Jak fotit aranžovaný portrét podle Markety Novak - Tvorbou proti krizi

Kde Marketu najdete

O autorce článku se můžete dozvědět více na jejích stránkách Marketa Novak / Photo.

Aranžovaná fotografie 

Aranžovaná fotografie je velmi náročná disciplína. Během focení je mnoho drobností, které si musí fotograf ohlídat, protože každá drobnost se na výsledné fotografii projeví. V jednu chvíli fotograf řeší světlo, pózu, prostředí, kompozici, šaty a výraz modelky. Pokud se rozhodnete zapojit do focení rekvizitu nebo další lidi, starosti vám tím ještě přibývají. 

Dobrou fotografii samozřejmě nedělá jen technická bezchybnost, ale také příběh, který prostřednictvím fotografie vyprávíte. Snímky by měly mít vlastní život a sdělení. Často na kurzech studentům říkám, že vůbec nejtěžší je udělat jednoduchý kvalitní portrét. Myslím si, že tím by mohl každý z nás začít. Vytvořit portrét, kde to nebude o stylingu nebo rekvizitách, ale pouze o tom, co vypráví. Zkuste vyfotit člověka nejen jako prázdnou schránku jeho podoby, ale zachytit ve fotografii část jeho osobnosti. Abychom my jako diváci měli pocit, že skrze fotografii poznáváme dotyčnou osobu. Portrét, při kterém si budeme klást otázky a představovat si život a prožitky foceného. 

Najděte si svůj styl

Samozřejmě i aranžovaná fotografie má mnoho stylů a přístupů. Hlavním krokem vlastní tvorby je najít si svůj styl. Můžete se lišit obsahem, barevností, kompozicí nebo úpravou. Zkuste se zamyslet nad tím, co je vám blízké, ve kterém tématu je vaše srdce, myšlenky, protože pouze pokud půjde fotografie z vás, tak může fungovat i navenek. Je naprosto přirozené, že se váš styl bude vyvíjet. Mít vzory je dobré, ale spíše je berte jako inspiraci, vezměte si z nich drobnosti, které vás zaujmou a vyvíjejte se dál. U skutečných kreativců tu změnu a vývoj vidíte.

Můžete si vzpomenout například na Moneta nebo Picassa, kteří měli vždy určité období, kdy rozpracovávali určitá témata. Fotografie musí zůstat hrou. Je dobré, aby vás stále bavila a stávala se malým pokusným králíkem vašich technik. Po pár letech člověk uvízne ve svém stylu a je dobré si sem tam zkusit něco jinak.

Vyzkoušet světlo, se kterým obvykle nepracujete, vyzkoušet barvu se kterou jste ještě netvořili. Samozřejmě to vždy musí vycházet z vás, z vašeho vnitřního názoru a rozpoložení. Dokonce i styl úpravy, který si zvolíte, vypráví o tom, jak vnímáte svět. Málo retuše, příliš retuše, hodně postprodukce, málo postprodukce se stává stylem a pohledem na fotografii, kterým se vydáváte. Tímto krátkým zamyšlením končím drobný úvod do psychologie fotografické tvorby.

Vlastní fotografické projekty

Součást tvorby většiny dobrých fotografů jsou vlastní projekty, při kterých ztvárňují své myšlenky a nápady. Projekt může být dlouhodobý, můžete na něm pracovat roky, nebo se může jednat o malé série, které vypráví příběhy. Skrze jednu můžete vytvořit větší příběh, kterým vtáhnete diváka. Série dávají více možností kreativitě a dokonce jsou často jedinou možností, jak se přihlásit do profesionálních kategorií mnoha mezinárodních soutěžích. Určitě vám doporučím zkusit alespoň jednou vytvořit větší sérii, která vypráví váš názor nebo příběh. Fotografie by tak na sebe měly navazovat.

