Recenze Sony FE 35mm f/2.8 ZA Sonnar T

Nesnesitelná lehkost focení

Je jaro. Konečně. Teda, ne že by se ta „zima“ letos nedala vydržet, ale stejně nebylo na co koukat. Tak teď bude! A nemusí to být jen holky v sukních, nebo opálení borci v kraťasech. Prostě když je hezky, je na co koukat všeobecně, svět je tak trochu krásnější. I ulice Prahy se obléknou do nového kabátku, všechno pučí a raší, restauratéři pochopili, že truhlík kytek dokresluje příjemnou atmosféru zahrádek a v ulicích světlo vykresluje fantaskní stíny, odrazy a obrazy. Je fajn, když si naplánujete procházku na zkoušku objektivů ve večerním čase, kolem magické hodiny, kdy je nebe tak trochu potemnělé a světlo měkce hladí ulice, připravující se na večerní zážitky. To ovšem nesmíte mít pech a nesmí se pomalu zatahovat, pak samozřejmě s povděkem radostně cvakáte pokaždé, kdy se něco rozsvítí.

Reminiscenci s názvem slavného Kunderova románu ve mně vyvolal fakt, kdy jsme si balili výbavičku na večerní focení. Není to sice poprvé, kdy jsme balili něco ve velikosti NEXe, ale bylo to poprvé, kdy se nám pohromadě sešla kompletní sada A7/R, se kterou lze někam vyrazit. K dispozici jsme měli 2 těla – A7 a A7R a tři skla, FE 35/2,8ZA, FE 55/1,8ZA a FE 24-70/2,8ZA. Když se vše vešlo do malé brašny Crumpler, vyndal jsem jedno tělo, přidal iPAD Mini a začal počítat: 281 + 120 + 426 + 465 + 330 = 1622g! Představte si to, celá výbava bez brašny pro focení i editaci vážila dohromady něco více, než 1,5Kg! Došlo mi, jak je to fantastické nádobíčko a podíval se na srovnání s dospělým setem A99 + 24-70/2,8ZA. Další skla jsem již hledat nemusel, jen tyto dva kousky mají dohromady 1767g, takže o 150g více… Technologický posun tímto směrem mi opravdu vyhovuje, zejména v případě, kdy ta malá potvora nabízí ještě větší rozlišení, než ta velká! Ale v tom může být i problém.

Rozhodl jsem se pro společné zamyšlení u všech tří skel, protože budu zase mluvit hlavně o pocitech. Před lety, kdy jsem začal používat full frame zrcadlovku s rozlišením 24,6Mpx jsem se musel znovu naučit fotit. Rozlišení o 100% vyšší než jsem byl zvyklý, přineslo nádherné množství detailů a zároveň problém s množstvím detailů, kterému neunikla žádná chyba. Stačil nepatrný pohyb řas u portrétované osoby a snímek skončil v koši. Nyní přináší A7R o dalších 50% více. Pokud se na snímek podíváte v plné velikosti na monitoru, pak je vše v pořádku. Pokud jej vytisknete malý, dejme tomu 30x45, pak to bude taktéž ok. Ale nezvětšujte si jej na 100% na monitoru. S hrůzou jako já můžete zjistit, že pokud jen tak bloumáte a nefotíte opravdu s pekelným soustředěním, pak máte obrysovou neostrost i u tak triviálních hodnot, jako je 1/100s při 70mm ohnisku! Je to značně frustrující a zároveň si člověk uvědomí, jak obrovskou podporu dávala stabilizace na čipu. Nejsem žádné ořezávátko a s velkou zrcadlovkou dokážu dávat i 1s z ruky na 200mm ohnisku. Ale foťák s gripem a objektivem v tu chvíli váží téměř 3kg a tělo tak nějak automaticky vyvažuje tu zátěž v ruce. Ale tady držíte v ruce maximálně 3/4kg a v tom bude ten problém. Síla a pevnost, kterou vyvolává těžké vybavení, se zde nekoná a vy fotografujete s nesnesitelnou lehkostí. Možná si dovolím kacířskou myšlenku, za kterou mě nebudou mít šéfové rádi. Ono méně, je někdy více. Takže na takové to lehké cestování bude ta A7 lepší, než náročná A7R. Tu využijí hlavně jedinci v ateliéru, nebo ti, kteří mají chuť všude vláčet stativ.

Minimalizace je přesto skvělá, protože vesměs 90% obrázků skončí jako zmenšenina někde v online galerii, proto není třeba se bát. Ale osobně si myslím, že sebrat těmto skvělým strojkům stabilizaci na čipu a nadělit jim tak šílené rozlišení je tyranie! Na druhou stranu je třeba si přiznat, že když člověk fotí, tak by měl fotit a soustředit se na to. Na cvakání jednou rukou máme přeci telefony a stabilizace v objektivech je taky fajn. Ale když je na čipu, můžete nasadit novodurovou trubku a máte jí taky stabilizovanou!

Všechny snímky jsou nativní jpegy z obou těl, bez jakýchkoliv úprav. Při rozkliknutí některých z nich si můžete povšimnout jevu lehkého rozmazání, o kterém jsem mluvil. Pokud jej sledujete jako celek, fotka bude vypadat perfektně. Všechny tři objektivy mají jednoho společného jmenovatele: Perfektní ostrost a kresba. Tedy v případě, že se vám podaří udržet zařízení v klidu. Jeden z mých kolegů přišel se šíleným tvrzením, že i při dlouhém čase dokáže mechanizmus závěrky při expozici obraz rozostřit. Zdálo se mi to zpočátku paranoidní, ale nyní jsem se přesvědčil, že to je nový problém, nová výzva, kterou jsme dosud neznali a je třeba jí čelit. Takže je na čase oprášit stativy, pytlíky s pískem a hrachem přibalit do výbavy a pořídit si zase provázky k přišlápnutí na stativových šroubech. Zaostřit, komponovat, nádech, expozice, výdech a je to tam… Za to 1,5kg fakt stojí bojovat! Protože každé plus, přináší zákonitě mínus!