Recenze SIGMA 105mm F2.8 DG DN MACRO Art pro Sony E

Sigma zase ukazuje, že to s bezzrcadlovkami myslí vážně. Jejich nová makro stopětka je toho důkazem. Pokud jste totiž ještě nedávno chtěli používat makro objektivy Sigma na fotoaparátech Sony, museli jste adaptovat skla dělaná pro Canon pomocí MC-11. Stále se však jednalo o objektiv navržený pro zrcadlovky. Sigma toto napravuje svou DG DN řadou, která je designovaná v souladu s krátkou vzdáleností mezi objektivem a snímačem. 

Tělo objektivu je menší a hlavně lehčí. Precizní kovovou stavbu doplňuje dnes častější a častější clonový kroužek v rozsahu od 2,8 do 22. Po f/22 zde pak máme možnost A, kdy ovládání clony převezme fotoaparát. Není se třeba bát, že byste si clonu omylem posunuli na A, nebo z automatu na manuál, protože Sigma do těla objektivu vestavěla možnost uzamčení pohybu mezi těmito dvěma režimy. Clona se dá nastavovat buď po třetinách, nebo lze klikací mechanismus úplně deaktivovat a využít pak plynulého a hlavně tichého pohybu ovládacího kroužku. Clona je složena z devíti lamel, což vám nedá tak krásné bokeh, jako G-Master řada od sony se svými jedenácti lamelami, ale na většinu případů to bohatě dostačuje.

Při zaostření na minimální vzdálenost 29,5 cm snímáte za zvětšení 1:1. Doporučuji však samozřejmě stáhnout clonu na rozumnější číslo než f2.8, pokud nechcete mít zaostřený pouze jeden milimetr scény. Dle mého testování si objektiv vedl nejlépe při cloně okolo f14. U f22 už kresba nebyla tak ostrá. Čtrnáctka clona sice nenabízí takovou hloubku ostrosti, ale co zaostřeno je ukazuje mnohem více detailů, než clona plně uzavřená. Je třeba brát v potaz, že jsem test prováděl na Sony A7R IV při šedesáti megapixelech, což je opravdu nekompromisní úroveň detailů. V rozích se objektiv chová moc pěkně. Aberace je udžena na snesitelné úrovni a nějakého zásadního rozostření jsem si nevšiml.

Mezi další ovládací prvky Sigma zařadila také programovatelné tlačítko, jak je u Sony objektivů zvykem. Dále lze automatické zaostřování limitovat třípolohovým přepínačem mezi 29,5 - 50cm, 50 cm a nekonečnem a poslední režim limit odstraní. Ostřicí koužek je pogumovaný, plynulý a opravdu veliký. Zabírá prakticky polovinu délky objektivu, což hodně usnadní manipulaci a umožní opravdu precizní ostření. Gumový kroužek po obvodu bajonetu naznačuje utěsnění proti prachu a vlhkosti.

Rozhodně se jedná o zajímavý přírůstek do Sony rodiny obzvláště, když bereme v potaz fakt, že jediný plně automatický 1:1 makro objektiv v těchto ohniskových vzdálenostech byl skoro jednou tak drahý Sony FE 90mm f/2.8 G OSS. Ten sice nabízí stabilizaci, ale v dnešní době většina má přístrojů řady Alpha vestavěný IBIS.