Malý, menší, nejmenší aneb jak se zmenšovaly fotoaparáty v průběhu času

Malé okénko do historie fotografické techniky

První fotoaparáty v podobě dřevěných boxů v éře daguerrotypie (1839) 

Tak jako každý vynález, prošla si i fotografie, přesněji řečeno fotografické přístroje, určitými etapami vývoje, a to nejen po technické stránce, ale také z hlediska designu a samozřejmě i rozměrů a váhy. Nejinak tomu bylo například v oblasti počítačové techniky, kdy první počítače dosahovaly rozměru menší tovární haly a nyní máme osobní počítač v kapse, ať už v podobě mobilního telefonu, nebo na ruce v chytrých hodinkách.

Jeden z prvních fotoaparátů určených pro širokou veřejnost KODAK 1888

Podobné to bylo i s prvními fotoaparáty. Ty v době svého vzniku nebyly vyráběny sériově a šlo v podstatě o prototypy v podobě dřevěných boxů utěsněných tak, aby do nich nepronikalo světlo jinudy než vstupním otvorem, později čočkou nebo objektivem. Tyto fotografické bedny byly značně objemné, a to nemluvě o příslušenství a chemických roztocích a sloučeninách, bez kterých se to neobešlo. A právě z těchto důvodů bylo zprvu fotografování výsadou vynálezců a později průkopníků této technologie, která navždy změnila pohled na svět. Tak tomu bylo prvních zhruba 60 let, než se do hry vložil americký obchodník a vynálezce George Eastman. Fotografie se sice těšila po celém světě velké popularitě, ale právě až tento vizionář ji dostal mezi amatérskou veřejnost a bez nadsázky by se dalo říci, do každé rodiny.

Reklamní inzerát ze sloganem, který změnil svět fotografie

Pan Eastman pochopil, že pokud si má fotografování oblíbit široká veřejnost a má se stát masovou zábavou, musí zjednodušit celý proces a také zmenšit fotoaparát samotný. V roce 1888 si nechal patentovat papírový svitkový film společně s relativně malým a velmi jednoduchým fotoaparátem nesoucím názvem Kodak. O pár měsíců později se na trhu objevily vylepšené modely Kodak No.1 a Kodak No.2. Rozměrově se pohybovaly cca 8,3 × 9,6 × 16,5 cm a váhově to bylo něco kolem 0,9 kg. To už je v podstatě srovnatelné se současnými zrcadlovkami a bezzrcadlovkami.

Kapesní fotoaparát No.1 POCKET KODAK (1926-1932)

Pan Eastman nebyl ale jenom vynálezce a byznysmen, ale také velmi dobrý markeťák. Reklamu na své kouzelné krabičky postavil na jednoduchém, úderném a naprosto geniálním sloganu – „You Press the Button, We Do the Rest“. Tedy – „Stiskněte tlačítko a vše ostatní už je na nás“. V praxi to znamenalo, že jste přišli do obchodu, za 25 dolarů jste si koupili dřevěný box potažený hnědou kůží (fotoaparát) se založeným filmem na 100 snímků a když jste ho celý vyfotili, přinesli jste ho do některé z poboček Kodaku. Tam vám vyměnili kazetu s filmem a ten naexponovaný vyvolali a následně z něj zhotovili fotografie. A to vše za pouhých 10 dolarů! Tento proces se následujících 100 let v podstatě nezměnil a pamatuji si ho i já, stejně jako všechny generace, které zažily éru analogové fotografie. Jednoduše ten, kdo si nevyvolával a nezvětšoval fotografie sám, vyjmul cívku z fotoaparátu, zašel do nějakého fotocentra, později dokonce do drogerie, a tam mu film vyvolali a z něj udělali fotografie.

Reklamní inzerát na kapesní model fotoaparátu KODAK

Co se měnilo, byla velikost a formát média, tedy filmového svitku, a samozřejmě se také zdokonalovaly a zmenšovaly fotoaparáty samotné. Mimochodem, v roce 1912 představil Kodak novou verzi svého fotoaparátu s označením Vest Pocket KODAK, tedy doslova přeloženo fotoaparát do kapsy ve vestě (volně přeloženo – do náprsní kapsy). Nově jste tedy mohli mít svůj vlastní fotoaparát stále u sebe a jeho rozměry ani váha vás nijak extrémně neobtěžovaly, protože se vešel do kapsy.

