Jak fotit digitální zrcadlovkou (DSLR) a bezzrcadlovkou: 37. díl - režim HDR a expoziční bracketing

Co je HDR

Ze všeho nejprve by asi bylo dobré vysvětlit, co znamená tato trochu tajemná zkratka. Ta sdružuje počáteční písmena tří anglických slov High Dynamic Range. Doslova přeloženo „vysoký dynamický rozsah“.

Jednoduše by se tedy dalo říci, že jde o fotografie, které mají dynamický rozsah zvýšený nad běžný rámec fyzických možností snímače. Dynamický rozsah je vlastnost nebo lépe řečeno parametr obrazových senzorů digitálních fotoaparátů a kamer. Jde o škálu světla a stínů, kterou dokáže konkrétní snímač zachytit, než dojde k úplnému přesvícení, nebo podexponování záběru.

Jednotkou dynamického rozsahu je jeden expoziční krok označovaný zkratkou EV. To je shodná jednotka, kterou se označují kroky při nastavení expozičních hodnot fotoaparátu, tedy času clony a citlivosti.

foto: Ondřej Buček / Pražský slunovrat 

Obrazové snímače těch nejpokročilejších digitálních fotoaparátů mají dynamický rozsah cca mezi 14,5 až 15 EV. V praxi to znamená, že zvládnou zachytit scénu s maximálním rozdílem mezi přepalem a podexpozicí cca 15 clonových čísel. U kontrastnějších záběrů pak dochází k tomu, že část fotografie je přesvícená nebo naopak černá.

Dynamický rozsah je tedy jeden z nejdůležitějších parametrů každého fotoaparátu. Dopátrat se k jeho hodnotě je bohužel trochu složitější, protože ho většina výrobců v běžné technické specifikaci neuvádí.

Expoziční vějíř (-EV / 0 EV / + EV)

Jak si poradit při fotografování expozičně náročných scén

Dostat se do situace, kdy má fotografovaná scéna vyšší kontrast, než co zvládne zachytit váš fotoaparát, není zas tak složité. Stačí, když budete fotit někde venku v protisvětle nebo bude část snímku ve stínu. Stejně tak vás podobná situace může potkat v interiéru, když jsou v záběru okna s jasem vyšším, než je hladina světla v místnosti. Můžete změřit světlo a následně nastavit expozici tak, že zohledníte stíny, například světelné podmínky v interiéru, ale průhled z okna bude úplně přepálený. Nebo naopak nastavíte expozici na vysoký jas za oknem, ale ve výsledku budou části interiéru velmi tmavé.


HDR - prolnutí 3 expozic v počítačovém editoru

Řešením je vícenásobná expozice (HDR). Postup je takový, že danou scénu vyfotografujete několikrát s určitým expozičním posunem. Obvykle se používají dvě, tři, nebo i více expozic. Následně se tyto fotografie „rozřežou“ a z každé se vybere pouze ta nejlépe nasvícená část. Ty se pak spojí do jedné výsledné fotografie, na které nebudou ani přesvícená místa ani zapečené stíny.
Toto kouzlo se dá provést hned několika způsoby. První z nich vyžaduje určité retušérské znalosti a dovednosti, kdy si pomocí vrstev a masek na jednotlivých záběrech ohraničíte pouze nejlepší části a následně je prolnete do jednoho celku. Je to něco podobného, jako když skládáte puzzle. Tento proces je poměrně pracný a časově náročný.


foto: Tomáš Kráčmar / Ranní náladovka

Daleko jednodušší je použít nějaký počítačový editor, který celý proces udělá automaticky. Stačí mu dát zdrojová data, tedy jednotlivé záběry s různým posunem expozice. Program je následně přechroustá, automaticky identifikuje nejlépe exponované části a ty následně poskládá do sebe.

Touto funkcí je dnes vybavena většina pokročilejších (foto)grafických editorů, ať už jde o Adobe Lightroom, Photoshop nebo tuzemský program Zoner Photostudio. Dále existuje celá řada programů a zásuvných modulů (plug-in), které jsou určeny k tvorbě určitých efektů včetně HDR. Neumí toho většinou tolik, jako běžné grafické editory, ale tím, že jsou zaměřeny pouze na konkrétní funkce a efekty, mohou v některých případech dosáhnout mnohem zajímavějšího a věrohodnějšího výstupu než renomované programy. Velmi populární jsou například programy jako Photomatix PRO, Aurora HDR nebo Nik Collection by DxO.


