Podzim každoročně přichází s širokou paletou barev, mlhami ale také se svými rozmary počasí. Jak se například vypořádat s focením podzimní krajiny a oblíbenými východy slunce, které jsou v tomto období těmi nejfotografovanějšími?
Obsah
Krajinářská fotografie
Podzim je nejen pro focení krajiny taková žeň. Babí léto nabízí unikátní atmosféru pavučin a rosy v raním protisvětle. Hlavní podzimní období láká krásnými barvami a bezpočtem jejich kombinací. Na sklonku si přijdou na své i milovníci ponurejší a syrovější fotografie.
Foto: Patrik Janík / Západ slunce kousek od Jelení studánky
Lokace a počasí
Dívejte se na to pozitivně! Na podzim slunce vychází později a kvůli jeho zachycení nemusíme vstávat tak brzy. Tedy pokud pro záběr nezvolíme odlehlé místo ve vyšší nadmořské výšce. V případě, že máme lokaci vybranou třeba z předchozího výletu a nejsme si jistí světelnými podmínkami, kde bude slunce vycházet a jak bude případné světlo modelovat krajinu, doporučuji použít patřičnou aplikaci. Ta dokáže na základě udání místa a směřování záběru ukázat model slunce. Dokonce načrtne také jeho fáze.
Z těch známějších je to například aplikaci Photopills nebo Photographer's Ephemeris. Pokud už budete koukat do telefonu, podívejte se i na předpověď počasí. Řada zdrojů udává meteorologický model pro konkrétní oblasti s vývojem po několika minutách. Tady platí, čím později budu sledovat předpověď, tím bude přesnější. Vlastenecky mohu doporučit třeba Meteoradar.
Vyplatí se používat i zdravý selský rozum. Pokud mám v plánu fotit ranní mlhu ležící líně v údolí, nemá cenu nastavovat si budíka, když celou noc fouká vítr atp. Jelikož skončilo léto, je dobré sledovat u předpovědi i teplotu. Ta se v podzimním období může mezi ranními a odpoledními maximy lišit i o dvacet stupňů. Každá vrstva oblečení tedy přijde vhod, zejména při pasivním čekání na ten správný okamžik expozice.
Foto: Martn Žárský / Po ránu
Na místě činu
Je dobré si nechat časovou rezervu, i když místo známe. Cestou se můžeme zdržet a záběry navíc, třeba s projíždějícím osvětleným autem, se nám mohou později hodit při skládání expozičních vrstev. Protože fotíme krajinu, pracujeme s vyššími clonovými čísly tak, aby hloubka ostrosti byla co největší. Přitom platí, že všeho moc škodí.
Aby nedocházelo k měknutí kresby a hran na základě difrakce, je dobré znát vlastnosti používaného objektivu a vyvarovat se nejvyššímu clonovému číslu. Většina objektivů je měkká při cloně f/22, záleží pak na každém objektivu individuálně, kdy se u něj objeví difrakce. U některých již při clonění f/11, u jiných až podstatně později.
Když dorazíte v předstihu, máte čas si scénu prohlédnout, vybrat si ten nejvhodnější záběr, rozvrhnout si ústřední motiv a případně mu přizpůsobit kompozici. Pokud budete chtít v krajině například „vypíchnout” nasvícený skalní útes, je dobré ostřit na něj a zvolit adekvátní hloubku ostrosti.
Foto: Luboš Prchal / Strážce břehu
Východ slunce
Focení při východu slunce je problematickým typem fotografie pořizované v protisvětle nebo s velkým světelným rozdílem, kdy chceme v záběru vykreslit jak tmavší, tak světlé plochy (oblohu se sluncem a zároveň stíny pod horským masivem). Tento druh snímků je produkčně velmi náročný, v dnešní době o něm mluvíme jako o fotografii s vysokým nárokem na pružnost snímače nebo dynamický rozsah. U analogových materiálů jsme rozdíl světla a stínu řešili speciálními chemickými lázněmi nebo tzv. nadržováním. Dnes k zdárnému řešení můžeme použít celou řadu výhod vycházejících z digitálních dat. Ale nepředbíhejme.
První variantou, která se nabízí už z dob analogu, je přechodový filtr. Ten jednoduše ztmaví vrchní část s jasnou oblohou, aby se srovnala se spodní, tmavší částí krajiny. Takový filtr je v horní části šedivě tmavý a ve spodní části čirý.
Foto: Zdenek Sobek / Mlhavé ráno
Druhou možností je úprava v samotném fotoaparátu. Většinou jde o různé principy HDR a projasnění stínů, kdy fotoaparát detekuje světlá místa a sám je stáhne (ztmaví), zatímco tmavé plochy projasní.
Třetí možnost vychází vlastně z principu té druhé. Jen s tím rozdílem, že prokládání a úpravy nenecháme na fotoaparátu, ale dáme si tu práci sami, respektive dohlédneme na práci obrazového editoru v našem počítači.
Stativ je kámoš
Výborným a asi i nezbytným pomocníkem při focení východů slunce je stativ. S jeho pomocí si z jednoho místa zhotovíme několik záběrů podzimní krajinky. Vše můžeme nechat na automatice fotoaparátu a nastavit tzv. expoziční bracketing (vějíř). V tom případě fotoaparát zhotoví sérii fotek a vedle standardního snímku naexponuje i tmavší a světlejší verze.
Z vlastní zkušenosti ale doporučuji mít tuto část raději pod kontrolou a expozice si zadat ručně. Jednoduše „cvakneme” standardní záběr a doplňkově se pak zaměříme na extrémy. Extrém je třeba slunce, takový záběr bude obsahovat kulaté slunce a zbylá část snímku bude enormně tmavá až černá. Dalším opačným extrémem je například stín v údolí, kdy nám výsledný záběr vykreslí údolí s horskou vesničkou a ostatní části jako nebe budou silně světlé, bílé a přepálené.
Pěkně doma v teple a suchu
Pokud náš záběr není náročný na rozdílné světelné podmínky, máme foto krajiny, které stačí poupravit jen lehce. To samé platí pro použití adekvátního přechodového filtru. V případě, že máme snímků více, je potřeba je prolnout nebo překrýt. K tomu použijeme počítač a obrazový editor. Řada z nich je velmi sofistikovanná a vyváženou fotografii umí zhotovit sama.
Například Zoner dokáže převzít z jiného snímku třeba i oblohu. Další možností je otevřít všechny snímky nad sebou ve vrstvách například ve Photoshopu a promazat nevyhovující části. V tomto případě gumujeme expozičně světlé nebo tmavší části, takže zbydou spodní vyhovující vrstvy. Při takových úpravách se hodí každá expozice, kterou jsme v terénu udělali. Ve výsledku se samozřejmě dá udělat pěkná fotografie ze dvou nebo tří snímků, jsou ale běžné i výsledky tvořené z desítek expozic.
Foto: Jiří Balada / Barvy přírody
Foto podzimní krajiny
Ať už jde o práci s editorem nebo fotoaparátem, je dobré nezapomínat na estetickou stránku. I digitální krajinářská fotografie se dá pokazit a platí, že všeho moc škodí.Takže přehnanými barevnými posuny a prolínáním mohou vzniknout nepřirozené, často přesaturované nebo barevně nevěrohodné snímky. Ty mohou působit nepříjemně, v lepším případě tahat za oči nebo působit jako malba, v různých diskuzích označovaná také jako „omalovánky”. Samozřejmě je na vnímání každého z nás, kde taková hranice je.
Foto: Luboš Prchal / Východ slunce nad Mrtvým lesem
Komentáře k článku