Rozhovor s Ivou Bečvářovou - vítězkou fotografické soutěže ČERNOBÍLÉ POKUŠENÍ.

Prozraďte něco o sobě, kolik Vám je let, odkud jste, jakou práci děláte ?

Ač jsem žena, tak vám bez velkých problémů svoje roky (55) prozradím, neb jsem ráda, že jsem se jich v relativně dobré fyzické i psychické kondici dožila. Pocházím z Českomoravské vysočiny , ale v současné době žiju v Praze. Vystudovala jsem technologii skla na VŠCHT, ale posledních několik let pracuju převážně v ekonomické sféře.

Je focení součástí Vaší profese, nebo je to pouze koníček?

Focení je mým velkým koníčkem, i když v poslední době začíná být i mým "slušným přivýdělkem".

Jaká témata Vás baví nejvíc?

Nejradši fotím zajímavé lidi, momentky v ulicích, nejčastěji fotím na svých cestách po světě. Ráda poznávám nové kultury, lidové zvyklosti, tradice, náboženství, baví mě zažívat nové příběhy, nová dobrodružství. Většina mých fotek je spojená s nějakým prožitým příběhem, nic nearanžuji. Moje fotky jsou o náhodných setkáních (i když vím, že náhody neexistují) se zajímavými lidmi na zajímavých místech.

Co chcete prostřednictvím svých fotografií sdělit divákovi ?

Ráda bych divákovi přiblížila život lidí v jiných koutech světa, do kterých nemá možnost se sám podívat, i když si jsem plně vědoma toho, že osobní zkušenost a prožitek je nepřenosný, bohužel. Přesto se o to stále pokouším.

Účastníte se soutěže ROK S MEGAPIXELEM pravidelně ?

Ano, aktivně i pasivně. Aktivně se účastním témat, která mi sednou a do kterých mám "dobrou" fotku. Pasivně celou soutěž (všechna témata) pravidelně sleduju.

Téma černobílé fotografie bylo jedno z nejobsazovanějších co do počtu přihlášených fotografií. Co říkáte, že Váš snímek obstál v tak silné konkurenci a umístil se jako první?

Jsem nadšená, moc mě to potěšilo ... a navíc jsem obstála s fotografií, která byla i mým "tajným želízkem v ohni". Ta fotka není líbivá, ale je světelně zajímavá, autentická a pro mě ještě navíc obestřená zajímavým příběhem.

Jsou nějaké žánry, které byste chtěla zkusit, ale zatím jste se k tomu nedostala?

Zkouším makrofotografii laděnou víc do abstrakce, ne tu popisnou.

V Galerii Megapixelu jste již skoro 4 roky. Co Vám za tu dobu dala a vzala, a jak hodnotíte její úroveň?

Galerie mi svojí rozmanitostí a svým širokým záběrem dala možnost nahlédnout i do žánrů fotografie, které mi nejsou zrovna blízké a asi je nikdy dělat nebudu, ale rozhodně mi rozšířily obzor. Díky galerii jsem si také uvědomila, jaká je fotografie ryze subjektivní záležitost a jak rozdílně každý z nás vnímáme něco takového, čemu říkáme krása, něco takového o čem řekneme, že je to pěkné, že se nám to líbí. Naučila jsem se vybírat si z galerie pro sebe to podstatné a důležité, co mě fotograficky posune zase o krok dál a to ostatní prostě nechat být bez povšimnutí a i bez komentáře. Ve fotografii jsem samouk, ráda si na nové poznatky přicházím sama, osahám si je, vyzkouším a uložím do podvědomí a když nastane ten správný čas, tak z nich čerpám. Líbí se mi, že fotografie jsou v galerii zobrazovány v poměrně velké velikosti, a tak je důležitá i jejich technická kvalita. Galerie mi nic nevzala, protože jsem člověk, kterému když se něco nelíbí, tak to prostě nedělá a neúčastní se toho.

Soudě podle Vašich fotografií hodně cestujete . Jaká místa na světe Vás nejvíc oslovila?

