Jak se fotí Rallye Dakar - rozhovor s Marianem Chytkou

Rozhovor se sportovním fotografem Marianem Chytkou

 

Před pár týdny ses vrátil z nejproslulejšího motoristického závodu Dakar, prozraď, jak ses dostal k focení sportu?

Někdy v roce 2007/2008 (nerad bych kecal) jsem dostal na Vánoce první zrcadlovku s tím, abych fotil bráchu. Tehdy se účastnil cross country rally závodů především po střední Evropě a mně se vymyslela funkce fotografa. Už dříve jsem na těchto závodech cvakal něco na kompakt. Byla to zábava, ale že by mě to nějak extrémně bralo a přemýšlel o dráze fotografa, to opravdu ne. První dva/tři roky se zrcadlovkou se to nijak extrémně nezměnilo. Zlom přišel v roce 2010. Brácha jel podruhé na Dakar a mně se najednou naskytla příležitost vyrazit taky. Namísto Canonu 10D, který jsem tehdy měl, se mi podařilo sehnat tehdy skvělý 5D mkII a vyrazil jsem na Dakar. Tam mě focení opravdu chytlo, ale ještě nebylo vyhráno, odfotil jsem něco pro tým, v kterém byl brácha, ale že by to vzbudilo nějaký ohlas, to úplně ne.

 

V létě 2010 jsem potom vyrazil na Island na brigádu, strávil jsem tam dva měsíce a ponořil se díky nádherné přírodě do focení ještě víc. Za vydělané peníze jsem pořídil ještě lepší výbavu, hlavně co se týká objektivu - Canon EF 100-400 a to především proto, že jsem se rozhodl jet na začátku roku 2011 do Afriky - vylézt na Kilimanjaro a procestovat Keňu a chtěl jsem si zde nafotit i nějaká zvířata. V březnu 2011 jsme jako každý rok vyrazili jako diváci na závody do Itálie. Bylo to v podstatě nejblíž, kde mohl člověk spatřit hvězdy Dakaru v akci, nafotil jsem zde nějaké fotky, hodil to na FB a od té doby nastal boom, kterému se nestačím divit.

 

Prozraď, co předcházelo tomu dostat akreditaci na tento prestižní závod?

Vzhledem k tomu, že to byl už můj šestý Dakar, tak to s akreditací nebylo tak horké a můžu si naopak dovolit akreditovat na sebe více lidí a nikdo s tím nemá problém. Pořadatelé už mě znají a ví, co ode mě čekat. Když jsem jel na Dakar poprvé sám za sebe, což bylo v roce 2013, musel jsem dokladovat velké množství publikací, ve kterých se objevily a měly objevit mé fotky. Mimo to je hlavní i finanční stránka, tzn. nějakých 100.000 Kč za jednoho novináře/fotografa, 100.000 za poslání auta z Evropy do Jižní Ameriky, letenky, hotely, nafta, zápisné za auto, pronájem přístrojů, které v autě musíme mít a spousta dalších podrobností Co se týká auta, které s tím také úzce souvisí, tak to mám jen speciálně pro účely Dakaru. Aby člověk mohl vjet na trať musí mít rám, sportovní sedačky, vícebodové pásy, apod. Auto má taky upravený podvozek, atd, aby tu šílenou porci kilometrů vydrželo.

Jak dlouho si byl v terénu?
 

 

Odlétali jsme 27. prosince brzy ráno z Vídně a vrátil jsem se 17. ledna večer a v podstatě celou dobu jsem byl v terénu. Když jsem doletěli, museli jsme vyzvednout auto v Argentině, nedaleko Buenos Aires a jet do Paraguaye, tzn nějakých 1300km jako rozcvička před samotným startem. Poté ještě administrativní a technické přejímky, nafocení testování týmů před startem, startovní rampa a pak už den co den další a další etapa. Letos to bylo opravdu šílené tempo a najeli jsme, dle mého, až zbytečně moc kilometrů.

Kolik fotografů z Čech tam bylo?

 

Abych se přiznal, tak asi ani nevím. My jsem byli tři. Já a můj brácha v autě, co jezdilo každý den na trať a jeden v autě, co jezdilo jen z bivaku do bivaku.