Fotografie se silným HDR efektem působí často velmi nepřirozeně

Dříve, než se rozhodnete používat jakýkoliv z jmenovaných nebo jiných editorů, doporučuji si před jeho nákupem vyzkoušet nějakou trial verzi (pokud jí daný výrobce nabízí). Jednotlivé programy pracují na základě různých algoritmů, a navíc každému fotografovi se může líbit trochu jiné podání. Většina podobných editorů nabízí kromě automatického procesu také možnost manuálního nastavení, kde si můžete velmi jemně doladit intenzitu projasnění stínů, ztlumení jasů i míru plynulosti přechodu v těch nejkontrastnějších partiích. Obecně doporučuji pracovat se všemi těmito nástroji velmi opatrně, protože v opačném případě bude výsledkem velmi nepřirozená fotografie, která vypadá jako nepovedené omalovánky.


foto: Karel Dobeš / Moderní Praha - Masaryčka

Hodně také záleží na zdrojových datech, které programu dodáte. Ideální jsou fotografie s menším expozičním posunem, díky kterým jsou na výsledném záběru přechody mezi světlem a stíny mnohem plynulejší. Jednotlivé programy navíc umí zpracovávat různý počet vstupních záběrů. Obvykle jsou základem tři fotografie, ale existují i takové, které umí zpracovat pět nebo dokonce deset fotografií s různým posunem expozice.


Detailní nastavení parametrů v HDR režimu fotoaparátu Nikon

Režim HDR ve fotoaparátu

Celá řada současných zrcadlovek a bezzrcadlovek má režim HDR přímo ve svém menu, a tak pro skládání fotografií nepotřebujete počítač ani příslušný editor. Na druhou stranu, doporučuji být při jeho použití trochu opatrný.

Hned v úvodu bych chtěl zdůraznit, že jde pouze o doplňkovou funkci fotoaparátu a jen těžko vám nahradí výše zmiňované editory. Určitě existuje celá řada situací, kdy vám tato funkce může pomoci k dosažení lepšího výsledku, ale je třeba brát v potaz určitá omezení která sebou může přinést.


foto: Patrik Janík / Sunburts mountain

Proto dříve, než zapnete HDR, si v návodu daného přístroje pečlivě prostudujte, zda není jeho použití něčím podmíněno. Každý model se chová trochu jinak a má jiné dispozice, když je tato funkce aktivována.  Možnosti HDR ve fotoaparátu se navíc liší nejen jednotlivými výrobci, ale i mezi modely stejné značky.


Nastavení režimu HDR ve fotoaparátu Sony

Omezení a nešvary režimu HDR

U nižších modelových řad nemáte možnost zvolit expoziční posun ani plynulost prolnutí, takže jde o takovou HDR automatiku. Tomu samozřejmě odpovídá i daný výsledek.

 Některé modely skládají HDR ze dvou snímků a jiné zvládnou zpracovat i 3 a více zdrojových záběrů. Výstupní fotografie je pak přirozenější a s plynulejšími přechody.


foto: Jan Valečka / Šumava

 V určitých případech je použití HDR podmíněno obrazovým formátem JPEG a nelze ho použít, když máte nastavený nekomprimovaný formát RAW.

Dalším úskalím je to, že některé fotoaparáty nabízí nastavit to, aby se na paměťovou kartu uložily jak zdrojové záběry, tak i výstupní složená fotografie. U jiných modelů se ukládá pouze výsledný snímek bez původních zdrojových dat. To je trochu nevýhoda, protože nemáte možnost tyto zdroje použít k případnému dalšímu počítačovému zpracování.


Detailní nastavení parametrů v HDR režimu fotoaparátu Canon

U některých modelů lze aktivovat režim HDR pouze pro jednu fotografii a při každé další se musí zapnout znovu. U jiných fotoaparátů si lze vybrat, zda bude funkce HDR aktivována pouze pro jeden snímek nebo pro celou následující sérii.