Těch míst je mnoho, každá země má svoje specifika a krásy. Za mlada jsem s batohem na zádech našlapala stovky kilometrů po horách, prolezla mnoho ferrat a ledovců. Dnes na stará kolena miluju Asii, mojí srdeční záležitostí se stala Indie, pro svojí barevnost, živelnost, opravdovost, syrovost a spiritualitu. V loňském roce jsem poprvé v životě vycestovala do tzv. černé Afriky, do jižní Etiopie, kde jsme navštívili turisty málo navštěvované domorodé kmeny (a právě odtud je vítězná fotografie) . Afrika mě taky dostala. Je úplně jiná, víc nebezpečná, ale tu opravdovost a syrovost jsem tam také našla. To mě oslovuje, to mě zajímá.

Kam se chystáte v nejbližší době, máte nějaký zatím nesplnění cestovatelský sen?

V červenci odlétám do Íránu, na cestu proti předsudkům. To u mě ale není nic neobvyklého, to dělám celý svůj život . Říká se tomu "čůrat proti větru" ... Mám ráda výzvy a vždycky si vyberu tu zdánlivě nejtěžší možnou variantu, ale pro mě v tu danou chvíli nejpřínosnější. A mým velkým, zatím nesplněným cestovatelským snem, je obejití kory (3- denní poutní okruh) kolem tibetské posvátné hory Kailás. Už třikrát jsme s kamarády žádali o tzv. permit a ani jednou ho nedostali, protože se ve Lhase nebo v Sečuánu zrovna v té době na protest proti čínské nadvládě a nesvobodě upálil buddhistický mnich a cesta byla pro cizince uzavřena. Asi to tak mělo být, ještě pro mě nenastal ten správný čas, ještě si musím počkat ...

Dostala jste se někdy na cestách s fotoaparátem v ruce do nějaké nepředvídatelné, nebo kuriózní situace?

Mnohokrát. Jsou místa, kde se fotit nesmí, ale vždycky existuje nějaká legální možnost, jak se domluvit, třeba i v buddhistických klášterech. V Asii se lidi všeobecně strašně rádi fotí, i když vůbec nechápeme proč, protože oni tu svojí fotografii nikdy nebudou mít, vidí ji jen na displeji našeho fotoaparátu. A přesto jsou při focení tak šťastní. Všichni místní se postaví před fotoaparát "do pozoru", nasadí bolywoodský úsměv a chtějí vyfotit. Kamarád mi vždycky říká " foť a foť a foť ... všechny ...  a pak to večer vymažeš" ...

Je nějaká fotografie, které si opravdu hodně ceníte a je Vaší srdeční?

Zatím asi ne, na svojí životní fotografii teprve čekám ... i když mám hodně ráda fotografii "Síla víry"  ( je z indického svátku Holi), protože ta mě stála opravdu hodně odvahy. V hlavním chrámu ve Vrindavanu jsem se nechala místním policajtem "vhodit" před oltář do nejhustšího davu místních věřících (říkali jsme mu kotel), otočila jsem se zády k hlavnímu oltáři (ten se fotit nesmí), čelem proti davu a fotila a fotila ... Mezi tím na mě dopadaly všechny ty práškové barvy a voda, byl to mazec. Já ale byla v takovém transu, že jsem to fyzické vůbec nevnímala. Atmosféra tam byla fantastická, nic silnějšího jsem zatím jinde nezažila. Celý svátek Holi byl nezapomenutelný zážitek, ale jak jsem nedávno četla v jedné upoutávce, " ta cesta není pro šampóny" ...

Máte nějaké fotografické vzory?

Vzory ne, ale mému srdci je hodně blízký fotograf Steve McCurry a potom Antonín Kratochvíl. V poslední době mě svými fotografiemi velmi oslovil mladý český fotograf Jiří Macht.

A sny?

Tak těch mám mnoho, ale protože to jsou sny, tak je nikomu neprozradím ...

---

použité fotografie: Iva Bečvářová