Před pár dny jsme zveřejnili článek o tom, jakou techniku vybrat na dovolenou, ať už jí trávíte kdekoliv. Dnes se podíváme na to, jak tu techniku používat, abyste byli s fotkami maximálně spokojeni.
Obsah
Jestli jste si foťák na dovolenou u moře ještě nevybrali, mrkněte se nejdříve na odkaz na články Dovolená u moře, nebo třeba Jak fotit pod vodou. Pak určitě vyberete daleko snáze. A teď tedy jak začít s focením u moře.
Šedý neutrální filtr prodlouží expozici a způsobí pohybovou neostrost
foto: Martina Valihrachová
Ochrana fototechniky nade vše
Na zmíněných stránkách hodně mluvíme o odolných foťácích, nebo o vodotěsných pouzdrech. A ne nadarmo. I když dovolenou u moře tráví naprostá většina z nás, málokdo si uvědomuje, jak moc nebezpečné je tohle prostředí pro foťák.
Slaná voda je ještě daleko větší nepřítel digitálních foťáků, než ta sladká… Pokud totiž svůj foťák neochráníte před vnikáním vlhkosti, můžete o něj snadno přijít. Nejen, že může ihned dojít k vyzkratování elektroniky uvnitř, ale slaná voda dokáže škodit i dlouhodobě.
Podobný snímek rozhodně vyžaduje pro foťák dobrou ochranu, jinak by nemusel přežít.
foto: Marian Chytka
Jestliže váš foťák sem tam chytne jemnou spršku od mořského příboje a vy ho ihned osušíte, ještě zdaleka nemáte vyhráno. Právě mořská sůl, která se i v naprosto nepatrném množství dostane dovnitř přístroje, velice pomalu, ale spolehlivě rozežírá elektronické součástky, které mnohdy pracují klidně ještě několik měsíců. O to větší pak bude vaše překvapení, když vám foťák přestane fungovat (zdánlivě bezdůvodně) třeba v říjnu, nebo listopadu…
Jestliže máte ochranu vyřešenou, nebo si prostě dáváte veliký pozor, můžete bez obav fotit. U moře bývá většinou dost světla, takže fotky bývají pěkně ostré, protože automatika může používat krátké expoziční časy, nejnižší citlivost snímače (ISO) a ještě k tomu vysoké clonové číslo.
Krátké časy umožní ostře zachytit pohyb, nízké ISO se postará o minimum rušivého šumu a vysoké clonové číslo zase poskytne velkou hloubku ostrosti.
Jestliže ale budete fotit převážně na písečné pláži ozářené sluncem, nemusí automatika přístroje správně odhadnout, kolik světla se na scéně skutečně nachází. Téměř bílý písek totiž odráží daleko víc světla než běžná scéna a to automatiku poplete. Myslí si totiž, že se jedná o běžnou scénu (myšleno scénu, která obsahuje zhruba stejný podíl světlých a tmavých míst), která je ale příliš moc nasvícená. Proto fotku podexponuje a výsledkem jsou velice tmavé stíny a místo krásně bílé pláže jen divně našedlá…
Naopak při záběrech s převahou temně modrého moře může mít automatika přístroje opačný pocit, než na pláži. Myslí si, že „běžná scéna“ je nasvícená příliš málo a snaží se jí exponovat daleko víc, než je potřeba.
Pokud používáte režimy priority clony, nebo priority času, můžete využít funkci korekce expozice. To je to tlačítko se symbolem +/-. Když korekci nastavíte do kladných hodnot, foťák vyfotí snímek světlejší. Když nastavíte zápornou korekci, bude fotka tmavší. Takhle jednoduchým způsobem dokážete zachytit jakoukoliv scénu tak, jak se líbí vám a ne tak, jak se rozhodne foťák. Ten totiž není vševědoucí, takže nemůže tušit, CO FOTÍTE a JAK TO CHCETE ZACHYTIT.
Rozhodli jste se strávit dovolenou na určitém místě na základě nádherných fotek v katalogu cestovní kanceláře? Právě pro takové snímky používají fotografové dost často polarizační, nebo přechodové filtry.
