Jak na HDR

 

Co je tedy HDR?

Protože tento článek by měl být zasvěcen více i méně znalým fotografům, je potřeba definovat, co přesně HDR je. HDR je zkratkou pro pojem „High Dynamic Range“, neboli Vysoký Dynamický Rozsah. Proto začněme u dynamického rozsahu u fotoaparátu.

Každý fotoaparát má v rámci své specifikace uvedenou hodnotu dynamického rozsahu (pozor, neplést s HDR), čili schopnosti snímače pojmout určitý rozsah mezi stíny a jasy na fotografii. 

Dynamický rozsah si představme si to jako jakési pásmo určitě délky. Konce tohoto pásma zastupují stíny a jasy na fotografii. Čím delší pásmo je, tím větší rozsah stínů a jasů pojme. Jinými slovy – větší dynamický rozsah. Tato hodnota se poté standardně určuje v hodnotách expozičního kroku, neboli EV (1,2,5…15EV). U dnešních moderních fotoaparátů se pak hodnota dynamického rozsahu pohybuje kolem 12-15EV. 

Proč potřebuji HDR?

Může se stát, že se dostaneme do situace, kde chceme vyfotit například místnost či krajinu, kde je veliký rozdíl mezi stíny a jasy v kompozici. Můžeme pořídit fotografii, kterou exponujeme na středy, či průměr expozice, kde je vidět tak nějak vše. Něco ze stínů a něco i z jasů. Nicméně, stále budeme mít na fotografii jasná (přepálená) místa, která už budou jen bílým "flekem". Na těchto místech nejsou žádná data a ani ztlumení jasu v postprodukci, nám fotografii nezachrání. Toto se může stát i se stíny, kde budeme mít černá místa, na kterých opět nebudou žádná data se kterými by se dalo pracovat (chybějící data nám ukáže histogram). Zpravidla se toto objevuje spíše u jasů, nejčastěji pak u přepáleného nebe, které častokrát, již nejsme schopni nijak zachránit. A to nás dostává k použití HDR.

Jak se tedy HDR tvoří?

Spousta lidí si může myslet, že HDR je jednou z dalších vlastností snímače. Nicméně spíše než o vlastnost, či specifikum se jedná o metodu, či techniku pro zvýšení standardního dynamického rozsahu (SDR) na vysoký dynamický rozsah pomocí skládání několika (typicky tří) různých expozic dohromady. Při focení je ještě důležité držet co možná nejnižší ISO, a to z toho důvodu, že s rostoucím ISO nám razantně klesá dynamický rozsah snímače.

Proč tedy skládáme? Pokud bych se měl vrátit zpět k přirovnání HDR k pásmu – jednoduše je pomocí několika expozic dávám k sobě a tím se zvětšuje dynamický rozsah. HDR využívám v případě, kdy potřebuji rozšířit expozici do tmavších i světlejších částí fotky. Typicky se jedná o fotografie krajin, kde je náročné vyvážit expozici oblohy a krajiny. Postup je jednoduchý. Vytvoříme tři fotografie. Jednu podexponovanou, kde bude správně vykreslené nebe. Jednu přeexponovanou, tak aby vynikly detaily ve stínech a jednu expozičně na takovém středu. V závislosti dynamickém rozsahu fotoaparátu a tím, co fotíme, upravujeme množství pořízených expozic. Někdy stačí pouze dvě.

Podexponovaná krajina – soustředíme se na vykreslení světlých míst, typicky oblohy.

Přeexponovaná fotografie - soustředíme se na vykreslení tmavých míst

Výsledná fotografie po složení

Jak bychom ale měli fotit? Je potřeba si uvědomit, že fotky se skládají na sebe a sčítají se jejich data. Potřebujeme mít tedy maximálně zachovanou kompozici, jinak nám později nebudou pasovat na sebe. V Ideálním případě využijeme stativu, nacvakáme fotky a je hotovo. Pro větší přesnost doporučuji použít dálkovou spoušť. Tím máme jistotu, že fotky budou naprosto identické a lišit se budou pouze v expozici. Někdy nám ale také postačí i pevná ruka. Fotky nemusí být 100% identické, vždy se dají například ve Photoshopu ořezat a přizpůsobit aby všechny pasovaly na sebe. K tomu nám dnes pomůže už i Adobe Lightroom, který velice spolehlivě fotky napasuje na sebe automaticky, a není tak nutno fotky z ruky manuálně ladit/dorovnávat. Mějte ale na paměti, že je to stále pouze program a je potřeba počítat, že příliš velké kompoziční rozdíly nebude schopen zpracovat spolehlivě. 

HDR v Adobe Lightroom

Ukažme si nyní, jak velice jednoduše vytvořit HDR fotografii v Adobe Lightroom. Prvním krokem je samozřejmě import série snímků, které budeme chtít složit dohromady. 

Druhým krokem je označení fotek, které chceme složit a to buď pomocí tlačítka Shift, či Ctrl (Command na Macu).

Po stisknutí pravého tlačítka se nám zobrazí řada možností, z nichž vybereme nejdříve Photo Merge a poté HDR Merge. V tuto chvíli máme víceméně hotovo, stačí jen počkat, než Lightroom zpracuje fotky a provede samotné složení. Ze snímků obrazovky ještě můžeme vidět funkce Auto Align, Apply Auto Settings, Deghost Amount a Create stack. 

Auto Align: Lightroom automaticky zarovná fotky, aby nedocházelo k špatnému prolínání.
Apply Auto Settings: Automatická úprava fotky 
Deghost Amount: Může se hodit v případě, kdy máme na fotkách např. rozmazané větvě stromů, pokud funkci využijeme, Lightroom automaticky vynechá část těchto dat a doplní ji fotkou, kde rozmazané nejsou. Toto funguje pouze v některých případech a určitě není určeno k úpravě velkých rozdílů, doporučuji spíše vyretušovat ve Photoshopu.                            
Create stack: v knihovně v Lightroomu se vám utvoří jedna fotografie s malým číslem vpravo nahoře, které udává kolik fotek je ve stacku. Pokud stiskneme číslo, rozbalí se nám stack a máme stále přístup k původním fotkám.

Po složení fotky již tedy máme jednu finální, se kterou můžeme pracovat. Zprvu nic vidět nebude, ale pokud začneme používat příkladně posuvník expozice, uvidíme, že nyní můžeme posouvat výrazně víc, než fotky například úplně zbělá. To samé platí pro posuvník se stíny a jasy, kde se nám výrazně zvětší manipulační prostor. 

Závěr a příklady HDR fotografií

No a na závěr si ukažme nejčastější příklady využití funkce HDR, kterými jsou focení krajin, interiérů a například aut, kde světla svítí už příliš intenzivně, aby byl fotoaparát schopen pobrat data z nich i z auta samotného. No a nyní vzhůru do terénu, fotky nepočkají!

Zde stejný příklad jako předchozí, pouze s jinou tematikou. U automobilové tematiky se dá pomocí HDR dosáhnout "dramatičtější" nálady pro umocnění celkového dojmu. 

Další demonstrace expozic na nebe a poté popředí. 

U exponování na světla vozu v tomto případě nepotřebujeme třetí fotku - z první expozice máme již všechna data, která potřebujeme krom světel. Ty si naexponujeme právě druhou a máme hotovo. Dá se tedy pracovat i s většími rozdíly v expozicích, pokud víme, k čemu fotky potřebujeme jak vyfoceny. 

 

Autor titulní fotografie: Lukáš Bečkovský