Jak se dívá na focení Bryan Peterson

Bryan je fotografem víc než 30 let a učitelem fotografie už víc než 20 let. Jeho vzdělávací styl je jedinečný a je pro všechny zárukou, že se kreativní a zábavnou formou dostanou na fotografickou úroveň, o jaké vždy snili. Kromě toho je Bryan autorem celosvětově nejlépe prodávaných knih o fotografování Naučte se exponovat kreativně, Naučte se vidět kreativně, Naučte se fotografovat detail kreativně, Naučte se použít expoziční čas kreativně. Bryan je Američan a momentálně žije v Chicagu, USA.  V online Škole Perfektní Fotografie (www.PPSOP.cz) je osobně instruktorem nejoblíbenějšího kurzu Naučte se exponovat kreativně, který je určen pro začátečníky. Zapomeňte na automat, ovládněte svou zrcadlovku v manuálním módu a získejte od instruktorů individuální zpětnou vazbu. Dalším kurzem, který také právě začíná, je Tváří v tvář - fotografujeme portrét.

Bryan Peterson při autogramiádě v našem ateliéru

1. Kdy jsi naposledy litoval, že nemáš s sebou svůj fotoaparát? A co jsi chtěl nafotit?

Ahoj! Naposledy jsem neměl s sebou fotoaparát před asi 3 týdny, byl jsem v jižní části Chicaga a naskytla se mi klasická ukázka velké bouře s černou oblohou. Vzápětí přišel silný déšť, následně vykouklo slunce a hned za tím se objevila nádherná duha - jedna z nejkrásnějších, jakou jsem kdy viděl. Jak jinak - vždy jsou nejkrásnější právě tehdy, když nemáte s sebou svůj fotoaparát! Pokud ho máte s sebou, tak je duha OK, ale pokud ho nemáte, tehdy se objeví ta úplně nej! Hmm, to byla asi nejčerstvější situace, kdy mě opravdu mrzelo, že s sebou nemám svůj fotoaparát! ;-)

2. Kterou fotografii považuješ za svou nejlepší? Co stojí za jejím příběhem?

Och, tak toto je opravdu těžké! Nemám svou jednu nejoblíbenější fotografii, ale myslím, že mezi mými deseti nejmilejšími je ta, na které kočka kráčí dolů po schodech, protože byla úplně neplánovaná! Objevil jsem tyto nádherné schody a zhruba dvě minuty na to, jak jsem je začal fotit, se na vrchu schodů objevila černá kočka. A v té chvíli jsem si pomyslel: "Och, co bych dal za to, kdyby se ta kočka rozběhla dolů po schodech!". Avšak (samozřejmě), nedokázal jsem té kočce rozkázat, aby se rozběhla. Pár momentů na to, jak se ukázala kočka, se najednou při schodech objevil pes! Pes ji samozřejmě vyplašil a kočka se rozběhla dolů po schodech. A já jsem byl v té chvíli ten nejšťastnější fotograf na celém ostrově Santorini v Řecku! Tento záběr je určitě jeden z mých nejoblíbenějších. Ano, určitě!

