nad pozicí určenou pro vyklopený displej. Pokud tedy natáčíme sebe a máme zapojený mikrofon, tak jsme i nadále schopni vidět displej bez překážek. Pod mikrofonním konektorem najdeme 3,5 mm jack na sluchátka pro kontrolu zvuku v reálném čase. Konečně nepotřebujeme extra příslušenství pro tuto funkci. USB-C konektor přináší vysokou přenosovou rychlost dat, možnost nabíjení velké NP-W235 baterie a dokonce možnost napájení fotoaparátu za chodu. V balení také rovnou nalezneme ochranu proti vytržení z konektoru, kterou lze u USB-C konektoru do těla pevně přišroubovat. Toto uvítají především studioví fotografové. HDMI konektor je konečně plné velikosti. Žádné mini, či mikro. 

V neposlední řadě Fujifilm přinesl na trh dva bateriové gripy. Ten druhý je hlavně unikátní díky RJ45 konektoru pro dálkové ovládání fotoaparátu přes počítač v sekvenci až 4 strojů, či rychlý přenos dat. 

Video

Fujifilm se už s několika posledními vlajkovými loděmi opřel do videa dosti obstojně, tentokrát však postoupil ještě o několik tříd výše. X-H2 nabízí DCI 4K video o frekvenci 60 snímků za vteřinu bez ořezu v 10-bit, 4:2:2, H.265, All-Intra neomezeně. Dále zvládá nahrávat i do Apple ProRes (ProRes422, ProResHQ, ProResLT a ProResProxy), což vysvětluje potřebu pro CF Express slot. Tyto formáty jsou velmi náročné na rychlost karet, avšak jejich kvalita za to opravdu stojí.

Pokud byste však potřebovali rozlišení ještě vyšší, tak zvládne X-H2 nahrávat ve 8K video při 30 fps.

Fotoaparát dokáže nahrávat také 6,2K video při 30ti snímcích za vteřinu za použití celé 3:2 plochy snímače. Skvělá možnost pro nahrávání anamorfními objektivy. Externě pak navíc X-H2 posílá přes HDMI do externího rekordéru ProRes RAW 12-bit v rozlišení 6,2K při 30ti fps, nebo 4,8K při 60ti fps. Původní logaritmický profil F-Log byl doplněný o nový F-Log2 pracující při citlivosti ISO 1250. Ten nabízí více než 14 stop dynamického rozsahu.

Závěr(ka)

Samotná závěrka je opravdu tichá a jemná. Svým zvukem fotografovanou scénu neruší. Jedním z důvodů pro přepracovanou závěrku je integrovaná stabilizace na snímači. Zvládne prodloužit scénu o až 7 expozičních čísel bez nutnosti stabilizace v objektivu.

Fujifilm nám ukázal, že i APS-C stroje umí zachytit spoustu detailů. X-H2 je naprosto vynikající kousek pro fotografy architektury, krajin, ale i dokumentaristy, street fotografy a prakticky všechny náročné tvůrce.