Martin Lukeš •
Aktualizováno: 22. 1. 2024 v 13:56
• Rubrika:Fotoporadna
5 pomůcek pro lepší fotografování jídla
Chtěli byste se zlepšit ve fotografování jídla? Máme pro vás pět zaručených tipů na doplňky a příslušenství, se kterým pracuje každý, kdo se tomuto oboru věnuje. Vyzkoušejte je a uvidíte sami, že stačí opravdu málo a posunete svoji tvorbu o několik úrovní výš.
Obsah
Když na to přijde, tak dobrou fotku jídla pořídíte i mobilním telefonem. Jenže co je to dobrá fotka? Vždy záleží na tom, pro koho danou fotografii děláte, k čemu bude sloužit a v jakém formátu a v jakém rozhraní bude prezentována. Samozřejmě je také podstatné, jak moc je důležitá technická kvalita fotografie. No a navíc dobrý je za 3, když se budeme řídit školským systémem hodnocení.
Pokud chcete vystoupit z průměru a je vaším cílem posunout své fotografie o trochu výš, musíte začít u toho podstatného, a tím je samotná technika plus další fotografické doplňky, pomůcky a příslušenství. Každý fotografický žánr je do jisté míry něčím specifický a vyžaduje trochu jiný přístup. Ne jinak je tomu u fotografování jídla.
Svým způsobem jde o produktovou fotografii, a ta ve své podstatě musí být naprosto dokonalá, ať už jde o kompozici, barvy, perspektivu, světlo, ostrost, skladbu obrazu, vyvážení bílé i hloubku ostrosti. Zkrátka a dobře, pokud se chcete věnovat tomuto žánru, tak musíte být naprosto precizní ve všech směrech a nesmíte si dovolit žádné kompromisy na úkor kvality.
Paradoxně si troufám říci, že není až tak moc důležité, jaký model fotoaparátu použijete, jak velký snímač bude mít ani zda fotíte zrcadlovkou nebo bezzrcadlovkou. Samozřejmě pokud se bavíme o fotoaparátech s výměnným objektivem současné produkce. Nepopírám, že čím pokročilejší model máte, tím více vychytávek nabízí, a to vám do jisté míry usnadní a zpříjemní samotné focení.
Na druhou stranu, když nějaký fotograf získá zakázku nafotit kuchařskou knihu, nepotřebuje nutně nejmodernější model za statisíce. K tomu, abyste vytiskly fotografii formátu A4, tedy přes celou stránku knihy, vám stačí rozlišení cca 8,6 Megapixelů. No a i základní modely zrcadlovek i bezzrcadlovek dnes disponují rozlišením 18 nebo 24 Mpx, což je dostatečné na tisk ve formátu A3, případně nějaký ten ořez.
Mnohem důležitější než fotoaparát samotný jsou v tomto případě pomůcky a příslušenství, které mohou posunout vaše fotografie o několik tříd výš.
Fotografování jídla se aktivně věnuji déle než 8 let a během své komerční praxe jsem vyzkoušel nespočet různých objektivů. Pokud bych stál před volbou vybrat si pro tento žánr jeden jediný, sáhnul bych se 100% přesvědčením po pevném ohnisku 50 mm (na fotoaparát se snímačem full-frame). V případě bezzrcadlovky nebo zrcadlovky se snímačem APS-C by to bylo ohnisko 35 mm a u fotoaparátu Micro 4/3 bych volil objektiv 25 mm. Ve všech případech odpovídá ohnisková vzdálenost objektivu po přepočtu na kinofilm 50 mm. Tato perspektiva má téměř nulové zkreslení a většina objektivů s tímto ohniskem ostří od vzdálenosti cca 30 až 50 mm, což je v případě fotografování jídla tak akorát. Pevné ohnisko navíc nabízí velmi dobrou kresbu a minimum optických vad a nejrůznějších nešvarů.
Objektivů s touto ohniskovou vzdáleností existuje nepřeberné množství a většinou se liší světelností a minimálním clonovým číslem. Osobně používám objektiv se clonou f/1,4. Ten umí hezky rozmáznout pozadí pokud je třeba. Obvykle ale cloním na hodnoty f/2,8 až f/7,1, takže lze stejně dobře použít objektivy se světelností f/1,8 nebo verzi makro se clonou f/2,8. Ty mají výhodu v tom, že umí zaostřit ještě na kratší vzdálenost a jejich poměr zvětšení je 1:1. Lépe se s ním tedy fotí nějaké drobné detaily, ale to při běžných záběrech jídla nevyužijete až zas tak často.
Jídlo se ale dá celkem dobře fotografovat i objektivy se zoomem. V tomto případě bych volil takový rozsah ohniska, které bude mít k dispozici zmiňovaných 50 mm po přepočtu crop faktorem. U full-frame verze by to bylo například ohnisko 24-70 mm, pro APS-C cca 17-55 mm a na M4/3 cca 12-45 mm. V případě zoomu jsou optimální objektivy s fixní světelností, u kterých lze lépe kontrolovat hloubku ostrosti. Ideální je proto světelnost f/2,8 v celém rozsahu zoomu. V krajním případě se ale dají použít i levnější objektivy se clonou f/4.
