Recenze Sony Alpha A7 II tělo

U Sony vsadili na kombinaci malých rozměrů fotoaparátu a použití velkého snímače. Modely řady A7 jsou čím dál oblíbenější. Důvodem samozřejmě nejsou „jen“ malé rozměry a velký snímač, ale především špičková kvalita fotek, dostatečná nabídka objektivů a v mnoha ohledech srovnatelné vlastnosti se zrcadlovkami.

Rozdíly oproti předchozímu modelu

Hlavním rozdílem modelu Sony A7 II oproti jeho předchůdci Sony A7 je vestavěný stabilizátor obrazu, který pracuje v pěti osách. To zní při trojrozměrném prostoru trochu zvláštně, ale toto označení už používá Olympus a ujalo se. Výrobci tím chtějí jenom sdělit, že je přístroj schopen redukovat otřesy ve všech směrech a navíc ještě rotace. Popravdě musím říci, že v hledáčku a nebo na displeji nebyl účinek stabilizátoru nijak vidět, což je velký rozdíl například oproti zmíněnému Olympusu. Ale je také pravda, že jsem všechny ukázkové snímky fotil z ruky a pohybově rozostřený jsem nenašel. Takže stabilizátor asi funguje dobře, když jsem jeho přítomnost vlastně ani nevnímal.

Dalším rozdílem je o 30% rychlejší automatické ostření. Mohou za to optimalizované zaostřovací algoritmy a samozřejmě také AF body vyhodnocující správné zaostření pomocí fázové detekce. To je systém, který se používá u digitálních zrcadlovek. Musím říci, že i když jsem na práci se zrcadlovkou zvyklý, pracovalo se mi se Sony A7 II subjektivně úplně stejně dobře a stejně rychle, nevnímal jsem prakticky žádné omezení. Naopak jsem si užíval daleko menších rozměrů a hmotnosti.

K určitým změnám došlo i při rozmístění ovládacích prvků. A7 II se v tomto ohledu opět o něco víc přibližuje k zrcadlovkám. Ovládání je skutečně velice intuitivní, velkou výhodou je dostatek programovatelných tlačítek, na která si nastavíte přesně ty funkce, které chcete mít snadno dostupné. Tohle některé zrcadlovky sice nabízejí také, ale programovatelných tlačítek bývá většinou daleko méně.

S čím jsem se ale zatím ještě nesžil, to je elektronický hledáček. Je špičkový. Má dostatečné rozlišení, je rychlý, ve špatných světelných podmínkách samozřejmě může zobrazit scénu daleko světlejší, než vidíte pouhým okem. Ale nic naplat, je to prostě elektronický hledáček. Zatím jsem se ještě nepřenesl přes fakt, že elektronické hledáčky svítí. Na sluníčku je to bez problémů, ale při horším světle mě vysoký jas hledáčku prostě ruší. Je možné, že se na to dá zvyknout, ale zatím to není můj případ.

Obrazová kvalita

Nevím, jestli má vůbec smysl zmiňovat se o kvalitě obrazu. Ta je vynikající. Snímač patří k těm nejkvalitnějším, jaké jsou momentálně na trhu a Sony umí i procesory a software. Takže není nejmenší problém s dynamickým rozsahem. Tím spíš, že si při focení v JPEGu můžete ještě zapnout funkci optimalizace dynamického rozsahu a nebo HDR. Obojí je nastavitelné v dostatečném rozmezí.

U funkce HDR se ještě trochu zastavím: díky stabilizátoru a výkonnému softwaru není nejmenší problém fotit z ruky. Samozřejmě pokud se nejedná o moc dlouhé časy. Ale velice dobře to funguje i v kombinaci s nastavením vysokých citlivostí. Prohlédněte si poslední dvojici ukázkových fotek. Jedna je JPEG a druhá je HDR složeninou ze tří různě exponovaných snímků. Na HDR snímku je kromě daleko lepšího prokreslení světel a stínů patrné také daleko lepší prokreslení detailů, které by jinak díky vysoké citlivosti a redukci šumu úplně zanikly.

Funkce

Vyzkoušel jsem přirozeně i propojení foťáku s mobilním telefonem přes WiFi a aplikaci Play Memories. Funguje docela jednoduše, spárování obou zařízení byla hračka. Kromě přenosu snímků do telefonu je skvělá hlavně možnost používat mobil jako dálkové ovládání s náhledem fotografované scény. Bohužel se mi ale nepodařilo propojit telefon s foťákem pomocí NFC. Je to ale možná tím, že mám nový telefon a tuto funkci jsem ještě nepoužíval. Nicméně teorie mluví o tom, že stačí obě zařízení navzájem dotknout a je propojeno. Zkoušel jsem to několikrát s různými nastaveními, ale tohle se mi prostě nepovedlo. Uznávám, je to možná rukama. :)