3. Co byla pro tebe - z profesionálního hlediska - největší fotografická výzva?

Z pohledu komerční fotografie bych řekl, že největší pracovní výzvou bylo focení prezidentů největších mezinárodních společností v Mexico City. A tím největším problémem byl právě kulturní rozdíl, protože moje kreativní nápady se nesetkaly s přílišným pochopením. Dá se říci, že z pohledu kulturních rozdílů jsou mexičtí nejvyšší šéfové poměrně konzervativní a tak cokoliv jsem od nich požadoval, to bylo z jejich pohledu absolutně hrozné. Bylo pro ně nepředstavitelné, aby je někdo viděl dělat to, co jsem já navrhoval. Prostě to nešlo. Například v případě prezidenta společnosti Disney pro Latinskou Ameriku jsem navrhoval, aby si nasadil mušketýrském klobouk a zůstal při tom oblečený v saku. Odpověděl mi: "To je sice dobré, ale to v životě neudělám, protože to je pod mou úroveň. Lidé z mého golfového klubu by si ze mě dělali srandu!". Ředitele firmy Adidas pro Latinskou Ameriku jsem chtěl nafotit na fotbalovém hřišti, pohled shora, obklopeného asi 2000 fotbalovými míči. Ale on místo toho chtěl být nafocen, jak kope do míče směřující na fotbalovou branku. Podíval jsem na něj a řekl jsem si, že to asi není nejšťastnější nápad, protože on prostě absolutně neměl sportovní figuru. Přesto to asi 10 krát zkusil, no a samozřejmě ani jednou netrefil branku. Takže jsme nakonec skončili u mém nápadu, ale i tak se mu to celé moc nezdálo, protože konec konců "on je přece ředitel a lidé by měli vzhlížet směrem nahoru k němu a ne on by měl vzhlížet směrem nahoru k lidem". Prostě, bylo to celé dost podivné. Každopádně, samotná výzva byla spíše kulturní rozdíl a přístup k mým nápadem, jak nějaké technické problémy. Nakonec jsme to ale zvládli a ukázalo se to být velmi úspěšnou reklamní kampaní pro mého zadavatele, finanční společnost American Express.

4. Čeho si nejvíce vážíš na výsledném záběru: nápad, kompozici či samotné provedení?

To samozřejmě závisí na situaci, ale řekl bych, že si asi nejvíce cením samotné provedení výsledného záběru. Bavili jsme se o tom nedávno, během mého workshopu v Nizozemsku. Když jsme byli v Amsterdamu fotili jsme záběry panning (sledování pohybujícího se objektu s fotoaparátem během otevřené závěrky, viz příklad), převážně lidí na kolech. Vysvětloval jsem svým studentům, že tato technika nevyžaduje žádné zvláštní předpoklady, kromě řádné dávky trpělivosti. Nic jiného než trpělivost nepotřebujete, protože stačí, když si vyberete správné místo na rohu a prostě jen čekáte na to, co vám - s trochou dávky štěstí - přijde do cesty.
A tak jsme následující hodinku jen čekali na své objekty a fotili av průběhu té hodinky mi každý z mých studentů řekl, že tohle ještě v životě nedělal. Vždy při focení na ulici (tzv. street photography) prostě kráčeli a kráčeli a vedle focení kráčeli dál. Ale toto bylo mnohem lepší, protože mohli v klidu sledovat místo a viděli - aha, tady jde toto, tam jde toto, leccos ... prostě scénu vnímali a byli na ten svůj záběr mnohem více připraveni. Ale, i přesto, že se vám najednou do scény postaví objekt, na který čekáte, musíte si připravit kompozici tak, abyste jí zaujaly a ohromily. Pak, kromě toho, že zvládnete kompozici, musíte v tomto případě i excelovat po technické stránce, abyste finální provedení dotáhli do perfektního stavu. Což v případě Panning znamená, že musíte držet váš fotoaparát neuvěřitelně pevně a zároveň jím plynule pohybovat přesně ve stejném směru a takovou rychlostí, jak se hýbe váš objekt. No a aby toho nebylo málo, musíte si zvolit takový úhel pohledu, který do snímku - včetně pozadí - dodá největší dávku energie.