Zkuste to bez filmů, milý Sassone

Éru kinofilmu následně ovládly kinofilmové zrcadlovky, které mířily do řad profesionálů i nadšených amatérů, a kapesní kompakty. Ty byly pro změnu oblíbené v řadách rodinných fotografů.

Prototyp prvního digitálního fotoaparátu a jeho tvůrce Steven Sasson (1975)

Další velký zlom nastal v roce 1975 a shodou okolností v tom figurovala opět značka Kodak, pro kterou pracoval inženýr a vývojář Steven Sasson. Právě on představil prototyp prvního digitálního fotoaparátu. Ne nadarmo se říká, že se historie opakuje. Opět to byla bedna – tentokrát ne dřevěná, ale plechová a plná elektroniky. Její váha se údajně pohybovala kolem necelých 4 kilogramů a rozměrově odpovídala dnešním kancelářským tiskárnám. Tento pradědeček všech digitálů zaznamenával pouze černobílé fotografie, ukládal je na kazetu a rozlišení výsledného obrazu odpovídalo formátu 100 × 100 pixelů, tedy 0,1 megapixelu. Rozměrově tedy nešlo o fotografie, ale spíše o menší poštovní známky.


Prototyp prvního sofistikovaného digitálu Sony MAVICA (1981)

A vše začalo nanovo. Digitální fotografie byla stejně úchvatná myšlenka jako ve své době daguerrotypie, ale pokud by se nezmenšil přístroj samotný a nezjednodušilo médium i proces „vyvolání“ výsledné fotografie, upadla by patrně v zapomnění. Miniaturizace a vývoj elektroniky byl naštěstí koncem minulého století podstatně rychlejší, a tak jsme se již v roce 1981 dočkali prvního prototypu elektronické „bezfilmové“ kamery MAVICA (Magnetic Video Camera). Překvapivě nešlo o výrobek Kodaku, ani jiných zavedených výrobců fotografické techniky. Do hry vstoupil přední výrobce elektroniky, japonský brand SONY. Mimochodem, záznamovým médiem nebyla paměťová karta, tak jako dnes, ale klasická 3,5“ počítačová disketová mechanika, na kterou se vešlo 50 fotografií. A ačkoli šlo o prototyp, nastavil tento model nový trend a směr, kterým se následně ubírali i další velcí hráči.

Jeden z prvních sériově digitálních fotoaparátů FUJIX DS-1P

Přestože první digitální modely většiny velkých značek vycházely z analogových zrcadlovek a šlo v podstatě o jakési hybridy, kdy na kinofilmový SLR přístroj byla implementována digitální stěna se snímačem, vývoj nakonec uhnul trochu jiným směrem. Podobné modely by patrně uspokojily profesionální fotografy, kteří jsou na rozměrné přístroje zvyklí. To ale není masa, která by chtěla každý rok či dva kupovat nový model, a navíc jde o poměrně malou skupinu uživatelů. Stejně jako v dobách analogu, bylo potřeba dostat digitální fotoaparáty mezi širokou, laickou veřejnost. Tam je totiž největší kupní síla. Jedinou cestou byla překvapivě opět miniaturizace. A tak se na trhu vedle pokročilých digitálních zrcadlovek objevily první digitální kompakty nejrůznějších značek, barev, tvarů i velikostí. I tato éra měla své marketingové triky a místo reklamních sloganů se objevila nová kouzelná slova jako zoom, pixel, stabilizace, Full HD a full frame.