Kouzlo polarizačního filtru spočívá v tom, že jeho použitím odfiltrujete lesk ze všeho, co se alespoň trochu leskne a není to z kovu. Tedy například z vodní hladiny (pokud je voda čistá, vidíte – fotíte skrz ní, skoro jako by tam nebyla), ze spadaného mokrého listí, z trávy, prostě ze všeho. Dokáže také ztmavit modrou oblohu, takže na ní vyniknou bílá oblaka. Zároveň upraví celkový kontrast a zvýrazní barvy.
Polarizační filtr odstranil odlesky a tím jsou barvy daleko výraznější.
foto: Pavel Tobolka
Filtr je v praxi našroubovaný na objektivu a je vždy konstruován jako otočný. Požadovaná síla efektu se řídí natočením filtru. Tím dochází k zachytávání polarizovaného světla. Polarizované světlo vzniká především odrazem od lesklého nekovového povrchu (voda, sklo apod.) nebo průchodem materiálem, který světlo polarizuje (např. opar), rozptylem a lomem světla nebo absorbcí.
Efekt polarizačního filtru se nejvíce projevuje tehdy, pokud je objektiv namířen kolmo ke slunci. Pokud je polarizační filtr ve směru rovnoběžném se slunečním světlem, efekt se neprojevuje téměř vůbec. Stejně tak se efekt neprojevuje při fotografování s pomocí blesku. Pokud chceme pomocí polarizačního filtru odstranit odlesky např. ze skla, bývá účinek největší, fotografujeme-li směrem, který svírá s lesknoucím se povrchem úhel zhruba 35°. Při použití polarizačního filtru dochází také k úbytku světla o cca 1,5 až 2 EV. S nasazeným polarizačním filtrem se tedy znatelně prodlužuje expoziční čas a to je další důvod, proč je dobré používat stativ.
Lineární - po průchodem lineárním filtrem je světlo polarizované – nehodí se pro digitální fotoaparáty. Používal se v minulosti u přístrojů s manuálním ostřením.
Cirkulární - cirkulární filtr má pomocnou fólii, která po průchodu polarizačním filtrem světlo opět rozkmitá do všech směrů. Je vhodný pro všechny současné fotoaparáty vybavené autofokusem a vnitřním měřením expozice.
Přechodové filtry můžete použít k vyvážení expozice v rámci scény – obvykle mezi jasnou oblohou a výrazně tmavší půdou, trávou, silnicí atd. Tedy vlastně ke zlepšení dynamického rozsahu scény.
Za pomoci těchto filtrů se vám podaří, aby foťák zaznamenal světelné poměry ve scéně stejně, a nebo velmi podobně, jak to vidí lidské oko – v širokém rozsahu jasů, který by nebylo možné bez použití filtru zachytit.
Snímek pořízený za pomoci přechodového filtru
foto: Zdenek Malich
Můžete použít přechodové neutrálně šedé filtry s jemným i s tvrdým přechodem. Který z těchto filtrů použít záleží pouze na motivu, který bude fotografován a stejně důležitá je i použitá ohnisková vzdálenost objektivu. Pro záběry se širokoúhlými objektivy jsou obecně lepší filtry s jemným přechodem, pro základní a teleobjektivy doporučuji použít filtry s tvrdým přechodem.
Obecně platí, že přechodové neutrální filtry s tvrdým přechodem je dobré použít pro fotografie obsahující horizont nebo jakýkoliv tvrdý přechod mezi oblohou a popředím motivu. Platí to i pro nestejnorodé horizonty jako jsou například horské obzory.
Přechodové neutrální filtry s jemným gradientem vykazují nejlepší výsledky u snímků v lese, za mlhy nebo v interiérech. Dobře použitelné jsou kdekoli, kde není žádný definitivní přechod mezi nebem a popředím nebo mezi velmi jasnými a tmavými částmi motivu. Jemný přechod na filtru dobře vyváží expozici obrázku.
Komentáře k článku