Jak vybrat správný monitor

Za pět let, kdy můj kolega psal technicky vysvětlující článek na toto téma, se změnilo mnohé. Displeje nás provázejí na každém kroku a naše oči trpí stále více. Sám na sobě začínám pociťovat náročnost celodenního „čučení na svítící destičku,“ ať už pracuji nebo chci někomu zavolat, zjistit jaké bude počasí či se ztratím v cizím městě. Proto se opravdu dlouhodobě snažím, abych vždy koukal na to nejkomfortnější a velikostně odpovídající, co si mohu dovolit.

Nepíšeme ale žádnou agitaci za méně času s displeji, ale píšeme o technologiích, které provází naše foto – video počínání a tvorbu vlastně jakéhokoliv obsahu. I tento článek je tvorba a mně je velice příjemné, že podklad vypadá jako bílý papír, vedle displeje v dostatečné velikosti mám zapnutou lampičku, která teplým světlem něžně osvěcuje bílou zeď za pracovním stolem. Hraje tichá hudba, židle má područky, zápěstí zvolna přechází na desku pracovního stolu. Nohy jsou v rovném úhlu bez zaškrcení na zemi a jedna si právě hraje s takovým hrbatým balónkem, který slouží k masáži chodidel. Ty hroty jsou velmi stimulující, což bohužel zjistil i náš pes a půlku mi jich okousal. Asi si tím masíruje zuby. Každopádně dostatek tekutiny, čistý vzduch a čisté brýle jsou jen doplňkem v tomto popisu pracovní hygieny, která pomáhá proti únavě a proti stresujícím následkům sedavého zaměstnání.

Obrázky, které na vás dost často někde vyskočí, totiž nevyrábí nikdo z nudy, to je osvědčený a vypiplaný popis stylu, jak při práci nezchromnout a neoslepnout. Tak to už je opravdu poslední varování, které je ale důležité a zlepšuje komfort při práci i zábavě.

Profíci, nadšenci a ti, kteří to potřebují

Existuje menšina uživatelů, kteří musí splňovat přísná kritéria barevné shody a pracovat v jakémsi uzavřeném okruhu správy barev. Jedná se o grafiky, knižní ilustrátory a vydavatele, pro které je práce v barevnosti CMYK každodenním chlebem stejně, jako konverze mezi RGB a CMYK obrazovými daty. Dále fotografy fotící produkty do katalogů, osoby do časopisů i fotografy dalších odvětví, kteří pracují s daty, která se ocitnou na papíře. Prostě skupina, které je sešněrována nutností ukazovat (ne)reálný svět v reálných barvách. Těm všem jsou určeny monitory v těch nejvyšších kategoriích, ale i zde je potřeba dát si pozor na drobné rozdíly.

Většinou jde o schopnost emulace CMYK zobrazení, kde monitory Eizo nejvyšší řady CG jsou profesionálním standardem. Ani zde to nejsou všechny, neboť rozdíl v jednom čísle a několika tisícikorunách znamená, že to jeden model umí a druhý ne. Naštěstí to stále navazuje na původní řady, takže prozatím lze říct, že Eizo CG 279X tuto emulaci kromě všeho jiného umí, kdežto na letmý pohled „stejné“ Eizo CG 2730 nikoliv. Ale jedná se opravdu o tu nejužší skupinu uživatelů, kteří tuto funkci potřebují.

Naopak, pokud jste fotograf či tvůrce videa, který pracuje pod ICC profilem Adobe RGB (1998) nebo sRGB, případně ProPhotoRGB, pak je naše nabídka o mnoho širší.

Monitory ideální pro postproces foto i videa

Samozřejmě produkty od Adobe, nebo Capture One fungují přibližně stejně, ale musíme brát v potaz, že my, fotografové, videomakeři, grafici a ostatní tvůrci jsme proti našim zákazníkům do jednoho dost "úchyláci" a řešíme dlouhé hodiny na sítích otázky typu: Ahoj, dáváte zákazníkům fotky v sRGB, nebo Adobe RGB? A já vždycky odpovídám, že každý podle svědomí… 

Tím pádem mám Adobe RGB nastavené ve foťáku, v konvertoru, kde zpracovávám RAW formáty a ve Photoshopu mám monitor, který má pokrytí Adobe RGB 99% a moje kontrolní mechanismy – telefon a tablet umí barevnost DCI-P3, stejně jako ostatní displeje Apple.

Ta leží uprostřed mezi sRGB a Adobe RGB profilem a všechny moje fotky vypadají na všech displejích dobře. Ono to ale možná bude i tím, že zmenšené obrázky určené pro web nedevastuji žádnou kompresí kvality ani tiskového rozlišení. Takže moje běžná fotka například pro fb má při 2048 ob delší strany stále 300ppi a její velikost je kolem 2MB.