Pokročilejší fotoaparáty mají možnost nastavit si, jak velký má být expoziční posun mezi jednotlivými zdrojovými snímky a u některých lze také zvolit, jak výrazný má být výstupní efekt.


foto: Tomáš Kráčmar / Čekání na západ slunce

V tomto směru doporučuji být trochu opatrnější a před ostrým focením si škálu intenzity efektu vyzkoušet nanečisto. Výraznější úroveň HDR působí velmi často nepřirozeně a degraduje celou fotografii.

V neposlední řadě je potřeba počítat s tím, že zpracování fotografií do výsledného HDR nějakou chvíli trvá. Během tohoto procesu nelze fotografovat. Nedoporučuji ho proto v situacích, kdy může být pohotovost tím klíčovým, nebo dokonce rozhodujícím faktorem.


foto: Ivo SVOBODA / Chaloupky pod horami

Jsou lepší možnosti nekomprimovaného formátu RAW nebo režimu HDR ve fotoaparátu?

Některé přístroje bohužel neumožňují použít funkci HDR současně s nekomprimovaným formátem RAW. Nabízí se tedy otázka, co se vyplatí víc. Zda aktivovat HDR, byť bude výsledek složen z JPG snímků, nebo udělat jen jednu fotografii do RAWu a pokusit se expoziční rozdíl mezi světlými a tmavými místy srovnat při vyvolávání tohoto nekomprimovaného formátu.


foto: Lenka Čontošová / Loket

Na to bohužel neexistuje jednoznačná odpověď. Jak jsem již naznačil, tak každý fotoaparát používá při skládání HDR trochu jiný algoritmus, a tak se výstupy tohoto automatického procesu mohou lišit. Čistě teoreticky by mělo mít HDR poskládané ze 3 fotografií mnohem větší dynamický rozsah, než má jeden RAW. Na druhou stranu, u scény s nižším kontrastem může často jedna fotografie v RAWu stačit. Nehledě na to, že při lokální úpravě světel a stínů v RAWu můžete dosáhnout plynulejších a přirozenějších přechodů, než když HDR poskládá fotoaparát automaticky a vy nad tím nemáte žádnou kontrolu.


Původní fotografie ve formátu RAW exponovaná s ohledem na světlo

V souvislosti s nekomprimovaným formátem RAW se v některých případech používá ještě jeden speciální postup. Naexponujete pouze jeden snímek s průměrnou expozicí, která může lehce do přepalu. Následně RAW vyvoláte 3× a to jeden snímek s průměrnou expozicí, druhá s hodně vysokým jasem a na třetím naopak stáhnete světla. Tyto tři fotografie vytvořené z jednoho záběru následně spojíte pomocí HDR editoru standardním způsobem. V některých případech můžete dosáhnout velmi vyváženého výstupu. Hodně ale záleží na konkrétní scéně a na tom, o kolik je její dynamický rozsah vyšší, než jsou možnosti daného modelu fotoaparátu a konkrétního formátu RAW, stejně tak, jako na možnostech editoru který použijete na vyvolání. I v těch totiž mohou být značné rozdíly.

Nejlepšího výsledku tedy určitě dosáhnete, pokud vyfotíte zdrojové fotografie do RAWu a pak je následně zpracujete v HDR editoru. Na druhou stranu, ne každý začínající fotograf má na podobné postupy prostředky a dostatečné zkušenosti.


Vyvolaný RAW s rozjasněním stínů

Osobně volím způsob HDR podle potřeby a konkrétní situace. Dejme tomu, když fotím interiér, který je nasvícen relativně rovnoměrně, jen tu a tam je nějaký tmavý kout, nebojím se použít funkci HDR ve fotoaparátu. Vím, že zvládne projasnit nejtmavší místa a nemusím se z fotografií skládat v počítači. Na druhou stranu jsem vypozoroval, že zároveň trochu ztmavuje světlé plochy, což jsou například i bílé stěny. Výsledný snímek tak trochu ztrácí kontrast, který dodatečně lehce zvednu v počítači.