Reklamní kampaň na digitální kompakty řady Canon IXUS

Digitální kompakty měly ve své době ohromný podíl na celkovém trhu s digitálními fotoaparáty a na začátku století (2000–2010) to byl doslova fenomén. Jednotliví výrobci se doslova předháněli v tom, kdo představí designově zajímavější model. I přes poměrně vysokou cenu, která by se v dnešní době dala přepočítat na poměrně slušnou poloprofesionální výbavu, se tyto digitální kompakty s „vybroušeným designem“ prodávaly. Někteří výrobci dokonce své reklamní kampaně postavili na myšlence, že nejde jen o fotoaparát, ale módní doplněk, šperk, nebo že je jejich model dokonce věcí statusu.


Limitovaná edice digitálního kompaktu Olympus Ferrari (2004)

Malý... hezký... exkluzivní...

Modelové řady jako například Canon IXUS, Olympus mju mini, nebo nejrůznější limitované edice fotoaparátů jako Olympus / Ferrari digital byly svým způsobem jakýmsi dozvukem devadesátek. Křiklavé barvy, honosné tvary a ideálně každý půlrok nový model. Ale i tato éra musela jednou skončit. A tak se stalo, že menšího vytlačil z trhu ještě menší.

Reklamní kampaň na digitální kompakty řady Olympus µ mini DIGITAL (2004)

Přestože se první mobilní telefon se zabudovaným fotoaparátem objevil již v roce 1999 (Kyocera Visual Phone VP-210 s rozlišením 0,1 Mpx), opět nějakou chvíli trvalo, než byly fotografie z integrovaných fotoaparátů použitelné a mobilní telefony s foťákem cenově dostupné. Ale to netrvalo dlouho, a tak má dnes v kapse v podstatě každý smartphone s fotoaparátem. Ty bez problémů předčí většinu kompaktních fotoaparátů, které svými parametry oslňovaly předchozí éru. Navíc, jak se říká – nejlepší fotoaparát je ten, který máte zrovna po ruce. A mobil, potažmo fotoaparát a kameru v něm, máme po ruce nonstop.

První mobilní telefon s fotoaparátem Kyocera Visual Phone VP-210 (1999)

Výrobci fototechniky, ač neradi, pomalu ale jistě opustili segment kompaktních fotoaparátů, protože nástupu chytrých telefonů nešlo konkurovat. Na trhu zůstalo jen pár modelů – buď z kategorie ultrazoomů, protože ty mají proti mobilům stále extrémní přiblížení, nebo ze třídy profesionálních kompaktů s větším snímačem a špičkovou optikou. Ty mají špičkový obrazový výstup, a tak zastoupí i leckterou digitální zrcadlovku nebo bezzrcadlovku. Z trhu s kompaktními fotoaparáty zůstalo dnes už jen torzo, ale na druhou stranu o to větší příležitost vznikla v tom, posunout kategorii hobby a profi bezzrcadlovek.

Jeden z prvních prototypů bezzrcadlovky Canon RC 701

Přestože se říká, že na velikosti nezáleží, i touto kategorií fotoaparátů se prohnala revoluce zmenšování a miniaturizace, což způsobilo další bouři v neklidné době digitální fotografické techniky.

Mnozí uživatelé stále častěji odkládali digitální zrcadlovku právě z důvodu váhy a větších rozměrů a následně sahali po kompaktech nebo mobilních telefonech – byť za cenu toho, že si pohorší v kvalitě obrazového výstupu. Výrobci proto začali ořezávat zrcadlovky tak, aby snížili hmotnost a zmenšili rozměry. A pak nastal určitý bod zlomu, kdy už nebylo co osekávat. Tak se jednoho dne rozhodli vypustit mechanicky sklopné zrcátko – a tak se zrodil fenomén zvaný bezzrcadlovka.

První komerčně vyráběná bezzrcadlovka Panasonic LUMIX G1 (2008)

Ačkoliv mnozí předpovídali, že jde o slepou vývojovou uličku a tato kategorie nevzbuzovala v mnohých fotografech důvěru, uplynuly zhruba dvě dekády a vše nasvědčuje tomu, že naopak odzvonilo kategorii DSLR. Bezzrcadlovky totiž s sebou kromě menších rozměrů a nízké hmotnosti přinesly spoustu ultimátních výhod – od reálného náhledu expozice v hledáčku i na displeji, přes možnost kontroly snímku v hledáčku stejně jako zobrazení a ovládání menu, rychlejší sekvenčního snímání, pokročilé možnosti nahrávání videa, extrémně rychlý a přesný systém ostření s možností detekce očí, tváře, postavy a dopravních prostředků, až po tichou závěrku, díky které na sebe neupozorňujete a nerušíte cvakáním na žádné rodinné oslavě, konferenci, svatbě, v divadle ani na koncertě vážné hudby.

