Kdybychom fotili všichni stejně, je někde chyba

Svatební fotografie je svým způsobem fenomén současnosti. Proč? Svateb je stále relativně hodně a jde o jedinečnou událost, která se prostě musí zvěčnit - ve formě fotografií a videa. Svatební fotografie současně představuje jakýsi unikát - svým způsobem královskou disciplínu, která je vlastně nejkomplexnějším typem focení. Je o reportáži a portrétu, stejně tak o detailu a krajince ale dotýká se také témat jako architektura, produkt nebo reklama. Bez nadsázky tak můžeme říci, že kvalitní svatební fotograf je vlastně schopen nafotit defakto cokoli. Současně je zde ale také obrovská míra zodpovědnosti, protože hodně toho prostě musíte dát na tzv “první dobrou”. Osobně jsem nějaký čas také fotil svatby. Je to skvělá zkušenost, velká škola a dodnes doporučuji každému, si to minimálně vyzkoušet. Nicméně brzy jsem zjistil, že to zkrátka není nic pro mě. Ano, svatební fotografie není zdaleka pro každého. Co nám o tom řekne fotograf na slovo vzatý - Petr Pělucha?   

• Petře, trochu se nám představ, jaký byl u tebe progres a jak dlouho se vlastně věnuješ svatební fotografii?

Svatební fotografii se věnuji naplno už přes 7 let, jak já říkám “závodně”, protože jsem vystudoval VŠ na fakultě tělovýchovy a sportu. Jakmile jsem skončil vejšku, skočil jsem do toho. V červnu 2009 jsem si vyzvedl (resp. oprášil) ŽL, dal vale tehdejší práci a ze dne na den se ze mě stal svatební fotograf.

• Je to trochu neobvyklý postup, že jsi do toho skočil takhle střemhlav. Co Tě vlastně k tomu motivovalo?

Před tím jsem působil v Institutu digitální fotografie, kde jsem se dostal do kontaktu se spoustou lektorů, fotografů a někteří z nich si stěžovali, jak je to špatné s tou digitální fotografií, jak dnes fotí už každý a jak je těžké sehnat zakázky za rozumné peníze atd. Já jsem si tehdy - ještě z tepla zaměstnanecké kanceláře - vždycky říkal, že to nemůže být tak hrozné, že když se chce, tak to jde. Až jsem se jednou rozhodl, že do toho půjdu a šel jsem. A ono to šlo, sice to nebylo zdaleka tak růžové, jak jsem si to maloval ale tak už to v životě chodí.

• Dobře, když už jsme u toho, popiš jaké byly Tvé začátky. Možná tím spoustě nadšenců vezmeš iluze.

Hele ze začátku to bylo super! Obrovské nadšení i adrenalin. Moc mě to bavilo a hned první rok mého podnikání přišly dokonce i první placené zakázky (svatby). Musím se přiznat, že to tedy bylo vesměs vše pro mé přátele a známé. Odfotil jsem 4-5 svateb, pak přišel podzim, zima a bylo sotva na chleba - doslova. Bylo to tvrdé vystřízlivění z takového toho prvního opojení. Moje žena mi tehdy říkala, že toho budu muset nechat - určitě jako full time job - že si musím najít něco stálého a hlavně jistého. Ale o tom jsem nechtěl ani slyšet, řekl jsem si že ne, že to půjde. Musí. A rval jsem to dál.

• To zní tvrdě, ale na druhou stranu vím z vlastní zkušenosti, že tohle je zcela běžná realita. Jak to pokračovalo u Tebe dál? První úspěchy? Vývoj?

Řekl jsem si, že to dám, že vytrvám a to bylo to nejlepší rozhodnutí. Začal jsem samostudiem, především od kolegů z USA. Ti totiž nejsou tak skoupí na slovo ani na data (jako někteří kolegové tady u nás). Pak jsem začal pomalu pracovat na své značce, na marketingu, na webovkách, službách atd. Prostě jsem to pojal jako svůj byznys se vším všudy, jako kterékoli jiné řemeslo. Strašně důležité tady je se tomu věnovat opravdu na 100% ale tím pádem vás to samozřejmě musí živit. Jiná cesta není.   

• Co to tedy obnáší být profi svatebním fotografem na plný úvazek?

Je to hodně náročné, navíc problém u svateb je v tom, že nejsou celý rok, takže to meziobdobí, musíte nějak smysluplně vyplnit. Jak časově tak i finančně samozřejmě. Já jsem si zřídil vlastní foto ateliér, kde nabízím mimo sezónu portrétní fotografické služby. Fotím maminky, dívky, občas mimča, nebo business portréty. No a samozřejmě pořádám také fotografické workshopy, které jsou - k mé velké radosti - neustále plně obsazené.

