Martin Lukeš •
Aktualizováno: 29. 6. 2023 v 11:56
• Rubrika:Fotoporadna
Jak fotit portrét v protisvětle
Fotografování portrétů osobně považuji za jednu z nejtěžších fotografických disciplín vůbec. Jde o žánr, který je většinou náročný jak na technickou kvalitu, fotograf musí mít dále perfektně zvládnutou expozici a ještě navíc pracuje a vede portrétovanou osobu. Komunikuje s ní, aranžuje, stylizuje, pózuje a tak dále. Oproti tomu krajinář sbalí baťůžek, stativ, podívá se v kolik vychází, nebo zapadá slunce a víc v podstatě neřeší. Jedno ale mají přeci jenom oba žánry společné. Pokud se jim chcete věnovat opravdu seriózně, musíte si osvojit jednu dovednost, kterou je tzv. čtení světla.
Obsah
Když jsem sám začínal s fotografováním portrétů, postupoval jsem klasickou metodou, tedy pokus / omyl. Tu využívá asi většina začátečníků. Velmi dobře si ale pamatuji na zlomový okamžik, kdy jsem pochopil, jaké jsou druhy světla, jak se rozlišují a jak jednotlivé světlo přečíst. V ten moment se toho hodně změnilo. Ve chvíli kdy máte světlo pod kontrolou, už ho nemusíte řešit a můžete se věnovat naplno portrétovanému a samotnému focení.
Jedno z nejzajímavějších a zároveň nejzrádnějších je tzv. „protisvětlo“. Na jednu stranu se v něm fotí velmi těžko, ale na druhou stranu vypadá na fotografiích velmi efektně. Největší problém protisvětla je, že nasvěcuje scénu - v našem případě portrétovaného - zezadu a ta nejdůležitější část fotografie, tedy obličej zůstává ve stínu. Na druhou stranu existuje několik velmi jednoduchý triků, jak si s protisvětlem poradit.
Záměrně podexponovaná postava v protisvětle zapadajícího slunce / foto: Martin Lukeš
Záměrné siluety
Tím úplně nejjednodušším řešením je využít problém přímého protisvětla ve svůj prospěch. Jak? V podstatě velmi snadno. V podstatě i silueta je brána jako portrét a s nějakou zajímavou kulisou může vypadat velmi zajímavě. Nejlépe siluetu vytvoříte tak, že budete měřit expozici na pozadí, tedy do protisvětla a stíny na obličeji nebudete brát v potaz. Tím, že je na pozadí světla hodně a fotoaparátem musíte světlo potlačit, obličej, nebo postava zůstane na čelní straně tmavá.
Silueta vytvořená protisvětlem, filmových reflektorů (foto: Martin Lukeš)
Aby to nedopadlo tak nějak na půl, je důležité nepoužívat bodové, ani středové měření expozice. Ideální je celoplošné (poměrové / zónové / matricové / matrix). Pokud by ani to nepomohlo, což se může stát v závislosti poměru velikosti portrétovaného a pozadí, pak není nic jednoduššího, než použít funkci korekce expozice (+/-). To platí samozřejmě pro ty, kteří fotí na preferenci času, clony, případně na programovou automatiku. Zkušenější uživatelé, kteří fotí především na manuální nastavení (M) si posun expozice udělají ručně zacloněním, nebo zkrácením času závěrky. Pak není pozadí přesvícené a silueta je krásně výrazná.
Ne vždy jsou ale siluety, černé postavy, nebo obličeje žádoucí. Pokud tedy chcete vytvořit klasičtější portrét, musíte se se stínem v obličeji nějak vypořádat. To lze hned několika způsoby.
Světlo měřené na pozadí / světlo měřené na obličej (foto: Martin Lukeš)
Správně změření světla
Primárním způsobem jak se zbavit světla v obličeji, je správné naměření světla, tedy expozice. Oproti tomu když chcete vytvořit siluetu, neměříte tentokrát světlo celoplošně, ani neposouváte expozici do plusu, ale děláte to přesně naopak. Buď světlo změříte bodově, případně s důrazem na střed, nebo posunete expozici do plusu. V obou případech se projasní stíny v obličeji. Musíte ale počítat s tím, že světlo přibyde rovnoměrně po celé fotografii, tedy i na pozadí. To se většinou dostane do přepalu. Tento postup je tedy vhodné používat pouze v případě, že vám na pozadí nijak zvlášť nezáleží.
Standardní fotografie v protisvětle / Fotografie s pousnem o expozice do plusu (foto: Martin Lukeš)
Odražené světlo
Další možností je srovnání hladiny na popředí a na pozadí. K tomu lze využít například odraznou desku. To odrazíte světlo na obličej a tím rozbijete stíny a tmavé plochy. Odrazné desky používají i profesionální produkce. Jde o velmi jednoduchý, ale zároveň neuvěřitelně účinný nástroj. Kromě portrétů se dá odrazná deska použít například při fotografování jídla, makra, nebo produktové fotografie.
Použití odrazných desek má ale také svá úskalí. První z nich je velikost odrazné plochy. Jednoduchá poučka říká, že odrazná deska by měla být stejně velká jako oblast, kterou chcete prosvítit. Na obličej vám tedy stačí velikost cca 50-60cm, na portrét od pasu výš už ale budete potřebovat desku o velikosti 80-100cm a celá postava vyžaduje odraznou desku velkou alespoň 160 – 180cm.
S deskou musí ale také někdo manipulovat. Fotograf může jen těžko držet v jedné ruce fotoaparát a v druhé odrazku. Takže je zapotřebí jeden, případně více asistentů.