5. Jaký byl tvůj první fotoaparát? A jaký fotoaparát používáš teď?

Prvním fotoaparátem byl Nikon F Photonic, ten ale patřil mému bratrovi, já jsem si ho jen půjčoval. Mým PRVNÍM vlastním fotoaparátem byl DeJUR Twin Lens, (velmi podobný klasické Yashica Mat 124-G), který používal svitkové filmy a byl BEZ expozimetru a tím pádem jsem musel ručně měřit expozici expozimetrem Weston. Používal jsem tento fotoaparát asi čtyři měsíce (koupil jsem ho v garážovém výprodeji), dokud jsem si nenašetřil dostatek peněz, abych si mohl koupit svou první zrcadlovku, NIKKORMAT FTN. Bohužel nemám už ani jeden z těchto fotoaparátů, prodal jsem je před mnoha lety v garážovém výprodeji. No a vlastně od té doby jsem Nikon chlapík. Krátkou chvíli jsem používal Pentax, ale to bylo asi jen nějakých šest až osm měsíců a pak jsem se znovu vrátil ke značce Nikon. Pak později mi Canon poslal hromadu jejich produktů zdarma, někdy na počátku 90. let, ale nějak mi neseděla jejich optika, tak jsem se vrátil zpět k Nikonu a od té doby jsem mu věrný. Momentálně používám Nikon D800E v kombinaci s novým Nikon D7100.

6. Již 30 let jsi profesionálním fotografem. Stává se často, že v této profesi člověk "vyhoří". Co je třeba mít na paměti, aby se člověku fotografování neznudilo?

Myslím, že s tímto budu souhlasit... Je tedy pravda, že jsem během své kariéry jistě potkal spoustu fotografů, kteří si užili svých 5 minut slávy a pak se najednou ztratili. Věřím tomu, že velkou zásluhu na tom měl fakt, že jim začala chybět vášeň k fotografování, nebo si prošli nějakým hrozným rozvodem, nebo nějakým jiným životním traumatem, které ovlivnilo jejich schopnost, či spíše chuť si jen tak vyrazit ven a fotografovat. Co se týče mě, tak jsem naprosto přesvědčen, že jsem byl požehnán (nebo prokletý? Záleží na tom, ze kterého konce se na to podíváte), ale je jisté, že mám nadělenu řádnou dávku zvědavosti a zvláště té vizuální zvědavosti. Což je na jednu stranu dobré, protože jsem neustále přitahován myšlenkou, "člověče, jak by to vypadalo, kdybych to byl vyfotil?". Ale na druhou stranu je to i velmi rozptylující, protože například si představte, že tu sedíme, mluvím s vámi a najednou se podívám přes vaše rameno a vy si budete myslet, že nedávám pozor a nevšímám si vás a je dost pravděpodobné, že to bude i pravda, protože jsem možná spatřil něco skvělého na focení. Pokud bych to tedy shrnul, tak jedna věc, kterou potřebujete, je, abyste zůstali zvědaví, vizuálně zvědaví. A pokud se vám náhodou stane, že budete mít pocit, že vás vaše zvědavost opouští - na toto jsem již odpověděl v minulosti mnohokrát, protože se to stalo i mně - tak na to existuje jeden zaručený recept, který vám mohu předepsat, téměř jako kdyby vám doktor při bolesti hlavy řekl: "OK, dejte si tyto dvě tabletky a za chvíli je bolest pryč". Takže, jaký je ten nejlepší způsob na udržení zvědavosti? Já jsem přesvědčen, že pokud máte makro objektiv a začnete se na svět kolem sebe dívat velmi zblízka, tak se vaše zvědavost velmi rychle znovu nabudí. A to z jednoduchého důvodu - i tak jednoduchá věc, jako jsou třeba štětiny zubního kartáčku, se najednou stane fascinující! To bude tedy asi moje odpověď - zůstaňte zvědaví a pokud budete mít pocit, že vás zvědavost opouští, vytáhněte si makro objektiv!

