Zachycovat momenty, které člověk prožívá na horách, je jedna z nejlepších věcí na světě, říká fotograf Ondra Vacek

Jaké byly vaše fotografické začátky, už v nich převažovaly hory a lezení? 
Otázkou spíš je, kdy byly mé fotografické začátky. K focení mě lehce přivedl táta, který s námi trávil hodně času v přírodě, byť to nebylo žádné horolezectví. Ale od něj jsem dostal první analogovou zrcadlovku. To jsem byl ještě hodně malý a za čas mne to zase opustilo. Až výrazně později, někdy kolem mých 25 let, jsem se na fotografování zase začal dívat víc zblízka. A to už korespondovalo s pobytem v horách a s horolezeckým sportem.

Inspirovaly vás hory k fotografování nebo naopak? 
Určitě ta první varianta. Hory jsou naprosto unikátní prostředí, kde se všechno mění strašně rychle, a přitom je zároveň stabilní, trvalé. Hory jsou obrovskou inspirací a zachycovat ty momenty, které tam člověk prožívá, je jedna z nejlepších věcí na světě.

S jakou technikou jste začínal fotit a jaký je váš nejoblíbenější set, technika v současnosti?
Když pominu onu analogovou Praktiku, mým prvním digitálním fotoaparátem byl Canon EOS 700D a setový objektiv. Později jsem si chvíli hrál s adaptací starých skel, ale vcelku brzy mi došlo, že mne aps-c formát trochu omezuje a začal jsem se poohlížet po něčem lepším. Jelikož jsem svoje fotografie potřeboval používat v práci, v marketingu outdoorového prodejce Hanibal sport, věděl jsem, že full frame bude skoro nutnost. A v té době už na trhu byly fotoaparáty Sony a7, u kterých mi zase vyhovovaly malé rozměry a lehkost. Z první generace a7 jsem později přešel na Sony Alpha A7III. Hrozně univerzální nástroj, používám jej i dnes. A k němu nejčastěji využiji dva objektivy - Zeiss Batis 18 mm f/2,8 a Sony Zeiss 55 mm f/1,8. Kompaktní, malé, lehké a se skvělým obrazovým výstupem. Občas to doplním teleobjektivem Zeiss Batis 135 mm f/2,8.

Co za specifika přináší focení v náročných horských podmínkách? Používáte nějaké speciální příslušenství? 
Trochu jsem to nastínil už výše - jelikož do hor jezdím primárně lézt a až sekundárně fotografovat, pokud to ovšem není samozřejmě pracovní zakázka, na prvním místě u techniky oceňuji nízkou hmotnost a kompaktnost. A v zápětí mi fotografování v těchto podmínkách neskutečně usnadňuje příslušenství Peak Design - hlavně držák Capture, ochranný obal Shell. Je to nejrychlejší způsob, jak mít fotoaparát vždy připravený, a kdybych tohle příslušenství nepoužíval, dobrou polovinu mých nejlepších lezeckých fotek bych nevyfotil.

Který z horských sportů je k fotografování pro vás nejoblíbenějším a z jakého důvodu? 
Pro mě je jednoznačně královskou disciplínou lezení alpinismus. Výstupy na alpské čtyřtisícovky často vyžadují opravdu široký skill set, jde o komplexní sportovní disciplínu, a zároveň se dostanete na úžasná místa s dechberoucími rozhledy a sceneriemi, a ještě navíc často při východech slunce, protože v Alpách se vždycky vyráží ještě v noci za tmy. 
Navíc, horolezec v záběru dává scéně měřítko, perspektivu, což dokáže výsledný záběr posunout na úplně jinou úroveň.

Kolik máte času při focení sportů promyslet si výslednou kompozici? 
Moc ne. Tedy pokud nejde o zakázku, kde máte modely, kteří pro vás můžou většinou cokoliv zopakovat. Při normálním lezení málo kdy budete parťákovi říkat: „Vrať se ještě dvakrát a přelez tu stěnku trochu víc zleva.“ Na to zpravidla není čas. Takže je potřeba se dívat, myslet dopředu a pak využívat všechny možné chvíle, kde lze fotit. 

Na jakou výpravu za fotkou nemůžete zapomenout? 
Málokdy se vydávám na nějakou výpravu čistě jen pro nějaký záběr. Na druhou stranu, když někam jedu, určitě si dělám rešerši toho daného místa a hledám inspiraci.
Jeden z nejlepších takových momentů mám z roku 2020, kdy jsme s lezeckým parťákem vyrazili na traverz pěti vrcholů čtyřtisícovky Breithorn. Není to extra těžká túra, ale je tam všechno - led, sníh, skála… a hlavně nádherně členitý hřeben, do kterého se ráno skvostně opírá vycházející slunko. 
Donutil jsem svého kolegu vyrazit ráno o hodinu dřív a na tom hřebeni jsme byli s východem slunce na vteřinu přesně. Mám z toho místa asi tři záběry, které mám opravdu rád a dlouho na ně budu vzpomínat.

