Rozhovor s foto-grafikem Lukášem Koutem a jeho manželkou fotografkou Mayiou

Prozraď nám něco o sobě. Odkud jsi, jak jsi starý, čím se živíš a na co se specializuješ?

Ahoj, jsem z Hradce Králové a mám něco málo po třicítce. Živím se webdesignem, grafikou a občas něco vyrobím – zpravidla před Vánoci se snažím omezit virtuální tvorbu a udělat něco i rukama. Letos jsem stavěl C3PO :) V poslední době se snažím více malovat a zaměřovat na krátké grafické příběhy.

Jak jsi se dostal k počítačovým úpravám fotografií a ke grafickým manipulacím? A jak dlouho se tímto oborem zabýváš?

Když je člověk mladý, tak potřebuje určitou seberealizaci. No a tu já dlouho nedokázal najít, tak jsem hledat nouzový východ. :) A díky tomuto úniku se mi povedlo nalézt v grafických manipulacích něco, co mě od začátku fascinovalo - i když jsem si nemyslel, že bych to někdy dokázal dělat. V té době jsem to ještě nedokázal postřehnout, ale právě v ten moment se zrodil sen, o kterém jsem vlastně ani nevěděl. Sen o tom, že budu dělat grafiku. Teď tomu bude 15 let, co dělám grafiku a zhruba 9 let se zajímám o postprodukci.



Tvoje tvorba balancuje někde na pomezí fantasy, sci-fi, pohádek, až hororů. Kde čerpáš inspiraci a jak se rodí podobné nápady?

Mám rád syrové filmy. (Pán prstenů, Hvězdné války, Interstellar...) Takovou tu poctivou filmařinu plnou reálných rekvizit a špinavých visuálů.... Když vytvářím nové dílo, tak se snažím předtím nakoukat obdobné věci - na filmy pak koukám majoritně kvůli faktickým informacím – například, když třeba ladím styl brnění, tak se zaměřuji jen na sekvence, kde je vidět patina, jak fungují odlesky apod. Grafické portály mi v načerpaní inspirací také hodně pomáhají. V neposlední řadě naše společenství - kamarádů grafiků. Sám nechci mluvit o nějakých zkušenostech, protože každým rokem zjišťuji, že toho vím mnohem míň... ALE, za tu dobu co to dělám, jsem už něco nakoukal a přečetl, takže i to beru jako zajímavý zdroj inspirace.



Jak vlastně vzniká podobné dílo od A do Z?

Jasně, zkusím to popsat tak, abys to pochopil co nejvíce moji optikou, protože jsem přesvědčený, že je to jediná mně známá cesta, aby se do díla dokázalo dát “to něco navíc”. Za příklad dám jeden charakter z mého světa Devítizemě. VŽDY, než-li začnu cokoliv dělat, tak si k tomu napíši příběh. Nechci aby to znělo sofistikovaně, ale bez toho se mi nikdy nepodařilo udělat nic, na co se dá alespoň chvilku koukat. Z napsaného příběhu si vypíši pár poznámek – například, když se bude jednat o mladou lesní elfku – tak to bude potřebovat nějaké rysy, co nejsou úplně typické pro člověka a bude to dobře fungovat s přírodou. V tomto případě se mi paroží jevilo jako ideální "mutace". Tady u těchto ...mutací je vždy velký problém v tom, že když to přeženeš, tak dílo nebude působit uvěřitelně... na druhou stranu je důležité se nebát. Mám vyzkoušeno, že ideální poměr netypických prvků by měl být úměrný syrovosti díla. Ano, já vím, teď babo raď, kde je ten správný poměr v tak subjektivním pohledu. Zkrátka se vždy snažím zachovat takovou míru realičnosti, že by sis dokázal představit, že tohle by mohlo existovat...Samozřejmě, že ti občas někdo řekne, že je to celé kravina... nebo že je to moc depresivní, ale tohle neřeším, nikdy jsem se nechtěl zalíbit všem, protože si myslím, že je to nejrychlejší cesta do grafického pekla, začneš dělat kompromisy a najednou to už nejsi ty a tvůj projekt...a vlastně ani tvůj styl. Zpátky k elfce :)

Zhruba v polovině přemýšlím o jejím jméně, v tomto případě Eya a jelikož se jedná o jeden z hlavních charakterů z Devítizemě, tak jsem řešil její styl jazyka, rodokomen, zbraň, kouzla, kterými bude vládnout atd., celý svět bude zapadat do velkého příběhu (jednou,...: )) Momentálně mi ale tyto věci prakticky pomáhají v dotváření přesnějšího obrazu o tom, jak Eya na konci bude vypadat. Je mi jasné, že to, že je na rameni škrábnutá od mláděte horské arhineu (obdoba našich vlků, jenom jsou bez srsti), zatím nedokáže nikdo kromě mě ocenit :).



