Proč jsou modifikátory světla důležité a jak s nimi pracovat

Co je to modifikátor světla?

Světlo lze vytvořit několika způsoby. Buďto trvalým světlem za použití, dnes již velmi rozšířených, LED diod, nebo velmi rychlým zábleskem výbojky. Světlo samo o sobě však může být ostré, neusměrněné a nelichotivě působící. Světlo je z fyzického hlediska paradoxně zároveň jak vlnou, tak i částicí a pro námi požadovaný efekt je potřeba jej navést tím správným směrem k našemu subjektu. Základní pravidlo, které by každý fotograf měl znát, je fakt, že čím je zdroj světla ve vztahu k subjektu menší, tím bývají stíny ostřejší a naopak. "Ve vztahu k subjektu" je neskutečně důležitý parametr. Vidíme to třeba na slunci. Pro mnohé z nás je až nepředstavitelně ohromné. Na obloze je však svou vzdáleností až zanedbatelné, a tak se mění na prakticky světlo bodové. Naopak, pro malý produkt na stole, je softbox o průměru 60 centimetrů ohromný zdroj světla. 

Na následujícím obrázku si to názorně předvedeme. Vlevo je zdroj světla ve vztahu k subjektu malý, světlo tedy dopadá pouze v jednom směru. Stíny jsou ostré, tmavé. Vpravo je však zdroj světla ve vztahu k subjektu velký. Světlo dopadá z více úhlů najednou, osvětluje subjekt z větší plochy a stíny jsou tak měkčí, jemnější a světlejší.

Modifikátor světla nám tedy pomáhá všechny fotony vytvořené naším zdrojem světla usměrnit tím směrem, jakým si přejeme.

Základní rozdělení modifikátorů

V první řadě máme možnost použití reflektorů. Jak již jejich název napovídá, jsou převážně určené k čistému odrazu světla bez změny charakteristiky. Reflektory nám pomáhají světlo usměrnit směrem k subjektu, aniž bychom zbytečně ztráceli světlo takzvaným vyléváním do stran, kde jej na subjektu neregistrujeme. Reflektory lze poté rozšířit o například klapky, či voštiny, které světlo dovedou usměrnit ještě více dle představ fotografa. 

Dalším druhem modifikátorů jsou takzvané softboxy. Menší, či větší zpravidla látkové kusy vybavení, které nejenom dovedou světlo usměrnit, ale převážně díky možnosti instalace minimálně jedné difuzní látky světlo i značně změkčit. Difuzní látka (často jsou v softboxu využité dvě pro silnější efekt) skryje drobnou a ostře svítící výbojku a veškeré světlo rozprostře po mnohonásobně větší ploše, čímž zajistí značně měkčí stíny a příjemnější přechody.

Fotografie osvícená integrovaným bleskem ve fotoaparátu. Všimněte si ostrého stínu pod bradou a plochého přímého osvícení. Pro některé fotografie se tento druh svícení rozhodně vyplatí. Ne vždy je však žádaný.

Další v řadě máme deštníky, které mohou plnit účel podobný softboxům. Mají své výhody, ale také i nevýhody. Je pravdou, že na sestavení a přenos jsou mnohem jednodušší, nejedná se však o uzavřené jednotky, a tak můžeme ztrácet světlo mimo námi zachycenou scénu.

V neposlední řadě se mezi modifikátory dají zařadit odrazné, či průsvitné materiály jako desky a podobné, které mohou světlo buďto odrážet, změkčovat, či dokonce pohlcovat. Zpravidla pracují nezávisle na záblescích, lze je však kombinovat pro ještě zajímavější efekt.

Produkt osvícený na několik způsobů od žádného přisvícení až po dva větší softboxy pro znatelně lepší výsledek. Více informací o nasvícení tohoto produktu najdete v našem článku Jak na produktovou fotografii.

Softboxy

Softboxy jako takové dělíme na několik poddruhů. Standardní čtvercové/obdélníkové a poměru stran mezi 1:1 do cca 4:3, které jsou určené k tvorbě uniformního a měkkého světla. Jak již bylo zmíněno výše, často využívají až dvou difuzních látek mezi zdrojem světla a subjektem. Jejich vnitřní povrch bývá stříbrný/reflexní pro maximální využití zdroje světla s minimální ztrátou výkonu. I tak je však potřeba počítat se ztrátou zpravidla 1-1,5 expoziční hodnoty oproti čistému nemodifikovanému světlu. Na přední stranu softboxů je možné nasadit také voštinu k zabránění úniku světla do stran mimo subjekt, kde by mohly odrazy zanést do scény další nevyžádané zdroje světla. Voštinu také používáme, přejeme-li si zvýšit kontrast.

Dalším druhem softboxu je takzvaný stripbox. Jak již název napovídá, jedná se o znatelně tenčí pruh světla, směřující světlo v předem určeném směru ideálně pro efektivnější nasvícení hrany bez zbytečného přelivu světla na subjekt, či pozadí. Stripboxy často vídáme v rozměrech 35x150 cm, 40x120 cm, či například 30x180 cm. Stripbox použitý v úvodní fotografii tohoto článku byl o rozměru 35x150 cm. 

Pokud však nechceme například odraz v lesklých částech subjektu takzvaně “hranatý”, ale spíše kruhový, pak bychom spíše měli sáhnout po octaboxu, či kruhovém softboxu. Tyto modifikátory mají osm, či více stran pro spíše kruhový charakter světla a přirozenější odlesky. Zařadit mezi ně můžeme prakticky i velmi známé beauty dishe, neboli reflektory s centrální odrazkou blokující přímé světlo výbojky pro kombinované výhody reflektoru a softboxu.