 

Porovnání velikosti a váhy objektivu s ohniskem 400mm (eqv. 35mm) pro bezzrcadlovku micro 4/3 a pro full-frame DSLR.
 

Zašlapané projekty digitální fotografie

Na druhou stranu paradoxem je, že právě extrémně malé rozměry mohou za to, že některé z „nejmenších“ systémů mnoha renomovaných výrobců skončily na propadlišti dějin digitální fotografie.

Namátkou mohu jmenovat například systém Sony Alpha SLT (Single-lens translucent), což byl takový hybrid mezi zrcadlovkou a bezzrcadlovkou. Fotoaparát sice měl zrcátko, ale to se nesklápělo. Bylo polopropustné. Část světla prošla zrcátkem rovnou na snímač a odtud do elektronického hledáčku nebo na displej. Část světla se odrazila a dopadla na AF senzor, který zajišťoval ostření. Myšlenka docela zajímavá, ale nakonec i vývojáři Sony zjistili, že se to obejde zcela bez zrcátka, a od tohoto systému po nějaké době upustili. Následně se věnovali už výhradně klasickým bezzrcadlovkám Sony Alpha, které se brzy staly etalonem kvality jak v oblasti fotografování, tak i natáčení videa.

Systém fotoaparátu s polopropustným zrcátkem SONY SLT

Další slepou uličkou byly bezzrcadlovky s velmi malými rozměry, nebo novým, zmenšeným formátem snímače.

Touto cestou se před několika lety vydali oba lídři trhu, společnosti Canon a Nikon. Prvně jmenovaný výrobce uvedl na trh modelovou řadu bezzrcadlovek Canon EOS M. Jednalo se o velmi kompaktní fotoaparáty s výměnnými objektivy, snímačem APS-C a s novým bajonetem Canon EF-M. Šlo doslova o kapesní fotoaparáty vhodné na cestování, rodinné momentky a další běžné hobby použití.

Ultra kompaktní bezzrcadlovky řady Nikon 1

Tento koncept se ale nedočkal větší odezvy u cílové skupiny fotografů, pro které byl určen. Toho, kdo nemá focení jako koníček, stále odrazovaly rozměry a raději sáhl po kompaktu nebo mobilním telefonu. No a pokročilejším hobby fotografům zas na nějakém milimetru nesejde a raději volí něco výkonnějšího. Canon proto zareagoval a přišel s „plnohodnotným“ bezzrcátkovým systémem Canon EOS R, který nabízí jak snímač full-frame, tak i APS-C. To si ale vyžádalo další nový bajonet – Canon RF. Tento systém svými parametry a technickými možnostmi uspokojil fotografy napříč širokou veřejností – od začátečníků až po nejostřílenější profesionály. No a pro eMkové bezzrcadlovky už tak nějak na trhu nezbylo místo, takže byl jejich vývoj ukončen.

Ultra kompaktní bezzrcadlovky řady Canon EOS M

Velmi podobný osud měla konkurenční řada bezzrcadlovek s označením Nikon 1. Výrobce chtěl ještě více snížit rozměry a váhu fotoaparátů, takže je osadil menším 1" snímačem o rozměrech 13,2 × 8,8 mm. I přes moderní design a mnohobarevná provedení Nikon příliš velký úspěch neslavil. Náročnější fotografové dali raději přednost modelům s větším snímačem APS-C nebo full-frame. A amatérům, kteří berou foťák spíše jako obrazový zápisník, stále překážely rozměry a čumák trčícího objektivu z jinak malého těla. A tak i Nikon se chtě nechtě musel vydat směrem pokročilých bezzrcadlovek a přišel s novou modelovou řadou Nikon Z. I v tomto případě to byla sázka na správnou kartu a výroba řady Nikon 1 byla postupně ukončena. Ono je to celkem logické. Přeci jenom držet v rámci jedné značky několik různých bajonetů a vyvíjet paralelně objektivy se třemi různými bajonety, navíc pro formát DX a FX, z ekonomického hlediska nedává smysl.