Kolik času strávíš nad jedním obrazem?

Cca 20 - 100 hodin.



Jde převážně o volnou tvorbu, nebo ses dostal už i na úroveň zakázek?

Od roku 2013 formou zakázek. Můj styl se líbí na sever od nás. Je to vzájemné a myslím, že moje láska k severské mytologii je dostatečně průhledná :))



Pokud ano, tak na čem jsi například v poslední době pracoval?

Vím, že tohle bude znít jako hrozné klišé, ale nemůžu říci co, protože je na vše uvalené embargo. Každopádně, člověk co rád hraje hry, tak moji práci určitě už viděl. Nezlob se, že nemohu k tomu říci více....



Zdrojové soubory si fotíš sám?

Pokud jde o výše zmiňované zakázky, tak tam byla vždy produkce zajištěna. Pro moje osobní projekty používám fotobanku a kamarády fotografy. Něco prostě očůrat přes fotobanku nejde a 3D neumím na takové úrovni, abych si dokázal vypomoci, třeba tak hezky jako Jiří Kubík.



Jak se dá dostat ke kvalitním fotkám, aby měly dostatečné rozlišení?

Placená fotobanka. Nakoupené zdroje od různých fotografů. Něco si “maluji” sám. Případně manželka nafotí.



Pracuješ na všem sám, nebo máš nějaký team spolupracovníků?

Víceméně nic nedělám úplně sám, právě proto, že já nefotím. Pokud jde ale o postprodukci, tak tu dělám jen já. Kdybys viděl moje pracovní psbčko, tak bys pochopil...:)



Co k práci používáš za speciální techniku?

A6 tablet od Wacomu, v práci mam k dispozici Wacom Cintiq a PC, nic co by stálo za zmínění. Nejsem Applista ;).

Co považuješ za vrchol své tvorby?

To, že jsem si polovinu Devitizemě smazal... :) Teď jednoznačně vizual projektu Branches, asi to tak nevypadá , ale je to to nejtěžší, na čem jsem doposud dělal.



Na čem pracuješ nyní, nebo co chystáš.

Právě ty Branches. Dělám na nich s Matějem Konečným, ale koncept mám v hlavě tak rozkopaný, že nedokážu víc zmínit, protože to může být dost jinak. Nebude to ale fantasy. Bude se jednat o okultistickou sérii z reálného světa, prostoupenou lehce surrealistickými motivy.



Máš nějaké vzory?

Mám, hrozně moc. Bez falešné skromnosti mi přijde, že to každý druhý dělá líp, než-li já.... což je celkem depresivni. :) Omlouvám se, ale zahraniční jména si nepamatuji, denně toho projedu docela dost. U nás - Jan Rambousek, je hustej. Z módních retuší obdivuji práci, kterou dělá Michal Nepovím. Grafika Lenky Šimečkové je neskutečná. Z fotografů beru za špičku české scény Danielu Haubertovou (Dannie) a děti umí moc hezky nafotit moje manželka. :)



Co bys poradil začínajícím grafikům a retušérům, kteří by se chtěli vydat stejným směrem jako Ty?

Hele, to je fakt těžké... já spíš retrospektivně řeknu, co mi pomohlo a snad si z toho každý něco vezme. Uvědomit si, že to nejde dělat napůl. Proč? Kvůli tomu, že to nebude hezké? To ani ne, ale protože přijdou chvíle, kdy se na to budeš chtít vykašlat, poněvadž to zkrátka nepůjde, tak jak si představuješ. Nebo to půjde, ale strašně pomalu. Nebýt arogantní a sebestředný. Začátky vždy budou stát za prd. Neprezentovat hned svoji první práci na fb/webu. Lidé si tě zapamatují podle prvních děl a potom ti dá mnohem více práce to zlomit , protože už tě nemusí sledovat nebo je prostě nebudeš zajímat. Investovat do vzdělání, koukej na nejlepší z oboru, snaž se to vždy dělat jako oni a pak se snaž to udělat líp.