Další pomůckou, bez které se neobejde žádný seriózní fotograf jídla, je STATIV. Ten vám dává hned několik ohromných výhod proti tomu, kdybyste fotografovali z ruky. Tou první, velmi zásadní, je to, že nemusíte dělat žádné expoziční kompromisy. V případě, že pracujete s přirozeným světlem, kterého je v interiéru obvykle dost málo, jste bez stativu nuceni používatdelší časy, které nemusíte udržet z ruky. Dále je často třeba otevřít clonu na maximum, čímž často ztratíte požadovanou hloubku ostrosti. No a v neposledním případě jste nucení zvýšit citlivost ISO, což jak víte znamená nárůst šumu, ztrátu kresby posun barev atd.
Se stativem můžete použít minimální hodnotu citlivosti, libovolné zaclonění a chybějící světlo si následně doženete delším časem, což vás ale s fotoaparátem na stativu nijak netrápí.
Dalším důvodem, proč používat stativ, je precizní kompozice. Tu si následně zafixujete a máte jistotu, že si ji s dalším záběrem nerozhodíte. Stativ vám navíc dává větší volnost při složitějších postupech během postprocesu. Když máte zafixovanou scénu i fotoaparát, lze v případě potřeby například skládat HDR, nebo focus stacking, kdy díky několika snímkům s posunem roviny zaostření složíte snímek s větší hloubkou ostrosti.
Co se výběru stativu týče, doporučil bych s kulovou hlavou a možností vyosení středové tyče. Díky této vychytávce dostanete fotoaparát do vertikální polohy a můžete tak fotit oblíbené záběry kolmo shora, tzv. flat lay.
Základem úplně každé dobré fotografie je světlo. Jak již bylo řečeno, tak focení jídla probíhá často v interiéru a navíc ne v zrovna ideálních světelných podmínkách. Abyste nemuseli být odkázáni na denní světlo od okna, v horším případě na lustr nebo zářivky, je vždy lepší mít světlo vlastní, které lze řídit a kontrolovat tak, aby bylo pro focení daného jídla co nejoptimálnější. A právě takovým světlem může být externí systémový blesk.
K jeho hlavním přednostem patří především dostatečný výkon, možnost odpálit ho na dálku a nebo zapojit do skupiny více blesků. Tímto způsobem si v podstatě kdekoliv můžete postavit malé improvizované studio, které vám dá podobné možnosti jako profesionální ateliér.
Další výhodou externích blesků je možnost dokoupit k nim nejrůznější příslušenství, jako jsou stojany a nejrůznější softboxy, difuzory, komínky a další modifikátory. Díky nim máte pod kontrolou nejen směr světla, ale také jeho charakteristiku a můžete si sami zvolit, zda chcete pracovat se světlem tvrdým, nebo spíše rozptýlenějším tedy měkkým.
A kdyby se vám k blesku nechtělo dokupovat další doplňky, stále je tu možnost použít ho standardním způsobem, to znamená ukotveným v sáňkách blesku na fotoaparátu. Hlavy externích blesků jdou obvykle polohovat, tedy vyklápět a otáčet, a vy díky tomu můžete nasvítit scénu světlem odraženým o strop nebo o stěnu. Horní nebo boční světlo je vždy lepší, než čelní nasvícení, které je nepřirozené, bere snímku plastičnost a často vytváří rušivé stíny.
Někomu může připadat práce s bleskem a především pak jeho nastavením poměrně složitá. Souhlasím, že to chce trochu cviku a samozřejmě nějaké zkušenosti. Existuje ale jednodušší varianta, kterou zvládne každý. Profesionálního výstupu lze dosáhnout i bez blesku a to nasvícením scény tzv. trvalým světlem. Tím se myslí fotografická lampa, nebo panel s technologií LED. Hlavní výhodou těchto světel je to, že na rozdíl od blesku předem přesně vidíte, jak bude scéna nasvícená i jak budou vypadat případné stíny.
Podobně jako k bleskům, tak i k některým typům trvalých světel existuje široký výběr doplňků, nástavců a adapterů pro kontrolu výkonu a modifikaci charakteru nasvícení.
Pokročilejší světelné zdroje navíc umožňují plynulou regulaci výkonu i změnu barevné teploty světla. Tento typ světel lze použít jak při velkých a profesionálních produkcích, tak v menších studiích nebo domácích „improvizovaných" ateliérech.
Poslední doporučenou pomůckou pro fotografování jídla je na první pohled možná trochu nenápadná ale ve skutečnosti velmi účinná odrazná deska. Její genialita spočívá především v poměru mezi cenou a výkonem, v jednoduchosti jejího použití a v neposlední řadě v tom, že ji lze kombinovat se všemi typy nasvícení, které si lze při fotografování jídla představit. Využít ji mohou fotografové kteří nejraději pracují s přirozeným světlem od okna. Díky odrazu denního světla si mohou prosvítit i ty partie scény, které by jinak zůstaly ve stínu.
Stejným způsobem se dá odrazná deska využít v kombinaci s trvalým světlem. Paradoxně se ale používá i při pokročilejších technikách svícení, ať už systémovým externím bleskem, tak studiovým zábleskem. V těchto případech se nainstaluje proti směru světelného zdroje. Část odraženého světla se tak vrací do scény ze strany, která by byla jinak utopená ve stínu. Dalo by se tedy bez nadsázky říci, že odrazná deska v těchto případech zastupuje nebo dokonce nahrazuje další světelný zdroj.
Každá z uvedených pomůcek samozřejmě vyžaduje trochu cviku předtím, než své fotografie posunete na mistrovskou úroveň. Na druhou stranu jsou všechny poměrně dostupné. A pokud by jejich ceny přesto byly pro někoho mimo rozpočet, existuje možnost nákupu v bazaru, kde se všechny z uvedených pomůcek vyskytují velmi často.
Komentáře k článku