Samozřejmě jiné obrazové požadavky mají fotografové a jiné video tvůrci. Těm je pokrytí Adobe RGB k ničemu, protože spíše sáhnou po profilu BT.709 (Rec.709), který vytvoří na zobrazovači barevný a jasový prostor odpovídající normě pro televizory s vysokým rozlišením. Video tvůrce dnes potřebuje naopak větší dynamiku obrazu, pokud pracuje s obrazem ve vysokém dynamickém rozlišení odpovídajícímu HDR10+.

Tak a teď právě odumřel i zbytek čtenářů, kteří dočetli až sem, protože už jde každému z toho množství obrazových profilů hlava kolem. Ale to právě dnes není cílem tohoto článku. 

Hlavním cílem je tvorba!

Ano, proto jsem na začátku použil slovo zobrazovač, protože krásně vystihuje jeho smysl – zobrazovat to, co jsme vytvořili, nebo zrovna tvoříme. Pokusím se nyní v oddělených bodech shrnout, jaký mám na věc v roce 2021 s ohledem na vývoj webového prostředí a prezentace v online médiích názor.

ULTRA monitory

Pokud jste z té první profesionální skupiny, vyděláváte si tvorbou peníze nebo prostě máte rádi nad vším kontrolu či vaše mentální nastavení potřebuje věrnost, využijete z naší nabídky monitory s těmi nejlepšími parametry nebo s nejvěrnější reprodukcí obrazu za předpokladu, že se budete starat jak o určitou standardizaci prostředí, ve kterém pracujete a každých řekněme dvě stě hodin provozu provedete kontrolní měření za světelných podmínek, které odpovídají vašemu pracovnímu režimu z pohledu světla v okolí.

Můžete to dělat pomocí nejvyšší řady monitorů EIZO tak, že to pouze nastavíte a ono se to každou neděli v noci stane všechno samo, nebo pomocí stáhnutí SW od výrobce a dokoupením kalibrační sondy na ostatních grafických monitorech EIZO a BenQ z naší nabídky. Předem si ale rozmyslete, jestli budete pracovat v prostředí rozlišení 2K, 4K, nebo 6K.

Pokud si systém úplně neporadí s velikostí zobrazení běžných operací a systému, bude vše dosti malé a titěrné, budete mžourat a trápit oči. Pokud ano, dá se vše nastavit pomocí škálování, kdy se zobrazení například prostředí programu ukazuje v klasickém 2K rozlišení, tedy vše dostatečně velké, ale fotka „uvnitř okna“ je zobrazená ve 4K, tedy ve vysokém rozlišení.

Zkontrolujte taktéž, jestli je vaše grafická karta schopná nový monitor živit a jestli je schopná 8bit hloubky barev, nebo 10bit. Ve vlastnostech zobrazení většinou jako 24bit, nebo 30bit barevná hloubka. Mnohdy pomůže i kontrola kabeláže, kdy se zvolí modernější propojení, nebo se koupí plně obsazené HDMI s potřebnou podporou nových standardů.

Monitor pro nadšence či amatérské fotografy

To je dle mého nejspokojenější kategorie. Prostě lidi, kteří mají nějaké barevné vidění, dokážou odhadnout, zdali jsou barvy reálné a vyhovují jejich záměru. Pro ně není problém pracovat na špičkovém notebooku, ale i třeba kvalitním tabletu či na rozumném displeji, který lze alespoň trochu zkalibrovat. Ale i této armádě zástupců bych doporučil jedno pravidlo.

Peněz vyděláte spousty, ale oči máte jen jedny. Takže před koupí displeje dodržte alespoň minimální kontrolu a na celé ploše si zobrazte šedou plochu. Pokud bude mít každý roh jiný nádech, typicky růžový, zelený, modrý, dejte od něj ruce pryč.

I jednoduchý test na zobrazení může odhalit spoustu problémů, které vás při práci otráví. Jednoduchou pomůckou může být on-line test společnosti Eizo: https://www.eizo.cz/prislusenstvi/software/eizo-testu-monitoru/

Pro tuto skupinu mám schovaný ještě jeden bombónek, pokud je součástí jejich práce míchaný obsah, ideálně fotografie a text. Takže vlastně veškeří bloggeři by měli v tuto chvíli zpozornět, neboť EIZO letos překročilo svůj stín. Kdo to trochu sleduje ví, že obrazová přesnost je u této značky zákon. Striktně odděluje monitory pro nasazení v kanceláři, nebo pro pouhé konzumování obsahu třeba v domácnosti od těch, které slouží k foto-video tvorbě.