Deštníky

Softboxy sice světlo tvarují krásně, často jsou ale složitější na sestavení. Není to však pravidlem. V dnešní době existují i takzvané click-boxy, které rozložíte pouhým kliknutím vypínacích tyčí. Ty jsou však zase relativně objemné a ne úplně ideální na přenos. Pro cestujícího fotografa je tak ideální možnost deštníku. Deštníky mohou být sice ve složeném stavu dlouhé, ale velmi úzké a jejich rozložení trvá doslova vteřinu. 

Deštníky dělíme na dva druhy. Průsvitné, které jsou určené na změkčení světla do nich mířeného a odrazné, které světlo naopak odrážejí. Ty průsvitné mohou mít trochu nevýhodu ve ztrátě světla do odkrytých boků, takže nejsou moc vhodné pro použití se slabšími světly, u kterých záleží na každém wattu. Ty odrazné lze pak doplnit o difuzní látku, která obalí dovnitř mířící zdroj světla. To nám prakticky vytvoří softbox.

Deštník Profoto Deep Silver L s nasazenou difuzní látkou tvořící snadno postavitelný softbox

Umístění modifikátorů

Stejně jako na volbě správného modifikátoru a nastavení expozice, záleží na samotném umístění vybraného modifikátoru, či modifikátorů. Teď totiž začínáme tvarovat světlem a kam daný softbox, nebo deštník umístíme má neskutečný vliv na koncovou fotografii. Kde chceme dopadající světlo nejsilnější? Jaké části subjektu chceme zastřít stínem? Pouze před subjekt postavit velký softbox, odstranit všechny stíny a vytvořit tak sice osvětlenou, ale nehezky plochou scénu nestačí.

Pánové mají na fotografiích zpravidla radši ostřejší stíny, hrubší kontrast a proto preferují modifikátory více pod úhlem. Dámám naopak obecně více vyhovuje světlo, které je blízko, více zepředu, měkčí. Nejedná se o ohromné rozdíly, stačí světlo posunout o pár stupňů, ve výsledné fotografii je však výsledek jasně viditelný. Níže se můžeme podívat na několik příkladů, jak kreativně nastavit světla.

Modelka na fotografii výše je nejprve nasvícená pouze jedním softboxem o rozměru 60x90 cm po úhlem 45 stupňů. Softbox na modelku míří z výšky a tak převážně osvěcuje levou stranu jejího obličeje a ne paže. Pravá strana modelky se již ztrácí ve tmě pro tajemný efekt. Na fotografii vlevo je pravá strana modelky přisvícená stripboxem, což zvýrazňuje celou pravou linku subjektu, přidává takzvané doplňkové světlo zaměřené na kontury. 

Softbox je možné použít i jako pozadí. Při dostatečně krátké vzdálenosti k subjektu a dostatečné velikosti softboxu pak docílíme efektu bílého pozadí s přelivem světla na přední části fotografovaného subjektu. V tomto případě šlo převážně o zvýraznění kontur modelky bez osvícení celé postavy pro zachování částečného zakrytí.

Podobný efekt, jako na snímku výše, můžeme také invertovat za použití pozadí tmavého a jediného stripboxu umístěného za subjektem těsně mimo záběr fotoaparátu. V tomto případě stripbox měřil 35x150 centimetrů a bohatě stačil na osvícení celé postavy modelky.

Světlo lze umístit i za subjekt. Zde je model nasvícen dvěmi světly. První osazené beauty dishem fotograf drží v ruce přímo nad fotoaparátem pro přímé, avšak měkké světlo zvýrazňující plastičnost scény za použití zákonu obráceného čtverce. Druhé světlo je osazené reflektorem a schované přímo za hlavou subjektu. Světlo nám tedy převážně osvětluje kontury, oblečení, vlasy a vytahuje subjekt od pozadí.

Zákon převráceného čtverce neboli Inverse square law

Světlo ze zdroje necestuje jedním směrem, ale rozptyluje se. Tím pádem se od sebe jednotlivé fotony oddalují a ředí se. S tím je nutné počítat při vypočítávání dopadového světla v závislosti na vzdálenost od subjektu. Pokud nám světlo svítí o výkonu 100W na vzdálenost jednoho metru, tak zákonitě musí svítit slaběji na vzdálenost dvou metrů. Není to však poloviční výkon, jak by vzdálenost indikovala, nýbrž čtvrtinový. Tím pádem, pokud subjekt posuneme od 100W světla z původního jednoho metru na vzdálenost dva metry, musíme zvýšit výkon zdrojového světla na 400W pro zachování stejné intenzity.

Některými modifikátory tento efekt můžeme však ohýbat. Například použitím fresnelové čočky, která veškeré paprsky světla usměrňuje stejným směrem. Ztráta světla, v závislosti na vzdálenost, je tak umírněna.

Názorný příklad ztráty intenzity světla v závislosti na vzdálenost a osvětlenou plochu.

Způsobů svícení a modifikací jsou tisíce a každý je správně

Jako fotografové doslova kreslíme světlem. Nebýt světla, nemáme fotografie. A umět se světlem správně pracovat, tvarovat jej, ohýbat jej, blokovat, množit, odrážet, či například barvit nám umožní nejen zachytit, ale přímo vytvořit přesně takovou fotografii, jakou si představujeme. Nejlepší je v první řadě fotit, zkoušet různé možnosti, kombinace, náhodné nápady a zase fotit, fotit a fotit. Pokud si však stále nevíte rady, či se chcete posunout dále, zdokonalit, či vyzkoušet nové techniky, tak se nezapomeňte podívat do našeho magazínu, či navštívit naše kurzy.