Portrétní fotografie a retuš: Rozhovor s fotografkou Michaelou Firešovou

Mohla byste čtenářům přiblížit vaši tvorbu? Čím jsou vaše fotografie specifické a jak ke své tvorbě přistupujete?

Věnuji se především portrétnímu focení lidí a zvířat. Nejraději fotím fineart nebo výtvarné portréty, ve kterých se snažím zachytit nejen osobnost portrétované osoby, ale díky různým rekvizitám, doplňkům a barvenému ladění i příběh a náladu. Jsem ráda, když se výsledná fotografie líbí nejen tomu, koho jsem fotila, ale osloví i další diváky. Specifický rukopis fotografií souvisí s mým individuálním vnímáním fotografie jako obrazu, který by měl vyvolat nějaké emoce. Často se mi stává, že fotografie ze stejné série, které upravuji v časovém rozestupu, mají jinou barevnost, náladu a náboj.

Co vás při fotografování portrétu inspiruje? Máte nějaké oblíbené opakující se motivy nebo koncepty?

Při fotografování mě inspiruje mnoho různých faktorů.  Sleduji na sociálních sítích práci ostatních fotografů, vymýšlím doplňky z věcí a materiálů, které objevím v hobby obchodech nebo galanteriích, spolupracuji při focení s kreativními vizážistkami a stylistkami. Každý model nebo modelka přináší do procesu přípravy focení svoje představy a preference, které se snažím zohlednit.
Ráda pracuji s květinami, živými nebo umělými, jemnými textiliemi,  které mohu tvarovat nebo rozevlát, někdy použiji party dekorace, jindy zajímavé úlovky z antikvariátu.

Snažím se být otevřená novým nápadům a neustále se rozvíjet jako fotografka a  objevovat a zkoušet nové motivy a koncepty.

Jak probíhá vaše portrétní focení? (příprava, průběh, postproces)?

Pokud fotím klienta, ve fázi přípravy zjistím jeho/její očekávání, diskutujeme o stylu fotografie, oblečení a doplňcích, prostředí, kde bude focení probíhat. 
V případě projektu s modelkou si zpracuji koncept nejdříve pro sebe a kvůli komunikaci s týmem svou představu (styl, barevnost, prostředí, oblečení a doplňky) překlopím do jednoduchého mood boardu. Finální koncept v sobě zahrnuje připomínky a nápady vizážistky i modelky.

Samotný průběh focení vychází z naplánovaného konceptu. Většinou se ale v průběhu focení objeví nové zajímavé odbočky od původního plánu. Takové improvizované akce vyplynou z nálady a atmosféry prostředí, nebo použitím doplňku a dekorací, které náhodou objevíme na místě nebo máme sebou, protože by se mohla hodit. 
Z každé scény se snažím nafotit sérii fotek, část s konkrétními pózami podle mé představy a část spontánních, vše v různých úhlech a detailech. Získám tím velké množství materiálu, ze kterého mohu následně vybírat.

Po samotném focení si většinou pořízené fotografie hned projdu a několik jich vyberu a upravím. Další zpracovávám většinou až po týdnu, čtrnácti dnech. A někdy se k sérii a úpravě dalších fotek vracím i po půl roce a déle.  Při finální úpravě fotografií pracuji s RAW v programu DxO a následně ve Photoshopu, který mám rozšířený o řadu plug-inů (Nik collection, panel Beautify) a o různé presety.  Práce ve vrstvách mi umožňuje využít presety a akce jen v té míře, jakou potřebuji a modifikovat původní snímek, aby odpovídal mé představě.

Jaký je váš přístup k retuši a vyvíjel se nějak časem? 

Můj přístup k retuši se určitě vyvíjel a měnil se s časem. Zpočátku jsem měla tendenci k většímu množství retuše a používání filtrů bez jejich korekce. Otestovala jsem  software  slibující dokonalé výsledky jedním kliknutím a došla k závěru, že to tak jednoduché zase není. Začala jsem od základů s pomocí tutoriálů, sledování práce fotografů s beauty zaměřením a komunikací s vizážistkami, které mne zasvětily do tajů make-upu.  Už se nesnažím odstranit každý malý nedostatek na fotografii při 150% zvětšení, nebo spoléhat se na software, který mávnutím kouzelného proutku změní obličej a jeho rysy podle naprogramovaného modelu 100% krásy.
 

 

Jaké nástroje využíváte v retuši? Máte nějaké oblíbené techniky nebo třeba presety/filtry?

Míru retuše a dalších úprav přizpůsobím záměru fotografie. Jde-li o klasický portrét, upravuji aktuální nedokonalosti pleti, koriguji make up, zvýrazním oči a rty nebo zahustím a „nafouknu“ vlasy. Vše za pomoci běžných nástrojů Photoshopu  (záplaty, klonovacího razítka, retušovacího štětce) nebo akcí z plug-inů (dodge and burn, frekvenční separace).  Pracuji ve vrstvách a díky maskování aplikuji  úpravy a jejich míru jen vybranou část  fotografie a mohu se k dřívějším úpravám vrátit a pozměnit je. Vždycky si nechávám originál neupravené fotky ve spodní vrstvě pro referenci a kontrolu, že jsem úpravu výsledné fotky nepřehnala. Tady obecně platí, že méně je více.