A stejným směrem se vyprofilovala v posledních letech i společnost BenQ, která si v některých případech s královskou třídou nezadá. EIZO ale začátkem roku uvedlo něco, co by člověk hledal spíše u BenQ, ViewSonicu a dalších výrobců. Uvedlo model EV3895 Flex Scan, což je sice dle označení monitor spíše kancelářský, ale…

Za prvé má obrovskou plochu s úhlopříčkou 37,5“ ve formátu 21:10 (není to překlep, Eizo má vždy takto jiný poměr stran u grafických monitorů, stejně je tomu v případě 16:10) a za druhé má integrovanou pěknou řádku technologií, které známe právě z nejvyšších řad grafických monitorů této značky. Monitor je samozřejmě zakřivený, takže vnímání několika otevřených oken při tvorbě je velice příjemné, a tak nějak vám umožní se dokonale soustředit. Každopádně v této skupině záleží hlavně na korektnosti barev nastavených z výroby, což výše uvedené značky zcela jistě splní.

Ale je to na stole opravdu znát, takže pokud byste prahli po takovémto zobrazovači, ale je pro vás příliš velký, podobnou službu co se rozlišení a možností práce s okny týče vám zajisté nabídne BenQ PD3420Q. Jeho úhlopříčka je téměř o 10cm menší, výbava bohatá a cena poloviční.

Amatér - hobby fotograf

Je třeba hned na začátku říci, že být amatérem či hobbíkem není nic potupného a označení není vůbec hanlivé! Jsou přeci amatéři a profesionálové ve všech oblastech lidského konání. Navíc amatérům a začátečníkům nechybí jedna důležitá věc pro tvorbu a tou je nadšení. Nadšení a vášeň, chuť učit se, zdokonalovat se, prosazovat se.

Existuje samozřejmě menšina začátečníků, kteří si mohou mrknutím oka pořídit jakoukoliv techniku, co se jim líbí. Ale jak se říká – lepší foťák z vás neudělá lepšího fotografa a pro nás jsou důležití zákazníci, kteří postupují ve svém snažení a my se stáváme součástí jejich postupu, prvních úspěchů a samozřejmě z obchodního hlediska i upgradu jejich náčiní.

Technika, kterou používáme ke své tvorbě, by totiž měla nést linii jakési vyrovnanosti, protože staré pravidlo říká, že výsledek je vždy odrazem nejslabšího článku řetězce. Pokud si to převedeme na dnešní téma, tak jestliže mám slabý fotoaparát a špičkový displej, který umím vytěžit, tak odevzdám při troše talentu a vidění obrázky, které nebudou k uvěření, že jsou z tak obyčejného foťáku.

Pokud to ale obrátím a budu mít špičkový foťák se super objektivy a upravovat budu na nějakém nuzném monitoru pokrývajícím 76% sRGB gamutu, asi se mi nepodaří obraz zpracovat v maximální kvalitě, a pokud fotku s popisem techniky někde uveřejním, nejspíš sklidím výsměch. Takže moje rada – všeho s mírou.

 

Začněte s vyrovnaným řetězcem a podle toho, jak vás začnou jednotlivé články omezovat, upgradujte. Ale vždy myslete na to, že kancelářský monitor za pět tisíc není moc kamarád s dobrou fotografií.

Nerozhoduje absolutní kvalita

Kdo mě zná ten ví, že jdu vždy cestou nejmenšího odporu, takže tvrdím, že je nejlepší se něco naučit a pak si koupit to nejlepší, na co dosáhnu. Nemusím totiž potom vzadu v hlavě potírat myšlenku, že existuje něco lepšího než mám já! Přiznávám, je to megalomanský přístup, který mě díky Bohu postupem věku opouští, ale zase s ohlédnutím zpět to nebyl vůbec špatný přístup.

Akorát kdybych nebyl tak posedlej, mohl jsem asi častěji jezdit na dovolenou. Nebo jsem se měl víc snažit. To je fuk. K té kvalitě je třeba dodat.

Poslední roky se nesou v duchu ovlivňování snímků prezentovaných na sociálních sítích či na internetových prezentacích fotografů a fotografek různými barevnými posuny, které evokují různé nálady. Ať již dochází k této degradaci obrazu ručně, nebo v horším případě hromadně pomocí pluginů v editorech, jedno je jasné.

Této skupině, která se den ode dne zvětšuje může být prakticky jedno, jestli zpracují fotografii na špičkovém grafickém monitoru za několik desítek tisíc, nebo na čínském mobilu za dva tisíce včetně zaručeně italského koženého pouzdra.