• Jak Ti jde ateliérové focení a jaký je rozdíl mezi ním a svatbami

Rozhodně bych neřekl, že jsem skvělý ateliérový portrétní fotograf, nebo dokonce specialista na těhotenské fotky či focení dětí. Beru to spíše jako doplňkovou službu pro mé stávající klienty. A tak to také perfektně funguje. Zároveň mi slouží ateliér jako kancelář, digitální komora, showroom a zázemí současně. Zde upravuji fotky, tisknu, scházím se s klienty, někdy i odpočívám no a samozřejmě také fotím. Prioritně stále jsem a budu svatebním fotografem, to je má specializace.

• Petře, musím prozradit, že Ty jsi výjimečný také tím, že fotíš za úplně jiné peníze, než většina českých fotografů. Řekni nám k tomu něco víc? Nemusíme přímo uvádět ceny, spíše řekni za kolik vlastně dneska má smysl fotit svatbu?

To je složitá otázka, každý má za sebou nějaký příběh, motivaci atd. Osobně si myslím, že nemá smysl fotit svatbu pod 10 tisíc. Spočítáme-li veškeré naše náklady - techniku, auto, čas, pojištění a tak dále… dostaneme se někam na zmíněných 10-15 tisíc a to vám z toho defakto moc už nezbude. Proto tvrdím, že fotit svatbu za méně než 10 tisíc je defakto ztráta času.

• Na to navážu další velice relevantní otázkou, jak si vlastně spočítat onu cenu za svatbu?

To je další věc, na kterou těžko najdeš jednoznačnou odpověď. Každý z nás je jiný, každý má jiné nároky, jiný životní standard a tak dále. Samotné počty jsou jednoduché. Rok má 52 týdnů, z toho sezóna svateb trvá cca polovinu - a to přeháním! Budeš-li hodně dobrý, dáš tak 40 svateb. Což už je opravdu náročné a člověk se musí sakra otáčet. Pakliže si budete účtovat řekněme těch 15 tisíc, vyděláte za rok průměrně 600 000. A upřímně, vydělat si jako živnostník v dnešní době okolo půl milionu, není žádná velká hitparáda. Ale pozor! To se bavíme pořád o hrubém příjmu. Musíte tedy ještě odečíst veškeré náklady + poplatky, což může být klidně až ½ z celkové částky. Ve finále vám tak vyjde čistý příjem cca 300 tisíc/rok. Měsíčně si tak přijdete na cca 25 tisíc čistého. Když spočítáte, kolik času tomu věnujete, pokud máte už i rodinu, dům, hypotéku atd... To pak už skoro stojí za zvážení, jestli se spíš nevyplatí nechat se zaměstnat. Třeba někde ve skladu. Vyjde vás to nastejno a budete mít klídek, žádné starosti, žádný stres a večer čistou hlavu.

• To je ale dost deprimující zjištění což? Jasně, také jsem si tím prošel a je to tvrdá realita, kterou laici ale ani začínající fotografové nevidí.

Víš, je tady strašně důležité si uvědomit, že do tý fotky vkládáš vlastně velký kus sám sebe. A to je v podstatě nezaplatitelné. Druhá věc je, že fotografie časem nabírá na hodnotě. Pro majitele má vždycky minimálně obrovskou citovou cenu ale časem může mít i velkou cenu reálnou. Je to navíc vzácné v tom, že zachycuje okamžik, kdy se dva lidé dohodnou na společné budoucnosti, investují do toho a ty fotografie jim zůstanou. Navíc, svatba je sama o sobě vzácná v tom, že se odehrává 1...2… 3× za život (smích)... Samozřejmě je to pak o tom, jaké má kdo priority. Pro někoho je to dobré jídlo, pro někoho krásné šaty, pro jiné je to limuzína - aby se blýskli před sousedy. No a pro některé klienty jsou to právě fotografie, do kterých má smysl investovat. Mám teď na mysli pochopitelně fotografie ve fyzické podobě - fotoalba, fotoknihy, fotoobrazy.

• Petře, není tajemstvím, že hodně spolupracuješ s klienty ze zahraničí. Jezdíš fotit hodně ven, stejně tak klienti - cizinci jezdí k Tobě. Jaký je rozdíl mezi českým a zahraničním zákazníkem?