Série musí působit jako jednotný celek. Tudíž je dobré použit podobnou kompozici, barevnost nebo editaci. Do vlastních projektů si samozřejmě vybíráte modelky, případně i stylisty nebo vizážistku. Je dobré mít základní znalosti v každém oboru, protože jako fotograf vlastního projektu dohlížíte na celkové vyznění. Pokud nebude na fotografii v pořádku vizáž, nikoho obvykle nenapadne, že jste pracovali s ne příliš šikovnou vizážistkou. Většina pouze vnímá to, že fotografie není dobrá, protože na ní něco nesedí. Naučte se tedy základy z oborů, se kterými spolupracujete. Ušetříte si tím mnoho pozdějších nervů. :)

Výběr lokace a práce se světlem

Většinou stojíte před rozhodnutím, zda fotit edici v ateliéru nebo venku na přirozeném světle. Další možnost je samozřejmě focení venku s externími světly, nebo uvnitř s přirozeným světlem. Při výuce často říkám, že svícení v ateliéru má mnoho podobného s prací na přirozeném světle. Většinou máte nějaký hlavní zdroj světla, ke kterému stavíte modelku. Hlídáte si, aby měla dobře nasvícený obličej a oči. Pokud není ve vašem záměru jiná myšlenka.

Při výběru venkovní lokace ovšem může být například problém odraz sluníčka od velkých zelených ploch, proto je dobré zvolit si místo, kde máte volný přístup světla z prostoru. Nikdy také není od věci, mít s sebou odraznou desku, se kterou si v případě nouze můžete pomoct. Pokud zvládnete v exteriéru dobře pracovat s přirozeným světlem, ušetříte si také práci ve Photoshopu. Dobře nasvícený obličej se nemusí příliš retušovat.

Často může ale dojít k tomu, že potřebujete využít nějaké zajímavé pozadí a tak si nemůžete příliš vybírat umístění modelky ke zdroji světla. Tento případ nastává, pokud fotíme člověka s architekturou. Budova má většinou hlavní fasádu, která je orientována na jednu světovou stranu. Pokud plánujete focení, kde chcete do pozadí využít zajímavou architekturu, doporučuji si dopředu prostudovat, kde se vám během dne bude pohybovat slunce. Podle tohoto zjištění si pak vyberte čas a přesné místo focení.

Samozřejmě byste také neměli zapomenout, že k budovám a majetku má vždy někdo vlastnické právo. Je tedy dobré si dopředu zjistit vlastníka a vyjednat podmínky focení. Tato starost vám odpadne, pokud se rozhodnete fotit v ateliéru nebo v přírodě. Velkou výhodou fotografie je, že nám často stačí pár metrů zajímavého úseku, na kterém jsme schopní vykouzlit úžasné věci. Někdy je pak velmi zábavné sledovat fotografie ze zákulisí, kdy zjistíte, že kolem kouzelné přírodní scény je například celé město se silnicemi. Pravdou ale je, že někdy vám to může celý dojem naopak pokazit! :) 

Styling a líčení

To se odvíjí podle vašeho záměru. Pokud se rozhodnete ztvárnit historickou epochu, je dobré si dopředu nastudovat styl oblékání. Také byste podle toho měli zvolit líčení. Velmi často vidím fotografie, které napodobují styling 19. století, a přesto má modelka namalované oči a viditelný make-up. Stejně jako u výběru prostředí nám trochu nahrává fakt, že fotografie je pouze záběr z jedné strany. Není tak problém si některé rekvizity nebo oblečení doma vyrobit.

Například u videoklipu a filmu tyto skvělé výhody nemají. Nám stačí dozadu na šaty dát kolíček a upravíme tím velikost šatů. Sama jsem si mnohdy skládala různé kusy látek k sobě, abych tak vytvořila zdání šatů. Musela jsem se potom smát, když mi nějaký klient ukazoval obtočené závěsy jako šaty, které by si sám přál na focení. U aranžované fotografie můžeme velmi často pracovat s touto výhodou úhlu pohledu. Důvod, proč jsem se rozhodla zde o tom psát je ten, že nemusíte být ve stresu, pokud nemáte příliš peněz nebo času na výrobu složitých kostýmů nebo rekvizit. Velmi často platí pravidlo, že i s málem a dobrým nápadem se dají vytvořit nádherné fotografie.

Ideální technika a editační programy

Technika je samozřejmě při focení důležitá. Pomáhá nám, aby vizuální stránka působila příjemně. Další výhodou je, že pokud se pak rozhodnete uspořádat výstavu, můžete si dovolit velké formáty fotografií. Chtěla bych vás ovšem znovu uklidnit že i s levnější technikou se dají dělat velké věci. Krásným důkazem je objektiv 50 mm f/1,4. Nejedná se o příliš drahý objektiv, a přesto ho najdete ve výbavě začátečníků i profesionálních fotografů, kteří na něj nedají dopustit.