7. Jaké jsou dvě nejčastější chyby při fotografování?

Dvě největší chyby, které se neustále opakují jsou - neschopnost jít k objektu blíž a vyplnit záběr s jednoznačným určením, co je fotografovaným objektem. A druhou je nadužívání horizontálních záběrů a nefocení vertikálně. A aha, ještě bych zmínil třetí chybu - já osobně téměř nepoužívám automatické zaostřování, ačkoli možná jednoho dne budu muset, každopádně, většina fotografů se spoléhá na automatické zaostření až příliš, ale automatické zaostření je závislé na kontrastu takže často promrhají záběr, protože foťák dostatečně rychle nezaostřuje a samozřejmě následně se neodpálí spoušť.
Takže, chybou je, že jsou závislí na automatickém zaostření a ani si neuvědomí, že je možné ostřit i ručně - i když samozřejmě je mi jasné, že někteří lidé prostě nemohou ostřit ručně, protože dobře nevidí. No a kromě těchto tří chyb jsou tu další například, že se často spoléhají na automatické nastavení bílé, zatímco by udělali lépe, kdyby fotili na "zataženo", nefotí do RAW, ale do Jpeg a podobně. Asi víte, že v RAW souborech se zachová mnohem více dat a tím se s nimi dá lépe pracovat, nemám na mysli, že máte celou fotku "nafotit" v počítači, ale jednoduše se s ní dá trochu pohrát.
Další chybou je automatické ISO, což mně absolutně nedává smysl. Nedávno jsem měl workshop v Nizozemsku a 6 z osmi studentů mělo nastaveno automatické ISO, což mě šokovalo, protože předtím jsem se s tím zase až tak často nesetkával - myslím, že to je nějaká šílená móda poslední doby. Toto je problém, protože to ovlivní to, co jste schopni udělat v otázce správné expozice - co mě zase vede k asi poslední věci, kterou bych zmínil a to je ta, že existuje nejen správná expozice, ale i kreativní správná expozice (více v našem kurzu Naučte se exponovat kreativně), prostě každý záběr, který uděláte, může být nafocen šesti nebo sedmi různými expozicemi (závisí na tom, jaký objektiv používáte) ale každá z nich má většinou radikálně odlišný vizuální efekt, závisí na fotografované scéně - pokud je to země, tak určitě ano, při portrétech také, zkrátka podle toho, zda je něco v pozadí nebo ne.

8. Jak správně fotografovat v noci?

To závisí na tom, co je fotografovaným objektem, ale zcela určitě budete potřebovat stativ. Ani na vteřinu nevěřím, že můžete vyběhnout v noci ven bez stativu, fotit na ISO 3200 a vrátit se s něčím použitelným. Důvod je ten, že budete držet fotoaparát v ruce a tím, že ho budete držet v ruce prostě nevyužijete žádné možnosti nafotit noční ruch a pohyb, například provoz v ulicích, prostě nebudete schopni to udělat. Nebo pokud jste u oceánu a chcete fotit vlny, nafotíte to se stativem v pohodě, ale bez něj to nikdy nebudete schopni udělat. Nicméně skutečně kriticky klíčová věc při focení v noci je čas, kdy fotíte. Absolutně nejsem fanouškům černé oblohy, nenávidím černou oblohu, prostě ji nenávidím. To tedy znamená, ze chci fotit při západu slunce a musím být hotový nejpozději zhruba půl hodiny po západu slunce. Tehdy se kobaltově modrá obloha definitivně změní na černou. Jakmile obloha zčerná tak není žádná scéna, která se ukáže vizuálně zajímavá, pokud tedy nenastavíte extrémně dlouhou uzávěrku, takže se černá obloha ukáže jakoby téměř denní - což zničí ten důvod, proč fotíme v noci. Zatímco expozice těsně po západu slunce, řekněme 20 minut po něm je téměř vždy stejná a perfektní, zejména při focení města. A když už jsme u tom správném čase a focení míst, lidé o tom dostatečně nepřemýšlejí předem, například o tom, že když v létě skoro všichni odejdou z budov mezi pátou a sedmou, úklidová služba už všechno uklidila a když o půl desáté večer konečně zapadá slunce, tak žádná z těch budov již nesvítí. Takže abych to shrnul - při focení v noci potřebujete stativ a správné načasování.