Jak vypadal tvůj pracovní den během závodu?

Jsou dvě možnosti: Buď člověk jede dokud může a pak přespí někde blízko trati, nebo cestou na místo focení a nebo spí v bivaku a vyrazí brzy ráno před tím, než závodníci. Takže buď jsme jeli, co to šlo a přespali uprostřed ničeho, maximálně tak dvě hoďky a pak pokračovali dál na trať, nebo jsme chvíli pospali v bivaku, asi dvakrát se to nepoštěstilo vůbec a jeli jsme nonstop, a kolem 3-4 ráno vyrazili.

 

Člověk jede buď podle itineráře (stejného, co mají závodníci) a jede od startu měřené etapy (tam může vjet max hodinu před startem první motorky) a hledá místo, kde by mohl něco vyfotit. Nebo využije některý z fotografických bodů od organizátora, které však mnohdy nestojí za nic, “omylem” někdo splete souřadnici a nebo pro jistotu vůbec nejsou na trati. S výběrem místa je to taky vždy kompromis, aby se člověk dostal včas z rychlostní zkoušky, byl schopen editovat fotky a hlavně je odeslat. To musím dělat každý den, kdybych nic neodeslal, jako bych na Dakaru nebyl. Tzn suma sumárum člověk najede třeba 600-700km, z toho něco v terénu. Letos však nebyly výjimkou dny, kdy to bylo i 800km+. Něco ráno, před startem, něco po rychlostní zkoušce, něco při výjezdu z ní a při dojezdu do následujícího bivaku.

 

 

V Bolívii jsme organizátorem byli limitováni na max 80km/h, v Argentině 110km/h. Když to překročíte, platíte tučné pokuty (organizátor nás neustále sleduje pomocí GPS, kterou musíme mí neustále zapnutou). Potom strávíme několik hodin samotným focením. Musí projet motorky, čtyřkolky, auta a kamiony. Focení kamionů jsem se snažil letos vyhnout,ale stejně musí někdy člověk čekat, než projedou, aby mohl z etapy vyjet ven. Při cestě z rychlostní zkoušky musím stáhnout fotky, protřídit je a v autě je editovat, roztířídit pro jednotlivé klienty a pak nastává nejhorší a nejvíc frustrující fáze - odesílání dat. V Jižní Americe to opravdu jednoduché není. Pomáhají vždy různé místní telefony, benzínky, co jsou po cestě, hotely, apod. Když se vše povede a člověk dojede do bivaku, může si dát ledovou sprchu, večeři, vyzvednout info na další den, naplánovat to, kam se pojede, natankovat, rozbalit spaní a na chvíli si zdřímnout.

Přeci jenom jde o závod ve velmi těžkých až extrémních podmínkách, co pro Tebe bylo nejtěžší?

Nejtěžší je únava. Opravdu nenaspíme skoro nic, do toho přidejte obrovské vedro a vlhko, které panovalo během prvních etap, k tomu zima a vysoká nadmořská výška v dalších dnech a máte recept na to, jak usnout za volantem.

 

 

 

Zaskočilo tě během focení něco, nebo dostal si se do nějaké nestandardní situace?

 

Vzhledem k tomu, že jsem zde byl už pošesté, tak jsem asi zvyklý na ledacos a nic moc mě snad překvapit nemůže.

 

Odnesl si z letošního závodu nějaké cenné zkušenosti, které se Ti určitě do budoucna budou hodit?

 

 

Asi takové, že když povede závod příští rok stejnými státy, budu hodně zvažovat, jestli mi to stojí za to a mám na Dakar jet. Letos to byl jednoznačně nejhorší a asi i nejnáročnější Dakar, na kterém jsem byl a nejednou jsem si říkal, že už tam další rok nepojedu.

 

Z jakých záběrů jsi měl největší radost, případně které jsou pro Tebe nejcennější?