Rozdíl tam je především v přístupu. Zahraniční klienti obecně si té fotografie mnohem více váží, uvědomují si její hodnotu napříč časem. Tím pádem jsou mnohem ochotnější do ni investovat. Je to pro ně hodnota, vědí že jim zůstane a že se na ní budou dívat i za 20-30 let. To je ten hlavní rozdíl. My tady u nás fotografie až příliš podcěňujeme. Tady všichni hrnou masy fotek na facebook a další sociální sítě ale neuvědomují si tu pomíjívost internetu. Nikdo nevíme co bude za 10 let. Na druhou stranu, krásné fotoalbum nebo fotoobraz na stěně nás pravděpodobně všechny přežije. Pokud se vrátím zpět k Tvé otázce, mám svou klientelu už natolik vyselektovanou, že ten rozdíl tam je minimální. Česká klientela u mne dělá cca 1/3 , tu druhou 1/3 tvoří smíšené páry a poslední 1/3 jsou ryze cizinci.

• V poslední době jsou takovým určitým fenoménem slevové portály a cenová válka - která zuří i na poli fotografie. Fotografové se předhání a nabízejí nesmyslné ceny. Co si o tom myslíš?

Je to běh do propasti a poměrně rychlá smrt. Na jednu stranu vám to sice může pomoci s chvilkovým zviditelněním se, stejně tak jako nárazová akce to může fungovat. Například když potřebujete nějak nakopnout své cashflow. Nicméně ten scénář je víceméně vždy stejný: naberete nárazově obrovskou masu klientů, kterou pak stejně nebudete schopni uspokojit v té vaší nejvyšší kvalitě a jen se z toho tzv “osypete”. Ve výsledku pak zákonitě musí dojít k poklesu kvality - protože nebudete stíhat - a tím utrpí zase jen vaše značka, vaše renomé. Takže za mě ne! Nedoporučuji!

• A dostáváme se k oblíbenému tématu “Sparta nebo Slavie” neboli Canon vs Nikon? Vím o Tobě, že jsi nedávno prošel vcelku zajímavou anabází, resp. vlivem souhry pár nepříjemných událostí si byl nucen přejít z červené na žlutou (a pak zase zpět). Řekni k tomu víc?     

Ano. Fotil sem 15 let na Canon. Před nějakou dobou mi vykradli auto, kde jsem si chytře nechal i kufr s komplet technikou. Šli jsme akorát z focení a ještě jsem chtěl s manželkou zajít na večeři před tím, než nastoupí do porodnice. Nechtěl jsem s sebou “tahat do restaurace práci”, tak jsem nechal vše v autě. Když jsme se vrátili, veškerá technika byla pryč. Nicméně dostal jsem zajímavou nabídku od Nikonu, vyzkoušet jinou značku než Canon. Tak jsem do toho šel. Výsledek? Nikon D750 je vynikající stroj. Vezmeme-li v úvahu poměr cena/výkon, tak si myslím, že na trhu nemá konkurenci! Vynikající výstup, rozlišení, rychlost, skvělý DR, nízký šum atd. Co mě však na něm vadilo, že jsem si nějak nemohl zvyknout na “nikon pleťovku”. Další - pro mě zásadní chyba - je řízení systémových blesků Nikon. To prostě nefunguje tak, jak bych chtěl. Sice se to dá řešit dalším příslušenstvím ale to není úplně ono. V tomto směru mohu zcela objektivně říci, že zde je bezkonkurenční zase Canon (a jeho externí blesky řady Speedlite). Momentálně jsem zpátky u Canonu a používám skvělý EOS 5D Mk IV.

• Super, to je parádní bodnutí do vosího hnízda a myslím, že teď má mnoho fotografů o čem přemýšlet. Petře, na závěr obligátní otázka: Co bys doporučil všem začínajícím fotografům?

Podle mě je hlavní nejprve si ujasnit, co vlastně chcete fotografovat, zaměřit se na jednu konkrétní disciplínu a v ní se poté cíleně zdokonalovat a vypracovat až na špičku. Nemyslím si, že je úplně šťastné řešení, jít cestou “univerzálního fotografa”, to moc nefunguje. Další je výdrž, trpělivost, vytrvalost a nenechat se odradit, nebát se neúspěchu. Ten neúspěch k tomu taky patří, ne vždy se daří. Pak to chce dělat svou práci jak nejlépe umíte a posouvat to dál. Najít si svůj styl, svojí cestu a vydržet. A když se vám povede vnést do své tvorby alespoň trochu něčeho nového, úspěch je zaručen a klienti si vás na základě toho také vyberou. Pokud bychom totiž fotili všichni stejně, pak je někde chyba.

Skvělé, Petře - děkuji Ti za rozhovor. 

Pusťte si video-rozhovor