V situacích, kdy jde o nějakou světelně náročnější scénu, například krajinu, kterou chci mít exponovanou opravdu precizně, volil bych RAW a expoziční vějíř. Následně si s tím pohraji v grafickém editoru.

foto: Milan Chudoba / Florence

Na co si dávat pozor při fotografování HDR

Ať se rozhodnete tvořit HDR fotografie pomocí počítače nebo přímo ve fotoaparátu, je dobré dodržet pár zásadních pravidel. Patrně tím vůbec nejdůležitějším je to, že jednotlivé zdrojové snímky se musí velmi přesně překrývat. Pokud by tomu tak nebylo, nebude poskládání výsledné fotografie přesné a bez viditelných chyb. Mezi jednotlivými fotografiemi proto nesmí dojít k žádnému posunu fotoaparátu ani scény samotné.

Z toho vyplývají dvě důležité věci, a to že se neobejdete bez stativu. No a za druhé, že lze fotografovat pouze statické scény. Zkušenější tvůrci HDR se již patrně nadechují, aby oponovali…Ano máte pravdu. V obou případech to jde určitým způsobem trochu obejít.


foto: Radoslav Vnenčák / Zlatá kaplička

Podkladové fotografie pro HDR jdou v krajní nouzi pořídit i z ruky. Počítačové editory si je totiž umí zarovnat tak, aby se překrývaly. To ale nemusí být vždy úplně přesné, a tak se může zdát, že se v některých částech výsledného obrazu objeví zdvojené partie. Ty mohou působit jako aura, „duch“, nebo dokonce jako pohybová neostrost. V případě nějaké jemné struktury nebo textury tak můžete ztratit ostrost detailů, což určitě nechcete. Proto je lepší, použít stativ, díky kterému je fotoaparát pevně fixován. Mezi jednotlivými záběry tak nedochází k žádnému posunu a ty se pak naprosto přesně překrývají.

Expoziční vějíř (+ EV / 0 EV / - EV)

Obdobné je to, pokud bude v záběru nějaký pohybující se objekt. Například jedoucí automobil. Na složené fotografii by se pak mohl objevit 2× nebo dokonce 3×. Při menším posunu, například když bude ve fotografované scéně strom, jehož větve se chvějí ve větru nebo člověk, který nestojí úplně nehybně, dojde k určité pohybové neostrosti. Přesto, že použijete krátký expoziční čas, který tento ne příliš rychlý pohyb zmrazí, tak při spojování snímku budou zmiňované části obrazu nepatrně posunuty. To zdvojí nebo dokonce ztrojí hrany, což vytvoří dojem pohybové neostrosti, tedy rozmazání nebo jakého si poloprůsvitného ducha.

Šikovnější editoři si umí poradit i s tímto nešvarem. Inkriminované místo lze vymaskovat a použít v této části záplatu jen z jedné fotografie. Dokonce je dost možné, že to některé pokročilejší programy zvládnou automaticky. Nicméně je třeba s tím, při zpracování fotografií, počítat. Méně zkušeným fotografům proto v začátcích doporučuji trénovat HDR spíše na statických motivech.


HDR - prolnutí 3 expozic v počítačovém editoru

K tomu, aby nedošlo k žádnému posunu fotoaparátu, samotný stativ nestačí. Určitě doporučuji používat dálkové ovládání. Ať už kabelové, bezdrátové, nebo pomocí aplikace v mobilním telefonu. Stisknutí spouště přímo na fotoaparátu totiž může způsobit nejen mikrochvění, ale i drobný posun. Zvláště pak u méně stabilních stativů. Při expozicích s delším časem bych doporučil u digitálních zrcadlovek použít funkci předsklopení zrcátka a u bezzrcadlovek režim elektronické závěrky. Oba mechanismy mohou také způsobit nepatrné chvění. To sice na jednom snímku nemusí být ani moc patrné, ale když pak skládáte výsledné HDR ze tří nebo více záběrů, tak se tato nepatrná neostrost násobí. Jednoduše když spojíte tři lehce rozmazané snímky, výsledkem může být velmi neostrý záběr.

foto: Kamila Pánková / CINQUE TORRI

Tipy a rady při tvorbě HDR

Než se pustíte do zkoušení nějakých zajímavých HDR záběrů, ještě vám dám pár cenných tipů na závěr.