Vyrovnání hladini světla v obličeji pomocí odrazné desky (foto: Martin Lukeš)
Odrazné desce také ne vždy přeje počasí a tak se může stát, že bude slunce pod mrakem a tak není co odrážet. Zažil jsem i situace, kdy foukal tak silný vítr, že ani dva dospělí asistenti nebyli schopni odraznou desku udržet.
Zřejmě k největším problémům odrazných desek patří ostré světlo. To je pro fotografovaného člověka velmi nepříjemné. Je to stejné jaké když po někom „hodíte prasátko“ zrcátkem. Reflexivně začne přivírat oči a stahuje svaly v obličeji. Zkušenější modelky to sice nějakou chvíli vydrží, ale určitě to nejsou hodiny ani minuty. Ideální je se domluvit ať má portrétovaná osoba zavřené oči a na pokyn fotografa je otevře. Ten pak cvakne jeden dva záběry a modelka je pak hned zase zavře. To už je ale na vzájemné komunikaci.
Ten kdo ale odražené světlo zkrotil, ví, že se dají tímto způsobem vytvořit velmi krásné portréty.
Vyrovnání hladini světla v obličeji pomocí odrazné desky (foto: Martin Lukeš)
Druhý světelný zdroj
Jestli se vám práce s odraznou deskou zdá moc složité, existuje ještě jedna možnost, jak vyrovnat hladinu světla v obličeji a na pozadí. A tou je použití dalšího světelného zdroje. Využít se dá například interní blesk, ale ten má omezený výkon a světlo jde vždy zepředu, takže je poměrně ploché a nezajímavé. Jednou z mála možností jak upravit interní blesk na potřebnou intenzitu je jeho korekce.
Koncertní fotografie s několika protisvětly (foto: Martin Lukeš)
K vykrytí stínů je tedy mnohem lepší blesk externí. Ten má mnohem větší výkon, dosah a především ho lze řídit na dálku. Tím pádem jde umístit mimo tělo fotoaparátu a regulovat si tak jeho směr. To je při portrétní fotografii zásadní. Ten kdo nevlastní fotoaparát s integrovanou řídící jednotkou externího blesku, může doplnit svou výbavu o externí odpalovač.
Tmavý portrét v protisvětle / posun expozice do plusu / srovnání hladiny světla pomocí externího blesku
(foto: Martin Lukeš)
V interiérech se nemusejí nutně používat blesky, ale mnohdy stačí tzv. daylight, nebo trvalé studiové světlo. Tyto světla umí skvěle nasimulovat přirozené denní světlo, ale problém může být s jejich rozdílnou barevnou teplotou, takže pak může být část fotografie nasvícená studeným světlem a část teplým. I to může vypadat zajímavě, ale ne vždy je to žádoucí.
Srovnání hladiny světla pomocí externího blesku (foto: Martin Lukeš)
Profesionální produkce využívají k vykrytí protisvětla studiové záblesky a to jak v ateliéru, tak i v exteriérech. Taková výbava už je ale podstatně dražší. Záblesky navíc potřebují napájení, což se řeší bateriovým generátorem, nebo speciálními zábleskovými světly, které mají vlastní akumulátor.
Srovnání hladiny světla pomocí studiového záblesku (foto: Martin Lukeš)
Využití protisvětla v ateliéru
Protisvětlo jako takové je velmi využívané také jako sekundární, případně i primární světlo při studiovém fotografování portrétů, aktů, nebo módních záběr. Dokáže totiž například vykreslit linka na obrysech těla a obličeje a oddělit ho tak od pozadí, projasnit některé partie a tím je zdůraznit a v kombinaci s čelním hlavním světlem dokáže modelovat obličej, což vytváří charakteristiky celého snímku. Některé fotografie jsou vyloženě postaveny na doplňkovém protisvětle a bez něj by v podstatě ztratily své kouzlo.
Využití obrysového protisvětla při studiovém portrétu (foto: Martin Lukeš)
To je jasným důkazem toho, že není důvod se protisvětla bát. Myslím, že by se dalo přirovnat k ohni, o ono totiž může být dobrým sluhou, ale zlým pánem. Vše ale záleží jen a jen na samotném fotografovi, jak dokáže protisvětlo zkrotit a využít ho ve svůj prospěch. Když se vrátím na začátek článku, tak to v podstatě není o ničem jiném než se naučit světlo číst. Někomu to může zavánět šarlatánstvím, ale věřte, že to funguje.
Studiový portrét svícený čelním zábleskovým světlem / čelní světlo doplněné o protisvětlo pro oživení tváře (foto: Martin Lukeš)
Camera je nastavena na režim M nikdy jinak. Exposice se nastavuje na pozadí a reguluje se časem. Nejkratší čas je na vétšiné aparátů 1/8000/ sec. Pokud i tento čas je příliš dlouhý použijeme neutrální filtr. Camera nastavíme na režim HSS blesk pak pracuje i při časech kratších než 1/250 sec. Poku utratíme fůra peněz za sklo f1.4 pak se snažíme tuto ůžasnou funkci maximálně používat a co nejvíce oddělit objekt od pozadí. Hodně štěstí. Frančesko.
Komentáře k článku
FD
Camera je nastavena na režim M nikdy jinak. Exposice se nastavuje na pozadí a reguluje se časem. Nejkratší čas je na vétšiné aparátů 1/8000/ sec. Pokud i tento čas je příliš dlouhý použijeme neutrální filtr. Camera nastavíme na režim HSS blesk pak pracuje i při časech kratších než 1/250 sec. Poku utratíme fůra peněz za sklo f1.4 pak se snažíme tuto ůžasnou funkci maximálně používat a co nejvíce oddělit objekt od pozadí. Hodně štěstí. Frančesko.
Francesco Dub, 22. 3. 2019 |Reagovat