Teď asi to nejdůležitější - neber to zprvu jako jedinou možnost tvé obživy. Nech si to jako koníček, nech si to jako sen a drž se toho. Ono se to zlomí samo a ta chvíle, kdy to dokážeš zmonetizovat přijde většinou dřív, než-li si myslíš a kruh se zacelí... :) Mysli na to, že je to spravedlivá práce. Prostě když to špatně vytrasuješ, tak to nedoženeš ani sebelepší postprodukci. Pokud si ale dáš čas a budeš dělat dílčí věci pečlivě, jsi na dobrý a jediný cestě udělat něco, co se ostatním vryje do paměti. A to je začátek tvé slávy, ať už to pro tebe znamená a má hodnotu jakoukoliv... Momentálně mě nic víc nenapadá. Za dalších 10 let dokáži poradit líp, než-li teď....

Vím o Tobě, že jste s manželkou poměrně kreativně založená rodina. Zatím co ty děláš grafické věci, ona se zaměřuje na portréty, děti a rodinou fotografií. Má poměrně velký okruh fanoušků a její záběry jsou výtvarně i technicky velmi zajímavé.

Jak ses dostala k focení a proč sis vybrala právě tyto žánry?

K focení mě hlavně přivedlo narození mého syna. Chtěla jsem, jako asi každá matka, zachytit momenty jeho dětství – jeho radost a smích, zvídavost a objevování jeho světa. Chtěla bych si to všechno pamatovat, až budu někdy v důchodu a právě fotografie dokážou i tu nejobyčejnější vzpomínku zachovat. Focení dětí jsem si vybrala proto, že děti jsou úžasně své, bezprostřední a plné emocí . Zachycujete okamžiky, nikoliv nacvičené pózy. Děti mají neskutečnou radost z obyčejných věcí, jako běhání v listí, skákání v kalužích, pozorování zvířátek v lese ... Je úžasné se na chvíli ponořit do jejich světa.



Děláš to na full time, nebo to máš jako honorovaný koníček?

Focení mám spíš jako koníček. Začala jsem při mateřské , kdy toho času není na záliby tolik, ale v budoucnu bych se chtěla focení věnovat více. Zrealizovat svoje nápady.



Kdo koho přivedl k oboru, ty Lukáše, nebo on Tebe?

Určitě manžel mě. :) Vždy jsem obdivovala jeho práci, jak je talentovaný a plný nápadů. Tohle hrozně obdivuji, že se někdo neustále posouvá dál.

Tvé fotografie jsou hodně zajímavé i z hlediska postprocesu. Ten si děláš sama, nebo Ti Lukáš pomáhá?

Všechno co umím v postprocesu, mě vlastně naučil manžel. Věnoval mi hodně svého času, kdy mě učil všechno potřebné. V tomhle mám asi velkou výhodu, jelikož když opravdu tápu, tak se mám s kým poradit .



Konzultujete spolu svou tvorbu, nebo spolu dokonce spolupracujete a pokud ano je to spíš v klidu, nebo jste k sobě navzájem přísní?

Občas spolu něco probereme, vyměníme názory, ale naše umělecké cítění je trošku odlišné. Takže když spolupracujeme na něčem společném, tak doma lítají talíře. :))



Pracuješ převážně s přirozeným světlem, co Ty a ateliér?

Pracuji jen s přirozeným světlem. Miluji přírodu jako takovou a i když zrovna nevychází počasí, snažím se s tím poprat, jak nejlépe umím. Ateliér zatím nemám a stále se do toho nějak nehrnu. Focení miminek v košíkách mě nikdy moc neoslovilo a ani si nedovedu představit, že se snažím třeba roční dítě přesvědčit, aby sedělo na židličce před pozadím . Venku si dítě může hrát, běhat a dovádět. Přijde mi to prostě mnohem přirozenější.



Jak hledáš zajímavé lokace pro své záběry?

Mám pár oblíbených míst, ale snažím se stále hledat nová. Většinou vezmu rodinu na kola a vyrážíme do lesa. I při obyčejné procházce kolikrát najdu krásná místa. A co si budeme povídat, v lese je prostě krásně snad všude.



Máš stálý okruh zákazníků, nebo se ozývají i nový?

Větší skupinu tvoří ti noví zákazníci, ale už mám pár stálých zákazníků, což mě hrozně moc těší. Je neuvěřitelné sledovat lidské příběhy. Od párového focení, těhotenství, miminko, dítě, svatba, rodina. Je to prostě krásné.



Máš nějaký fotografický sen?

Přála bych si někdy v budoucnu mít rodinnou firmu – já focení, postproces manžel – dělat pohádkové obrazy dětiček . Přiblížit se ještě víc do toho pohádkového dětského světa.



foto:
Lukáš Kout - www.facebook.com/iwantfairy
Mayia Koutová - www.facebook.com/maminapictures