 U fotografií s menší hloubkou ostrosti doporučuji zaostřit před prvním snímkem a následně vypnout režim automatického ostření (AF). Díky tomu budete mít jistotu, že u jednotlivých snímků, ze kterých bude HDR poskládané, nedojde k posunu roviny zaostření. To by mohlo udělat na výsledné skládačce neplechu.


foto: Patrik Janík / Ranní slunce nad Tonquin Valley

Korekce expozice vs. Expoziční bracketing

 Zdrojové fotografie, ze kterých budete výsledný snímek skládat, jdou vytvořit dvěma způsoby. Záleží ale na konkrétním fotoaparátu, protože ne každý má oba režimy k dispozici.

První postup lze aplikovat úplně na každém fotoaparátu, včetně automatických kompaktních přístrojů. K vytvoření zdrojových obrázků s expozičním posunem, tedy jeden snímek tmavý, jeden tak nějak akorát a jeden hodně světlý, lze využít funkci korekce expozice. Výhodou tohoto postupu je, že lze nafotit neomezený počet snímků s libovolnými odskoky expozice.

 Ten, kdo nejraději fotografuje na plně manuální režim (M), vytvoří set zdrojových fotografií posouváním jedné z expozičních hodnot mezi jednotlivými snímky.

Vycházíme-li z předpokladu, že fotografujeme statický záběr, pak je primární hodnotou clonové číslo. To nastavíte tak, abyste dosáhli optimální hloubky ostrosti. Zkrácením nebo prodloužením expozičního času ubíráte nebo přidáváte jednotlivým fotografiím světlo.


Nastavení středu a rozsahu expozičního bracketingu ve fotoaparátu Canon

 V případě že raději pracujete s preferencí clony (A/Av), nastavte clonové číslo na požadovanou hodnotu, stejně tak zafixujte citlivost ISO a posunem ručičky expozimetru (+/- korekce EV) zesvětlíte nebo ztmavíte jednotlivé záběry. Vždy je lepší udělat si zdrojových fotografií o něco víc, i když ve výsledku použijete třeba jen tři. Jde o to, že kdyby složený výstup neodpovídal vaší představě, máte možnost zkusit kombinaci jiných třech záběrů.


foto: Konstantin Zhdanov / Trochu mrazivé ráno

Nevýhodou použití funkce korekce EV při tvorbě HDR je to, že obvykle musíte mezi jednotlivými snímky manipulovat s fotoaparátem, a i když je upevněný na stativu, tak může dojít k drobnému posunu. Řešením je změny v nastavení provést bezdrátově pomocí aplikace v chytrém telefonu.

Druhou sofistikovanější metodou, jak vytvořit fotografie s posunem světla a stínů, je tzv. expoziční bracketing. Tuto funkci ale nemusí mít základní modelové řady fotoaparátů. Pokud je tímto režimem váš přístroj vybaven, máte vyhráno. V režimu AEB nebo EAB, jak je většinou tato funkce označována obvykle nastavujete tři základní parametry.

 Kolik snímků s posunem fotoaparát vyfotí. Obvykle je to liché číslo, například 3, 5, 7 nebo 9.


Nastavení expozičního vějíře ve fotoaparátu Sony (Bracketing)

Dále si nastavíte expoziční odskok, tedy o kolik mají být jednotlivé snímky světelně posunuty. K dispozici jsou jak celé hodnoty, například 1 EV, 2 EV atd., nebo třetinky expozice 1/3 EV, 2/3 EV atd.

U některých fotoaparátů si lze ještě navíc zvolit, tzv. expoziční střed. Ten totiž nemusí začínat na pomyslné hodnotě 0 EV. Expoziční vějíř jde upravit například tak, že středovým snímkem bude hodnota +2 EV, tmavší snímek pak je +1 EV a světlejší +3 EV. To už záleží na konkrétní situaci a konkrétní potřebě fotografa. I při použití tohoto režimu doporučuji použít dálkové ovládání.


