Olympus E-M1 Mark II poprvé v ruce

Olympus OM-D E-M1 Mark II se na první pohled moc neliší od svého předchůdce, velikost těla je skoro stejná a rozmístění ovládacích prvků také, liší se ale hlavně uvnitř. Teď nečekejte žádný výčet technických parametrů, ty se v případě potřeby dočtete přímo na stránce produktu. Chtěl bych zde popsat především mé dojmy ze zhruba dvouhodinového zkoušení této novinky.

E-M1 II je rychlý jako blesk!

Neberte to, prosím, jako klišé, prostě takový z něj mám dojem. Je to v současnosti jediný fotoaparát, který umí snímat rychlostí 18 sn/s a to včetně automatického zaostřování. Tohle neumí ani ty nejlepší profi zrcadlovky. Ale pokud fotite scénu, kde si můžete dovolit autofokus nepoužívat (přesněji řečeno zaostřit staticky, tedy S-AF), máte možnost fotit frekvencí až 60 sn/s. Takovou frekvencí se dnes natáčejí nejkvalitnější videa, ale zdaleka ne v takovém rozlišení.

Podívejte se na několik ukázek sériového snímání, tohle nepotřebuje žádný další komentář.

 

Musím také pochválit autofokus, který i v poměrně špatně osvětlených prostorách bývalé tovární haly fungoval na jedničku. A to dokonce i při průběžném zaostřování, což jsem popravdě moc nečekal. Může za to nový AF systém, který nyní využívá 121 ostřících bodů kombinujících fázovou detekci a kontrastní zaostřování. Funguje fakt perfektně. Neměl jsem přímé srovnání, ale podobně dobrý dojem jsem měl z výkonu AF třeba u nových Nikonů D500 a D5 a to i při sledování vybraného objektu.

Prostě rychlost snímání a rychlost a spolehlivost autofokusu jsou skutečně prvotřídní, takže už chápu ty zvěsti o bleskově rychlém ostření a už rozumím wildlife fotografům, proč se sppoléhají na systém Olympus třeba i při focení rychle se pohybujících zvířat, nebo letících táků. E-M1 II to zvládá dokonale.

Jak fotí???

Protože jsem jistým způsobem postižený a mám rád dokonale ostré snímky plné detailů, zajímala mě přirozeně i kvalita obrazu. K té jsem byl před včerejší akcí trochu skeptický, ale záhy se ukázalo, že naprosto zbytečně.

Testovací „vánoční“ scénu jsem vyfotil v režimu Hi-res, který je schopen pořídit snímky s rozlišením 50 Mpx v JPEGu a dokonce 80 Mpx v RAWu (RAW jsem ale zatím ještě v ničem neotevřel…). Schválně jsem stejnou scénu vyfotil i svým Nikonem D810 (a srovnatelným objektivem – u Olympusu jsem používal špičkový profi zoom 12-40/2,8, na Nikonu jsem měl nasazený můj oblíbený Tamron 24-70/2,8, tedy stejná liga) a pak snímky porovnal. Musím říci, že to dopadlo nad očekávání (oproti předchozím modelům, které už také Hi-res mód nabízely). Fotka z Nikonu je přirozeně o trochu menší, ale ostřejší. Myslím si, že zpracování RAWu by ale nepatrně horší ostrost Olympusu vyřešilo. No a to je skvělá zpráva, protože tím se z E-M1 II stává kromě rychlého reportážního přístroje i skvělý nástroj přeba pro krajináře… Samozřejmě by to chtělo nějaké důkladnější porovnání, ale takhle na první pokus jsem byl opravdu spokojen.

Olympus zapracoval také na šumu při nastavení vysokých citlivostí ISO. Nezkoušel jsem si hrát se žádnými extrémy, ale ISO 6 400 jsem na focení pohybu používal bez uzardění.

Funkci LiveComp. Už Olympus u svých přístrojů nabízí delší dobu, ale až včera jsem jí pořádně vyzkoušel. Nejde o nic jiného, než o focení dlouhým časem v režimu živého náhledu, kdy se na displeji v reálném čase ukazuje, jak moc je scéna exponovaná. To se hodí nejenom pro populární malování světlem (viz ukázka), ale třeba i pro focení noční oblohy, kdy na displeji krásně vidíte, jak se pootáčením Země krásně rozmazávají hvězdy.

Když k výše popsaným funkcím přidám ještě 4K video a pravděpodobně nejúčinnější stabilizátor obrazu, jaký byl kdy ve fotopřístrojích nabízen, vychází mi, že je E-M1 II skutečně královsky vybaven a především dokonale schopen všech těchto funkcí využívat.

Co mi z toho všeho vyplývá

Asi vás teď napadne: „no jo, je to hezký, ale má to přece jen malej snímač…“ Máte samozřejmě pravdu, nedá se říci, že by to byl foťák ve všech ohledech nejlepší, to rozhodně není. Ale už zmíněné porovnání fotek z takhle malého snímače a z fullframe foťáku, mě opravdu hodně překvapilo. Jasně, že při stejném úhlu záběru bude mít Olympus větší hloubku ostrosti, ale ono to není vždycky na škodu dokonce ani při tom focení zvířat, nebo sportu. Pokud totiž používáte světelné teleobjektivy na velkých snímačích, je mnohdy hloubka ostrosti až příliš malá a bývá tedy nutné přiclonit. Tím se ovšem dostanete na podobnou hloubku ostroasti, jako nabízí Olympus.

Ale je v tom jedno podstatné ALE. Ten systém Olympus je totiž neporovnatelně menší a lehčí, takže kde fotografové přírody s fullframe technikou běžně používají stativ a tělo s objektivem vážící dohromady třeba 6 kg, tak tam majitel Olympusu fotí z ruky (klidně i časem 1/10s), ve které má zátěž necelé dvě kila. Když si potom zvážíte celé batohy nacpané několika objektivy a těly, je rozdíl v transportní váze prostě ohromný. A tohle je právě pro cestující fotografy jeden z nejzásadnějších argumentů pro Olympus. Protože pokud Olympus nabídne stejné, nebo v několika ohledech dokonce lepší možnosti, než současné profi zrcadlovky, a k tomu váží (a také stojí) skutečně o mnoho méně, není moc o čem přemýšlet.

Vím, je to zase jeden ze článků, kterých je na internetu mnoho a které vám vaše námitky stejně nevyvrátí. Ale přijďte si nový Olympus E-M1 Mark II vyzkoušet a přesvědčte se sami. Pak mi možná v mnohém dáte za pravdu.

---

Zveřejněné snímky jsou samozřejmě zmenšené pro web. Můžete si je ale stáhnout v plném rozlišení z tohoto odkazu. Jsou tam i snímky z Nikonu D810, abyste si je mohli porovnat. Fotky z Olympusu jsou JPEGy přímo z foťáku, fotky z Nikonu jsou JPEGy převedené z RAWu.