Dostal jste se při fotografování v horách někdy do nebezpečné situace?
Hory jsou obecně trochu nebezpečným místem a člověk musí hodně zvažovat, kam až může zajít a kam ne. A úsudek se zlepšuje se zkušenostmi. 
Paradoxně jednou jsem se do špatné situace dostal na Suchých Skalách, kde jsem fotil horského vůdce a držitele dvou Zlatých cepínů Zdeňka Háka při práci. Snažil jsem se dostat na dobré místo po takové exponované římse, a i když jsem sám zkušeným lezcem, dostal jsem se do místa, odkud jsem nemohl ani nahoru, ani dolů. A byl jsem bez lana, měl jsem jen úvazek. Takže jsem na místě musel v krkolomné pozici počkat, až Zdeněk doleze a hodí mi lano. Ale o život úplně nešlo.

Co je podle vás klíčem dobré fotografie horského sportu? 
Tady těch parametrů bude hodně. Určitě bude platit klasická odpověď: světlo. To se nedá nijak nahradit. Co ovšem dělá horské sporty a jejich fotografování unikátní, jsou lokace. Vlastně mám pocit, že často autenticita, unikátnost místa, kam se tolik lidí nedostane, přebije do určité míry např. nedostatky v technické kvalitě snímku.
Pro mě osobně je pak nejzásadnější mít fotoaparát vždy po ruce. A nebýt líný obětovat pro snímek pár kroků navíc.

Fotíte také často horské krajiny, podle čeho vybíráte lokace? 
Nikdy jsem nebyl vyloženě krajinář, který by si plánoval výjezdy na konkrétní místa. Spíš se mi stane, že se vyskytnu na správném místě ve správný čas. Ale s tím, jak se postupně ve fotografii posouvám, jsem i k tomuhle musel přistoupit trochu proaktivně. Takže třeba v posledním roce, kdy jsem dával dohromady fotografie pro kalendář mého partnera Zeiss, jsem v rámci rodinné dovolené v obytné dodávce některé populární fotografické lokace do itineráře zařadil. O některých místech jsem věděl z dřívějška z osobní návštěvy, pak jde většinou o rešerši na internetu, u oblíbených fotografů nebo třeba na Instagramu.

Máte místo, kde fotíte nejradši? 
Takové místo vyloženě nemám, spíš rád objevuji nová místa. Ale celkově můžu říct, že třeba zimní Vysoké Tatry jsou mojí opravdu oblíbenou destinací. 

V jakém ročním období či počasí rád fotografujete? 
V horách je potřeba vidět - takže hezké počasí je samozřejmě tak trochu základ úspěchu, i když dobrá fotka se dá udělat i v mlze, to je jasné. Kdybych si ale měl vybrat specificky, tak podzimní Alpy, přelom září a října, kdy už jsou kopce pocukrované sněhem a přitom ještě zabarvené podzimními barvami, to je opravdu paráda.

Kromě focení v horách a lezení se věnujete jakým dalším žánrům? 
V rámci své práce v outdoorovém (turistickém, lezeckém) marketingu fotím občas produkty, a pak samozřejmě lidi. Někdy jde tak trochu o portrét, jindy jde spíš o reportáž. 
Když to shrnu, nejradši svoje fotografické zaměření pojmenovávám jako adventure photography - dobrodružná fotografie. To totiž obsáhne tak nějak všechno.
Párkrát jsem fotil i svatbu, ale je to věc výrazně okrajová.

Co považujete za své největší fotografické úspěchy, případně máte nějaký cíl, kterého byste chtěl dosáhnout? 
Tohle je poměrně těžká otázka. Za svůj asi největší úspěch považuji to, že mne fotografování, byť jen částečně, dokáže vydělat nějaké peníze. Vidět, že moje fotografie nachází využití, je skvělé. Osobně si cením toho, že si několikrát moji fotografii vybral Český Horolezecký Svaz, že se mnou spolupracují a podporují mne firmy jako Zeiss a Peak Design… a tedy měl jsem jednu malou expozici v Liberci a skoro celá se prodala. Takže z toho jsem měl také obrovskou radost.

Jak důležitá je pro vás postprodukce a jak dlouho strávíte úpravou fotografií? 
Postprodukce je pro mne součást kreativního procesu. Což samozřejmě nějaký čas zabere. Nijak zásadně to neměřím, mám už svoji workflow, která mi to hodně usnadňuje. Kdybych to měl kvantifikovat, tak často stejný čas, co jsem strávil fotografováním, strávím i postprodukcí. Ale neplatí to vždycky, někdy je to proces rychlejší.

Kde všude můžeme vaše fotografie vidět, kromě Galerie Megapixel? 
Víc z mojí práce si můžete prohlédnout na mém osobním webu www.pioletproduction.com, případně na stejnojmenném Instagramu @pioletproduction, i když tomu se nestíhám vždy úplně věnovat. Poměrně hodně mých fotografií pak najdete v komunikaci firem hanibal.cz a patizon.com - s těmi jsem pracovně spojen a moje fotografie využívají ve velmi širokém měřítku.

Máte nějaké doporučení pro začínající fotografy, kteří by chtěli fotit zimní outdoorové sporty?
Jasně! Vstávejte brzy, myslete dopředu a teple se oblečte. Mimo to - na krajinu ze široka, ale teleobjektiv je taky nutnost.