Historie krajinářské fotografie

Fotografie a krajina jsou dokonce spjaty už od samého prvopočátku. Jelikož je to žánr statický a ranná technika ani materiály zdaleka neumožňovaly rychlou expozici, bylo přímo nasnadě, aby první fotografové zachycovali krajinné snímky.

Musím ještě poznamenat, že se rozhodně nejedná o vyčerpávající akademický text. Hodlám zde z pohledu aktivního fotografa a teoretika načrtnout několik zlomových bodů a osobností krajinářské historie.

NICEPHORE

Vůbec první fotografie která spatřila světlo světa, je snímek Nicephore Niépceho a není divu, že se jedná o krajinu, sice o krajinu městskou. Fotografie byla pořízena roku 1826 osmihodinovou expozicí. Dnes máme tak citlivé přístroje, že se snad ani nedopočítám, kolik ND filtrů bych na aparát musel nasadit, abych se na takový čas mohl dostat. Jde takřka o abstrakci, ale na tu dobu o naprosto úžasný počin, vždyť pouze za pomocí chemie a optiky dokázal Niépce reprodukovat viděný svět. Do té doby otázka výhradně ruční práce.

CALOTYPE

Ve čtyřicátých letech devatenáctého století se objevují nové techniky, jako kalotyp a daguerrotyp. První z nich byl mnohem oblíbenější mezi krajinářskými fotografy, protože užíval jako podložku papír namísto kovu a nebylo potřeba jej vyvolávat rtuťovými výpary. Halvně ale proto, že umožňoval v té době extrémně krátké expozice v rámci jednotek vteřin. Neslýchané, nejednomu gentlemanovi z té ryhlosti tehdy vypadl monokl. V té době se objevují první významní krajináři, asi nejznámejší je William Henry Jackon, který se ale považuje spíše za dokumentaristu. Krajiny v jeho portfoliu vznikají jako popisné snímky oblastí které dokumentuje.

SECESE

Teď se pomalu dostáváme do secesní epochy, plné přehnaných emocí a víry v to, že umělec netvoří svými schopnostmi, ale jakousi nadpřirozenou silou, která je mu dána shůry. Fotografie jakožto mechanický proces je v té době naprosto neakceptovatelná coby umění. Všichni tehdy strojeně omdlévají u G.Richterových obrazů mocných hor dobytých ležérním chlapíkem v žaketu a se špacírkou. Po fotografech se ale nikdo neohlédne. A tak se tehdejší světlomalíři pouštějí do práce s měkčimi objektivy, na nekontrastní materiály a začíná éra piktorialistické krajiny. Snaha o nápodobu tehdejší malby ale nebyla tak úspěšná. Stejně musel přijít jiný směr, který fotografii osvobodil z pozice podřadného výtvarného směru.

WESTON

Naštěstí po přelomu století konečně přichází pár odvážlivců, kteří se nechtějí poddat trendům jiných výtvarných oborů a jsou svým vnitřním motorem hnáni k tvorbě něčeho svébytně fotografického. Jsou jimi například v předešlém článku zmíněný Ansel Adams, nebo Edward Weston, kterému patří fotografie výše. Tito pánové si dávali velmi záležet na technické dokonalosti, vysokém kontrastu a nejvyšší použitelné cloně na velkoformátových kamerách. Od toho také název skupiny f/64, která určila směr moderní krajinářské tvorby dvacátého století. Tento styl se držel velmi dlouho, hlavně díky překotnému vývoji techniky. Milovníci precizní fotografie mohli po celých několik dekád každých pár let získat ještě lepší výbavu s vyššími technickými možnostmi a celý žánr se samozřejmě posouval dopředu společně s technologickým vývojem.

SNAPSHOT

A stejně jako v předchozích případech, i v zatím poslední části vývoje krajinářské fotografie se pár lidí naštvalo na současný stav věcí a řekli si dost, tohle už trvá moc dlouho, je potřeba dělat věci jinak. Jak ale chcete začít něco nového v oboru, který je na vrcholu svých sil a zenitu vývoje? Začali od začátku. Fotorafují sice mnohdy skvělou technikou, ale od ruky a třeba i záměrně tehnicky špatně a nevyváženě. Například mnoho amerických fotografů v padesátých a šedesátých letech cestuje a svou pouť fotografuje zpoza volantu, v krajině tak doslova zavází osobní prožitek autora. U Nobuyoshi Arakiho najdeme mnoho krajin focených kompaktem, mnohdy ještě s agresivním žlutým datovým razítkem. A abych zabrousil i do našich vod, Václav Jirásek, pro mě nedávný geniální objev, ale již dlouho fotografující konceptualista, zachycuje na svých cestách vraky aut v různých bizardním situacích ve kterých byly ponechány. Zcela se mění úhel pohledu, celý žánr se dynamizuje vstupem autora a odtechničtěním. A hlavně se stejně jako všechny předchozí jedná o stále živý a uchvacující styl.