Recenze Tamron 150-500 mm f/5-6,7 Di III VC VXD pro Nikon Z

Není malý, není velký, popruh také neutrhne

Tamron 150-500 mm f/5-6,7 Di III VC VXD není úplně novým objektivem. Známe jej již pár let, protože se na trh prvně dostal na fotoaparáty s bajonetem E. Teď nedávno byl dokonce představen i s bajonetem Fujifilm X. Konečně se však dočkali i fotografové používající bezzrcadlovky od Nikonu s bajonetem Z. Není žádný drobek, to rozhodně, ale také to není žádné ohromné a přehnaně těžké monstrum. Při kompaktní délce cca 21 centimetrů a naprosto zvládnutelné hmotnosti 1,7 kilogramu jsem s ním neměl žádný problém při celodenním focení v přírodě. Tělo objektivu je tradičně pokryté plastem, avšak kostra je kovová a velmi pevná. 

Po těle objektivu najdeme celou řadu ovládacích prvků. Klasické přepínače jako AF/MF nebo omezovač zaostřovacích vzdáleností jsou samozřejmostí. Co jednoznačně chválím je přepínač odezvy ostřícího kroužku. Máme možnost lineární nebo nelineární odezvy. Pro ty, kteří chtějí objektiv pokaždé zaostřit na stejnou vzdálenost po otočení kroužkem, je lineární režim ideální. Pro fotografy, kteří preferují precizní a pomalé ostření při pomalém otáčení a naopak rychlé přeostřování při rychlejším otáčení, je nelineární odezva parádní. Běžně lze tuto funkci nastavit v tělech fotoaparátů, to však neplatí pro výrobce třetích stran. Často jsme pak tedy odkázáni pouze na jednu z možností, a tak tedy možnost přepínání rozhodně vítám.

V neposlední řadě najdeme na objektivu zámek zoomu, který zabraňuje pozvolnému vysouvání předního členu při přenosu. Není to však jediný zámek. Samotný transfokační kroužek totiž také slouží k částečnému uzamčení ohniskové vzdálenosti. Stačí jej o pár milimetrů posunout dopředu a je hotovo. Zda je zamčeno, poznáme jasně viditelným bílým kroužkem, který se výše zmíněným posunem odkryje. Narozdíl od samotného přepínače zámku, který je limitován pouze na pozici 150 mm, lze tuto funkci použít na jakémkoliv ohnisku.

V neposlední řadě, co se vnějších fyzických vlastností týká, musím rozhodně pochválit stativovou objímku. Tamron totiž chápe, že je Arca-Swiss uchycení celosvětově rozšířeným standardem, který prostě už nedává smysl do stativové patky nezahrnout. Pro uživatele jakýchkoliv jiných druhů rychloupínacích destiček samozřejmě nechybí závity.

Pracuje rychle, svižně a tiše

Tamron 150-500 mm f/5-6,7 Di III VC VXD je viditelně zaměřen na fotografování sportů, zvěře, rychle se pohybujících subjektů daleko od fotoaparátu nebo závodů. Označení VXD prozrazuje, že Tamron k pohybu ostřící skupiny členů použil ultrazvukový motor zajišťující téměř okamžité přeostřování a bezchybné sledování. Objektiv jsem testoval na tělech Nikon Z9 a Z8, které dokážou ostřit naprosto parádně a bylo příjemné vidět, že ostřící systémy těchto fotoaparátů nejsou nijak brzděny ostřícími motory objektivu.

Jak jsem již zmínil, na těle objektivu najdeme i přepínač omezení zaostřovací vzdálenosti, což je ideální pro zrychlení práce s objektivem. Je pravda, že světelnost není ohromná. Není však ani přehnaně nízká s ohledem na ohniska. Při fotografování pod mrakem, uvnitř sportovních hal či mimo polední slunce musíme tedy počítat s vyššími hodnotami ISO, chceme-li zachytit pohyb za použití rychlé závěrky. Během testování jsem čas od času musel zavítat do čtyřciferných hodnot ISO. V dnešní době AI odšumovacích algoritmů se již nejedná o přehnaně problematickou nevýhodu, ale ne každý rád tráví čas generováním vyčištěných kopií a radši rovnou pracuje se soubory z fotoaparátu. Clona f/6,7 při ohnisku 500 milimetrů tak může být limitující.

Opticky již prověřený

Na optickou kvalitu Tamronu 150-500 mm f/5-6,7 Di III VC VXD jsme se podívali již několikrát při recenzích Fujifilm X a Sony FE verzí. Optické členy dokáží naprosto bez problému vykreslit dostatek detailů na skoro padesát megapixelové snímače modelů Z7 II, Z8 či Z9. Obraz je čistý, kontrast netrpí ani v protisvětle a barevné aberace jsou držené na minimální hodnotě. O soudkování není snad třeba ani mluvit. Při ohniscích 150 až 500 bych se opravdu divil, kdyby bylo nějaké patrné.

Jednou z nejsložitěji opravitelných optických vad bývá takzvaná LoCA, chromatická aberace v rozostřených oblastech. Na tu zpravidla automatické opravy nestačí a je třeba ji pracně, precizně a zdlouhavě opravovat ručně. Naštěstí jsem ji u tohoto objektivu vůbec nezaznamenal. Jak jsem již řekl. Opticky je to opravdu skvělý model.