Kompaktní fotoaparát Nikon DL 18-50 mm nikdy neuvedený na trh

Patrně největším faux pas skončil další velmi ambiciózní projekt Nikonu. Šlo o zcela nový a unikátní koncept fotoaparátů s pevným objektivem a vlastnostmi zrcadlovky. Projekt DL (Digital Lens) sliboval několik verzí s tím, že se jednalo o identické tělo s různými objektivy, které byly přichyceny napevno a nedaly se měnit. Speciální optika byla navržena a konstruována přesně pro daný typ fotoaparátu a snímače, což zaručovalo velmi vysoký výkon celého setu. Přestože fotografická veřejnost poměrně s očekáváním vyhlížela čtveřici nových fotoaparátů DL, uvedení na trh bylo stornováno a celý projekt skončil ještě dříve, než začal. Osobně jsem dva fotoaparáty z této modelové řady držel v ruce a psali jsme o nich úvodní článek s představením. Renomovaní recenzenti z celého světa o fotoaparátech psali recenze a natáčeli představovací videa, a přesto systém DL dostal červenou těsně před startovní čárou. I to se holt ve světě digitální fotografie může stát.


Současný trend malých bezzrcadlovek určených na focení, natáčení videa i vlogování (Sony ZV-E10)

Těmito přešlapy ale nechci nijak dané výrobce hanit. Naopak. Možná jen díky tomu jsme se dočkali nových systémů bezzrcadlovek. Ty tak byly ušetřeny porodních bolestí a nyní se můžeme těšit z technicky dokonalých fotoaparátů a objektivů, které uspokojí i ty nejnáročnější uživatele.

Jedni z mála, kdo ustáli všechny zmiňované turbulence a stále se drží menšího formátu bezzrcadlovek, jsou značky Panasonic a OM SYSTEM (dříve Olympus). Ti spolupracují na formátu snímače Micro 4/3 a s příslušným bajonetem. Díky němu se značně zmenšila velikost těchto fotoaparátů, ale i objektivů. Ty totiž nemusí vykreslovat tak velkou výseč jako u konkurenčních modelů s větším snímačem. To znamená menší průměr optické soustavy, méně skla, menší rozměry a samozřejmě také menší hmotnost.

Porovnání velikosti kompaktní (OM System / Olympus E-P7) a profesionální (Nikon Z9) bezzrcadlovky

Jen pro názornost – pevný objektiv s bajonetem M4/3 Panasonic 25 mm f/1,4 váží 205 g a měří 63 × 54,5 mm. Pokud byste chtěli stejnou perspektivu a stejnou světelnost pro nějaký full-frame fotoaparát, dostanete se na rozměry 80,6 × 96 mm a váhu přes 0,5 kg, což je v podstatě 2,5× tolik.

U teleobjektivů s velkým přiblížením je to ještě markantnější. Například výkonný zoom Panasonic Lumix G VARIO 100–300 mm f/4,0–5,6 váží při rozměrech 73,6 × 126 mm pouhých 520 g. Ekvivalentní full-frame objektiv Sony FE 200–600 mm f/5,6–6,3 G OSS, který je na tom se světelností ještě o něco hůře, váží čtyřikrát více (2115 g) a disponuje rozměry 112 × 318 mm. A to nemluvě o pořizovací ceně, která je také více než trojnásobná.

Porovnání eqv. ohniska 200-600 mm pro snímač Micro4/3 a Full-frame

Malé fotoaparáty se skladným a lehkým objektivem tedy mají určitě stále něco do sebe. Ocení je především ti, co rádi cestují a podnikají nejrůznější výpravy do přírody a treky po horách, kde je každé deko váhy navíc znát.