Ve finále se dá říci, že retušování je o subjektivním pohledu. Pro někoho určité nedostatky přidávají charakter a někdo svou tvorbu na umělejší retuši staví. Jak se díváte na nedostatky vy?  

U klasického portrétu preferuji spíše subtilní retušování s důrazem na zachování přirozenosti subjektu. Mým cílem je odstranit rušivé prvky /kruhy po očima, nedostatky pleti, které nezakryl make-up, jednotlivé vlasy na tváři/ nebo sladit barevnost pleťovky.  Nechci změnit podstatný charakter nebo vzhled portrétované osoby. Dám na názor vizážistky, která si všímá jiných detailů, pro mne neviditelných. U fineart projektů se někdy nechám unést a úpravy posunu k větší „dokonalosti“. 

Veškeré retuše a úpravy jsou často specifické pro každou jednotlivou fotografii a obecně u postprocesu trávím hodně času, protože se stále učím a zkouším nové techniky, postupy a ráda experimentuji s barevností a tónováním. Finální podobu a retuš samozřejmě ovlivní osobním pohled a preference klienta. Mým cílem může být zachytit osobnost jednotlivce, a to i s drobnými nedostatky. Pokud klient požaduje hlubší zásah, tak se samozřejmě přizpůsobím. Nebo se předem zeptám, zda je piha, jizva nebo mírná disproporce například ve velikosti očí problém, který bych měla řešit. 

Myslíte, že je nějaká hranice, která by se při retuši neměla překročit?

„Přijatelná úroveň retuše“, myslím,  nemá přesnou hranici. U klasické portrétní fotografie by cílem retuše mělo být zachovat přirozenosti vzhledu portrétované osoby včetně drobných nedokonalostí. Komerční nebo fineart fotografie může mít požadavky na úpravu posunuté k větší „dokonalosti“.

Jaké jsou podle vás nejčastější chyby, které často dělají začátečníci při retušování?

Zcela určitě existují chyby, který se asi každý  fotograf ve svých začátcích při retušování portrétů dopustil. Typicky například:

• přehnaná retuš – přehnané odstraňování nedostatků, vedoucí k nepřirozenému a umělému vzhledu portrétu se ztrátou struktury a detailů a textury pleti 
• nevyvážená retuš pleti obličeje proti ostatní pokožce –  viditelná úprava pokožky obličeje oproti ponechanému původnímu vzhledu a barevnosti například krku, dekoltu nebo rukou
• úprava očí s příliš výrazným a svítícím bělmem nebo nepřirozenou duhovkou
• nevhodná  úprava kontrastu a barev – přehnaný kontrast nebo sytost způsobující nepřirozený a neladící vzhled fotografie
• častým problémem je i  nesjednocení barvy pleti nebo ponechání barevného nádechu z prostředí, kde se fotí

Tyto chyby jsou přirozenou součástí učení a vývoje. Důležité je mít trpělivost, fotit a retušovat, stále se učit, naslouchat kritice a nepropadnout depresi, když se něco hned nezadaří.
 

Jaká část práce (a proč) vás baví a naplňuje nejvíce? Je to příprava, focení, samotné retušování nebo možnost vidět výsledek a reakce lidí?

Každá fáze procesu realizace focení má pro mne své kouzlo. Příprava focení je spojená s kreativitou, samotné focení vyžaduje koncentraci a dobrou komunikaci, postproces  je o představivosti a dotažení výsledné fotky, aby vypadala tak, jak chci. Samotná retuš (hlavně u beauty fotek) je pro mne méně zábavný, ale nezbytný proces, vyžadující trpělivost a preciznost.  
Odměnou je pro mne spokojenost klienta, modelky a týmu s výsledkem focení. A samozřejmě pozitivní reakce diváků, které fotografie osloví a zaujme. Taková zpětná vazba mne motivuje a inspiruje k další práci a zdokonalování.

Jaké jsou vaše plány a  ambice do budoucna? Máte nějaké konkrétní projekty, na kterých momentálně pracujete nebo byste pracovat chtěla?

Určitě se chci posunout v oblasti portrétní fotografie dál. Zkusit nové koncepty například fashion fotografii, focení na delší čas nebo lightpainting.  
Po zimním focení v ateliéru se už těším na akce venku. Chtěla bych zrealizovat sérii stylizovaného focení v přírodě, kde bych si pohrála s barevností a strukturami.  Hledám i možnosti spolupráce s designéry a módními návrháři, i umělci z jiných oborů, k rozšíření portfolia a získání nových zkušeností.

Na další fotografie Michaely Firešové se můžete podívat v Galerii Megapixelu.