Je dobré se naučit pracovat s ohniskovou vzdáleností. Je vždy období, kdy nastává nějaký trend, a právě vy můžete například efektivně vybočit při využití jiného ohniska. Dlouhá ohniska vám pomohou, aby postava či portrét vynikl na rozostřeném pozadí, ale je dobré také umět pracovat s krátkými ohnisky, které nám přináší do fotografie více děje a prostředí. Měli byste však také myslet na to, že při určitých hodnotách dochází k optickým deformacím.

Na své fotografie nejčastěji využívám již zmíněný objektiv od Canonu s ohniskovou vzdáleností 50 mm a clonou f/1,4. Další můj oblíbený objektiv je 85 mm f/1,2. Pokud chci ve fotografii zachytit i okolní prostředí nedám dopustit na 35 mm f/2 nebo 16-35 mm f/2,8. Samozřejmě mám ve své výbavě i delší skla, ale nedávno jsem si uvědomila, že po nich jsem již několik let nesáhla, proto je možná během následujících měsíců propustím ze svých služeb.

Fotografie si předpřipravuji v Lightroomu, který používám i ke správě svých fotografií. Finální úpravy však dělám v Adobe Photoshopu. Mám několik desítek vlastních úprav, které aplikují na upravované fotografie. Každou sérii pak ještě individuálně upravuji podle její potřeby. Jedna fotografie mi obvykle zabere několik hodin. Nejvíce času však trávím u drobných detailů. Bohužel jsem se dostala už i do situací, kdy vybírám z dvaceti verzí, v nichž rozdíly vidím jen já sama. :) Velmi často vidím také různé nedostatky až po řadě dnů nebo měsíců. Myslím si, že ideální je, pokud člověk fotografie může nechat nějaký ten čas ještě v šuplíku a sem tam se na ně podívat nezkresleným zrakem.

Velmi se mi také osvědčilo fotografie zkonzultovat s obdobně dobrým nebo lepším kolegou. Případně velmi kritickým kamarádem, který má dobrý vkus a cit pro umění. Jiní lidé mnohdy vidí více než my, kteří u fotografie sedíme již několik dnů/hodin. Myslím, že je také nutné naučit se přijímat názory druhých lidí, i když to ne vždy musí být příjemné. Požádat o radu a zhodnocení své práce je také určitý akt pokory k oboru, který může být součástí našeho individuálního růstu.

Úprava aranžovaných fotografií

Pokud máte dobře nastudovanou práci se světlem, prostředím, modelkou a kompozicí, dostanete se k práci v postprodukčních programech. V dnešní době je zde velká příležitost, jak se odlišit od ostatních fotografů a vybudovat si vlastní styl. Dalo by se říct, že i v úpravě fotografií jsou určité trendy, se kterými se pracuje. Velmi často se do fotografií promítá práce s barvami z filmového prostředí. Není vůbec špatné projet si naše oblíbené filmy a podívat se na to, jak v nich pracují s barevností obrazu.

Jak jsem zde již psala, váš přístup k úpravě fotografií něco sděluje vašim divákům. Jsou například fotografové, kteří retušují portréty minimálně. Souzní tak se současným trendem, kdy se prosazuje co největší přirozenost. Musíme si ovšem říct, že tento trend výborně funguje na uměleckých projektech, ale pokud fotíte klienty, často budou mít požadavky alespoň na základní retuš. Je to přirozené, protože v normálním životě nemáte možnost koukat delší dobu zblízka někomu přímo do tváře.

Podobně to funguje také u obrazů, které budou delší dobu viset někde na zdi. Měli bychom mít však také na mysli, že přílišná retuš může změnit rysy obličeje. Je dobré být tedy s retuší a úpravou obličeje velmi opatrní. Zda se rozhodnete jít moderním stylem přirozenosti nebo naopak obrazovou dokonalostí lidí by mělo být vždy a pouze vaší volbou. Velmi se mi líbí neupravené syrové fotografie ve stylu italského Vogue, ale sama jsem si uvědomila, že kdybych si měla jít někdy udělat fotografie, zvolila bych si něco, co každý den v životě nemám. Tedy naopak fantaskní a pohádkovou úpravu. Je to tedy na volbě každého.

Moc si vážím tohoto projektu Megapixelu, který se snaží podpořit českou scénu. Je to velmi hezké gesto, po tak náročném dlouhém období pro umění. Moc všem držím palce při vaší tvorbě a přeji vám dobré světlo. Doufám, že někdy uvidím vaše krásné aranžované fotografie.