Poválečná éra studené války a špiónské fotoaparáty

A když už je řeč o malých fotoaparátech, nelze opomenout ty nejmenší z nejmenších. Svého času byla velmi populární kategorie tzv. špiónských přístrojů. Ačkoliv z dnešního pohledu působí podobné miniaturní raritky možná trochu úsměvně, byly hojně využívány tajnými službami napříč všemi významnými mocnostmi – od KGB, StB, přes Stasi až po CIA. Podobné fotoaparáty jste možná zahlédli v nějakém špionážním filmu, a ačkoliv to často vypadá, že jde jen o nějaký filmový nesmysl, který má zvýšit dramatičnost, tyto špiónské kuriozity skutečně existovaly a fungovaly.

Micro fotoaparát zabudovaný v prstenu.

Často byly maskovány za předměty běžné potřeby, jako například zapalovač, krabičku cigaret, rtěnku, opaskovou sponu, zámeček na aktovce, tabatěrku, plnicí pero, hodinky, knoflík nebo dokonce prsten. Ty v sobě obvykle ukrývaly jednoduché, ale důmyslné a účinné zařízení, které bylo schopné zaznamenávat obraz na speciální médium, kterým byl obvykle svitek mikrofilmu. Tyto technické zajímavosti z dob studené války se dodnes těší velkému zájmu sběratelů a na zahraničních aukcích se draží za jednotky až desítky tisíc dolarů či eur.

Skryté fotoaparáty hojně využívané ve zpravodajských službách v období studené války

Podobné špiónské fotoaparáty, které bylo možné schovat do dlaně nebo krabičky od zápalek, se objevily i v éře digitálních fotoaparátů a některé se dokonce vyráběly pro širší veřejnost. Jednou z firem, která se specializovala na tento typ techniky, byl německý výrobce optiky MINOX. Ten původně vyráběl miniaturní fotoaparáty na mikrofilm a následně na ně navázal digitální verzí.

Analogové a digitální verze "špiónského" fotoaparátu značky MINOX

Dnes už tyto přístroje spadají spíše do kategorie kuriozit. V současné době nanobotů, mikrokamer v brýlích, miniaturních dronech a akčních kamer, které jsou rozměrově podobné krabičce od zápalek, jsou podobné technologie zcela běžné. Není to ale tak dávno, kdy v některých zemích za držení nebo případné použití podobné techniky hrozily velmi přísné tresty. Ve státech, kde vládla diktatura nebo tvrdá ruka proletariátu, mohl být jejich majitel odsouzen i k trestu smrti za špionáž, vlastizradu nebo službu cizím mocnostem. To už je pro dnešní mladou generaci, která nosí podobný „špiónský“ fotoaparát skrytý v mobilním telefonu v kapse stále u sebe, v podstatě nepředstavitelné. Naštěstí.

Současný trend miniaturizace foto a video techniky

Líbí se vám myšlenka, že byste na focení nosili v kapse místo mobilního telefonu kvalitní přístroj s plnohodnotným obrazovým výstupem, který by zvládl i fotografování v náročnějších světelných podmínkách včetně pohybu? Na trhu existuje celá řada pokročilých kompaktů i kvalitních bezzrcadlovek, které vás svými rozměry nebudou obtěžovat ani omezovat.

Úsvit bezzrcadlovek a pokročilých kompaktů

Osobně bych doporučil vybírat ze dvou kategorií, které jsou určitou sázkou na jistotu. Tou první jsou klasické kapesní kompakty bez výměnného objektivu. Pokročilejší modely nabízejí plně manuální ovládání, takže můžete mít expozici plně pod kontrolou. Vyšší modelové řady navíc mají kvalitní objektivy, které v kombinaci s větším snímačem zaručují velmi slušný obrazový výstup. Kompaktní fotoaparát s pevným objektivem je ideálním řešením pro každého, kdo nechce s sebou na výlety, nebo i pro pracovní a rodinné účely, nosit batoh plný objektivů a další fotovýbavy.

V této třídě existuje celá řada skvělých modelů, které představují výborný kompromis mezi velikostí, váhou a výkonem.