Letos byl pro mě Dakar nejhorší i z hlediska míst nafocení a fotek jako takových. Z výstupem spokojen nejsem, většina klientů však jo a to je důležité, ale můj vnitřní pocit z odvedené práce není nejlepší. Je pravda, že s tím bojovali všichni fotografové, letos prostě Dakar moc fotogenický nebyl.

Budou Tvoje snímky někde k vidění (výstava, publikace, časopisy)?

Fotky se už během závodu objevily na mnoha místech a já to ani nemám čas sledovat. Poté je pár ucelených galerií na motoristických webech, nyní vyšel rozhovor v Reportérovi, každým dnem vyjde i rozhovor v Lidových novinách, reportáž v časopisu Speed, SUV a jinak klasicky na mém webu a především pak na mé FB stránce MCH Photo. Co se výstavy týká, tak i vzhledem k tomu, že nejsem úplně spokojen s výsledkem, nemám žádnou v plánu. Respektive alespoň ne jen v mé režii. Loni jsem jednu udělal a přijde mi, že je to trochu vyhazování peněz. Lidé to úplně neocení, přijdou se najíst a napít a to je tak vše.

Slyšel jsme od několika sportovních fotografů a  vlastně od reportérů všeobecně, že se u nás v tomto oboru nedá moc dobře uživit. To je i důvod, proč se angažuješ hlavně v zahraničí? Proč se ve světe za sportovní fotky platí a u nás ne?

Nemůžu soudit, jak je to v ČR, protože jsem tento stupeň překročil nebo lépe řečeno obešel. Angažuju se v zahraniční, protože mě zahraniční klienti sami oslovují, v ČR mě snad nikdy nikdo s ničím neoslovil. I když jsem něco v ČR fotil, tak to nebylo pro české klienty. I co se týká Dakaru, tak to určitě není tak, že bych dělal jako Čech pro všechny Čechy, spíše naopak. Jsou výjimky, s kterými spolupracuji, protože jsou ochotni akceptovat podmínky jako lidé z ostatních zemí, ale určitě to není tak, že by má účast na Dakaru stála a padala na tom, kolik Čechů se Dakar vypraví. Těžko se mi to hodnotí, ale samozřejmě vím z povídání, že to v ČR v tomto směru jednoduché není.

Je to docela smutné a když to vezmu kolem a kolem, není to určitě kvůli ekonomické situaci. Vztáhnu-li to na rally jako takovou, tak km v závodním speciálu stojí všude stejně, startovné stojí taky stejně, letenky, hotely, apod taky. Je to spíše o mentalitě v ČR a nějakém zažitém formátu toho, že fotit umí každý, fotku uděláš i na telefon (to už je skoro pravda),ale další věci kolem dokola nikdo nevidí. Mně z tohoto důvodu běží i jeden soudní spor s jedním z předních českých účastníků Dakaru, který bezostyšně užil mé fotky na své plakáty a propagační DVD a tvářil se jakoby nic. Je to nepříjemné, finančně a časově náročné, ale z principu jsem si řekl, že to tak nenechám a bohužel nebylo jiného východiska. Jen mě to utvrdilo v tom, že v ČR fotit nechci.

V létě jsi mi u pivka vyprávěl, kolik času jako sportovní reportér strávíš mimo domov a kolik toho nalítáš, prozradíš to veřejně?

 

Nemám to spočítané, ale je možné, že to jde někdy k 8-9 měsícům ročně. Jde i o to, jak si to naplánuji. Když mám jeden týden focení v Dubaji, poté týden nic a další týden focení v Kataru, je zbytečné jezdit zpátky, takže to pak může dost narůst. Obětoval jsem focení strašně moc, hlavně co se týká osobního života, teď se to však snažím trochu změnit, tak to snad bude fungovat.

Je to neuvěřitelná statistika, jak se vypořádáváš s únavou, časovými posuny, let-jagem?