Důležitým fenoménem dnešní prezentace je líbivost, nikoliv technická dokonalost. Což na jednu stranu rapidně zvětšuje základnu uživatelů, takže se o fotografii zajímá čím dál více lidí a to nás těší. Na druhou stranu si člověk řekne: stejně to protáhnu všechno pluginem Havana, aby to šlo do hněda a prdnu na Instagram, tak na co monitor za půl sta?

Jistě, logiku to má, ale… Zatímco já na svém zkalibrovaném grafickém monitoru vím přesně co dělám a mohu to perfektně dávkovat, na již zde zmíněném no name zobrazovači za pár korun mi může plno detailů uniknout a výsledek bude tristní.

Hlavně v momentě, kdy se rozhodnu fotografie vytisknout. A to se bavím o opravdových tiskařích, nikoliv o kiosku ve vaší drogerii. Takže nestačí mít cokoliv, pořád by to mělo alespoň trochu směřovat k úrovni, na které chci svoji práci prezentovat.

One More Think

S použitím předělu z úst Steva Jobse, abych nezapomněl, v prodejnách Megapixelu můžete vidět ještě jeden monitor, který má svou vlastní kategorii. A tím je XDR monitor Apple s lesklým, nebo matným povrchem, neuvěřitelným designem a gamutem podporujícím všechny tvůrčí činnosti všech oborů v rozlišení 6K.

Tento skvost, který nevystupuje, ale přímo trčí nad designem běžné monitorové produkce netvrdí, že je ve všem nejlepší, ale v některých parametrech tomu tak opravdu je a v těch zbývajících je zatraceně dobrý.

Vlastně i displeje v přenosných počítačích MacBook, zejména pak MacBook Pro, které jsou primárně určeny pro tvorbu nabízejí krom mobility dostatečnou kvalitu zobrazení, pro úpravu obrazu ve fotografii i videu. Jejich Retina displeje navíc dodávají jemný obraz, který je příjemný na dlouhodobé sledování. Zde samozřejmě platí jedno velké doporučení.

Společnost Apple je v zobrazování velice, ale velice prolhaná, takže jejím cílem je absolutní krása ve všech případech. Pokud chcete opravdu vědět, co děláte, je potřeba displej vašeho MacBooku zkalibrovat a používat vytvořený profil, jako systémový.

Pokud toho nejste z jakéhokoliv důvodu schopni, stáhněte si alespoň podsvícení tak o 4 kroky na stupnici. Pak budete o mnoho blíže realitě. Ale zpátky k displeji XDR, i on samozřejmě používá pouze dva kabely, což je vlastně kapitola sama pro sebe, pojďme ji otevřít.

Dva kabely

Vlastně jen jeden, protože ten druhý je připojení do elektrické zásuvky. Již před časem jsem se někde zabýval poloradostí, že „Jeden kabel vládne všem“.

Nicméně výrobci, v těsné součinnosti se svými čínskými dodavateli v tom opět nadělali takový nepořádek, že je situace čím dál tím horší. Jakýsi hloupý světonázor, že všechno má být dostupné pro všechny zapříčinil, že moderní rozhraní Thunderbolt 3/USB-C je dnes rozšířené velmi málo a mnohdy velmi ošizeně.

Stejný kabel a konektor může totiž mít přenosovou rychlost i na úrovni USB 2, tedy kolem 0,5GB/s, ale taky 40GB/s, pokud má certifikaci Thunderbolt 3. Zákony alespoň občas fungují i v tomto segmentu, takže pokud je kabel drahý a na konektoru najdete symbol blesku a číslovku 3, je to dnešní maximum. A takový kabel, pokud máte monitor se správnou zdířkou a třeba notebook s podporou tohoto standardu vám přinese mnoho radosti.

Pak totiž přichází největší parádička dnešních monitorů ve spojení s moderními notebooky. Dnes existují monitory, které mají nejen dostatečně výkonný zdroj, který dokáže napájet a dobít váš notebook, ale navíc mají monitory zajímavou konektivitu pro další periferie.

Není dnes tedy problém, abyste měli do monitoru připojeny externí disky, ale i síťové, protože některé monitory vládnou i síťovým konektorem RJ-45, jiné zase audio konektorem se stereo výstupem či integrovanými reproduktory, atd.

Princip po příchodu domů například z kanceláře, či naopak potom spočívá v tom, že vytáhnete notebook z tašky a připojíte jeden konektor. A můžete začít pracovat, tvořit, bavit se. To je dle mého za poslední roky ten největší posun, který zažíváme, protože jestli něco bytostně nesnáším, je to změť kabelů.

Tak až si půjdete do Megapixelu pro nový monitor, dobře se připravte. Správně formulujte svoje nároky a potřeby, aby vám specialista doporučil přesně to, co bude vašim požadavkům odpovídat.