Doporučené kompakty s malými rozměry:

• Canon PowerShot V1

Nenechte se zmást reklamními slogany, že jde o fotoaparát určený výhradně pro vlogování. Naopak, je to velmi výkonný model určený jak pro video, vlog, tak samozřejmě primárně i fotografování. Jeho přednostmi jsou kromě univerzálnosti velký snímač APS-C, jaký známe ze zrcadlovek a bezzrcadlovek, dále objektiv se skvělou světelností od f/2,8, plně manuální ovládání času, clony a citlivosti, 4K video a zoom s rozsahem ohniska (ekv.) 16-50 mm.

• Fujifilm X100VI

Tento retro model v Leica stylu je kapesním řešením pro opravdové fajnšmekry. Velký APS-C snímač, špičkový objektiv s pevným reportážním ohniskem 35 mm, vysoké rozlišení 40 Mpx, 6K video a unikátní simulace kinofilmového vzhledu. To jsou vlastnosti, které ocení každý reportér a street fotograf. Díky malým rozměrům navíc nebudete budit pozornost a zůstanete absolutně nenápadní.

• Panasonic Lumix DC-TZ99

Pro méně náročné uživatele, kteří nepotřebují velký formát snímače a naopak ocení příjemné kapesní rozměry, je určen tento nenápadný model s objektivem Leica. Ohromnou předností je univerzální zoom s 30× přiblížením, otočný displej, 4K video a Full HD záznam s frekvencí 100 fps pro zpomalené záběry.

• Leica D-LUX 8 

A pokud by někdo toužil mít skutečný retro kompakt, který je zároveň statusovou záležitostí, může sáhnout po Leice skutečné. Vybroušený design, ultimátní světelnost optiky v rozsahu f/1,7–f/2,8, univerzální zoom s ohniskem 24–75 mm, rozlišení 17 Mpx a video 4K UHD. Víc na rodinné fotografie nebo momentky z cest běžný fotograf nepotřebuje.

• Sony ZV-1F

Kapesní kompakt nechybí ani v portfoliu dalšího předního výrobce foto a video techniky. Tento univerzální model disponuje pevným ohniskem 20 mm, brilantní světelností f/1,8, větším snímačem formátu 1" a pokročilými možnostmi pro focení, nahrávání videa i vlogování.

Tomu, koho fotografování opravdu baví a navíc má vyšší nároky na technické možnosti i obrazovou kvalitu, bych pro změnu doporučil nějakou kompaktní a lehkou digitální bezzrcadlovku. Ty mají výměnné objektivy, takže optiku můžete volit přesně podle konkrétní situace nebo daného žánru. Navíc mají větší snímač než kompakty, které obvykle končí na velikosti 1". Digitální bezzrcadlovky disponují snímačem od formátu Micro 4/3, přes klasický formát APS-C, až po profesionální senzory full-frame. Vše se odvíjí pouze od toho, jaké máte nároky a samozřejmě rozpočet. I bezzrcadlovky nabízejí celou řadu relativně malých a skladných modelů, které vám nestrhnou krční páteř, pokud je budete nosit půl dne na popruhu kolem krku.

Doporučené kompaktní bezzrcadlovky:

• Nikon Z50 II
• Canon EOS RP
• Sony Alpha A6700
• Olympus OM-D E-M10 Mark IV
• Panasonic Lumix DC-S9
• Fujifilm X-T30 II

No a jestli dáváte přednost tomu, před nákupem si fotoaparát vyzkoušet a trochu si ho osahat, pak můžete navštívit kteroukoliv z našich kamenných prodejen. Rádi se vám budeme věnovat a samozřejmě vám pomůžeme s výběrem.

Související články

• Po 20 letech jsem přešel ze zrcadlovky na bezzrcadlovku
• Full frame versus APS-C aneb Na velikosti záleží
• Nevíte, zda vybrat digitální zrcadlovku nebo bezzrcadlovku?
• Světelnost setových objektivů aneb Mnoho povyku pro nic
• Hlavní výhody bezzrcadlovek aneb Křidýlko nebo stehýnko?