Na fotkách to vypadá, že si létám po dovolených, ale tak to úplně není. Nějakých cca 80 letů za rok není úplně málo a člověka to samozřejmě vyčerpá. Vždy, když si někdo stěžuje, jak daleko to má do práce, tak říkám, že já musím do práce lítat tisíce km, tak to zase není tak hrozné. A tak to v podstatě je. Když už je člověk na místě, tak se většinou od rána do noci nezastaví, pak zase sedne do letadla a letí dál nebo na chvíli zpátky domů. Do ČR jezdím v podstatě odpočívat. Jet lag mi žádný velký problém nedělá. Někdy se to trošku projeví, ale zase nelítám někde, kde je 12 hodinový posun. Nějaké 4-5 hodin se dá v pohodě zvládnout.

 

Které sporty Tě baví fotit nejvíc?

Nejvíc mě pořád baví Dakar, i když je to nejnáročnější. Baví mě, že člověk může pracovat s přírodou a je to vlastně zasazení akce do fotky krajinářské. Tím, že mám nějaké povinnosti je to však někdy trochu stresující a svazující. Minulý rok mě asi nejvíce bavilo reklamní focení nových modelů motorek KTM, kdy jsme strávili nějakých 12 dnů v Maroku a já si mohl dělat dost, co jsem chtěl. Měl jsem kolem sebe tým lidí, kteří dělali, co jsem chtěl já a dělali vše pro to, abych se mohl soustředit jen na focení a myslím, že výstup byl nakonec super. Dost volnosti mi dává při focení i Monster Energy a ničím mě nesvazuje. Většinou je zadání jednoduché ve smyslu: “Ty víš nejlíp, co vyfotit. Foť, co chceš a dodej nám lepší fotky, než mají ostatní.” Strašně jsem si takhel užil třeba focení MotoGP.

Mluvil jsi i o tom, že by si chtěl kromě sportu zkusit fotit i něco jiného. Jaké žánry Tě lákají?

Kvůli tomu jsem jel i na workshop, na kterém jsme se poznali. Zkusit něco nového, rozšířit si obzory. Láká mě nebýt tolik svázaný tím, co musím nafotit. Nejde tolik o žánr jako způsobem jak věci nafotit. Ke sportu mám blízko, tak bych to chtěl nějak zachovat, ale posunout to ven z eventů a reportáže a spíše realizovat nějaké své nápady. Tzn nejblíž by to mělo asi k nějaké reklamě a v tom ať už akční fotka nebo nějaký portrét, apod. Na Dakaru nebo jiných eventech máš většinou jednu šanci na to zachytit to, co musíš a je to tak vždy nějaký kompromis.
 

 

Posunul ses v tom někam do léta, nebo nebyl čas?

Moc na to zatím nebyl čas a asi ani motivace. Přemýšlím nad nějakýma projektama, ale je to v hodně rané fázi a uvidíme, co se podaří. Na příští rok mám ještě více eventu, než v roce 2016, takže asi moc času nebude. V prosinci jsem si zkusil i svatbu, ale kromě faktu, že to bylo v Austrálii, mě na tom nic nezaujalo, takže vím, že tímto směrem bych určitě nešel.

 

 

Jaké jsou Tvoje nejbližší plány do budoucna, kam se chystáš v nejbližším době?

Teď ještě dodělávám plno věcí kolem Dakaru. Rozhovory, nějaké dodatečné fotky, možná nějaké knížky pro klienty, apod. Pořád je kolem toho, co dělat. První event, na který bych měl jet je až ke konci února v Rusku (rally), potom Dubai, Abu Dhabi, Katar, atd. Mimo kalendáře světového poháru v cross country rally(účastní se ho většina lidí,co jezdí na Dakar),který budu dělat už sedmým rokem (to zní strašně :), budu dělat MS v Rallycrossu, což je 12 závodů po Evropě, Kanadě a JAR, potom pár závodů katamaránů, nějaké MotoGP, motocross, plochou dráhu a uvidíme, co vše se ještě během roku naskytne.

Pokud vás zaujal rozhovor, stejně jako tento akční fotograf, tak mohu prozradit, že pokud vše klapne, bude Marian Chytka jedním z garantů měsíčního kola fotografické soutěže ROK S MEGAPIXLEM a dost možná dojde i na besedu, kde si budete moci poslechnout jeho vyprávění naživo.

foto: Marian Chytka
www.mchphoto.cz

Facebook: MCH PHOTO