Nastavení HDR ve fotoaparátu Nikon (ovládací prvek / menu)

Přijde vám celý proces HDR moc složitý? Ve skutečnosti není! Jde jen o to nebát se toho a v klidu si celý proces párkrát zkusit třeba na nečisto. Věřte, že při fotografováním kontrastních scén vytvoříte jen velmi těžko dokonalý snímek pomocí jednoho záběru.

Starší generace fotografů možná namítne, že to jsou ty naše „fotošopy“ a že v době analogu žádné takové kejkle dělat nešly. Člověk si musel vystačit s precizně nastavenou expozicí a přechodovým filtrem. To ale zdaleka není pravda.


foto: Tomáš Kráčmar / První paprsky slunce

Technika HDR je stará téměř stejně jako samotný vynález záznamu obrazu pomocí světla. Již v 19. století bojovali průkopníci fotografie s tím, že se jim nedařilo zachytit celou škálu jasů a stínu do jednoho záběru. I jim velmi často vycházela přepálená obloha, nebo podexponované spodní části snímku krajin. No a jak to vyřešili? Stejně jako my dnes. Naexponovali dva negativy s tím, že první zohledňoval jasy v obloze, druhý nejtmavší části scény. Následně je spojili do jednoho výsledného pozitivu.


Ansel Adams / Clearing Winter Storm, Yosemite National Park (1937)

A to už vůbec nechci zabíhat do tématu vyvolávání filmu v temné komoře, kde se pomocí nejrůznějších stínítek a vystřižených šablonek nadržovali kritické části fotografie tak aby se srovnal vysoký kontrast. O alchymii s vývojkami a jejich lázni nemluvě.  

A pokud by se s vámi někdo dohadoval, že jsou tyhlety HáDéeRka „prachsprostý podvod“ ukažte mu nějakou fotografii slavného amerického krajináře Ansela Adamse z první poloviny 20 století. Nebo ještě lépe snímky krajiny či architektury z poloviny 19. století, které pořídil Gustave Le Gray, velmi významný francouzský pionýr fotografie.


Gustave Le Gray / Brig upon the Water (1856)

Články související s tématem HDR

• Jak na HDR

titulní foto: Jiří Mátl / Větrný mlýn Kunkovice

---

Další díly seriálu - Jak fotit digitální zrcadlovkou (DSLR) a bezzrcadlovkou:

 

• 1. díl - FORMÁT FOTOGRAFIE
• 2. díl - OSTŘENÍ
• 3. díl - EXPOZIMETR
• 4. díl - MĚŘENÍ EXPOZICE
• 5. díl - KOREKCE EXPOZICE
• 6. díl - VYVÁŽENÍ BÍLÉ BARVY (WB)
• 7. díl - AUTOMATIKA A SCÉNICKÉ REŽIMY
• 8. díl - PROGRAMOVÁ AUTOMATIKA
• 9. díl - CITLIVOST ISO (1/2)
• 9. díl - CITLIVOST ISO (2/2)
• 10. díl - CLONA
• 11. díl - PREFERENCE CLONY
• 12. díl - EXPOZIČNÍ ČAS
• 13. díl - PREFERENCE ČASU
• 14. díl - BULB
• 15. díl - MANUÁLNÍ REŽIM
• 16. díl - PROČ POUŽÍVAT STATIV
• 17. díl - JAK SPRÁVNĚ POUŽÍVAT STATIV
• 18. díl - HLOUBKA OSTROSTI
• 19. díl - HYPERFOKÁLNÍ VZDÁLENOST
• 20. díl - INTERNÍ BLESK
• 21. díl - EXTERNÍ BLESK
• 22. díl - REŽIMY EXTERNÍHO BLESKU
• 23. díl - ZÁKLADNÍ NASTAVENÍ EXTERNÍHO BLESKU
• 24. díl - MANUÁLNÍ NASTAVENÍ EXTERNÍHO BLESKU
• 25. díl - SVĚTELNOST OBJEKTIVU
• 26. díl - OHNISKOVÁ VZDÁLENOST OBJEKTIVU
• 27. díl - CROP FAKTOR
• 28. díl - STABILIZÁTOR OBRAZU
• 29. díl - OBRAZOVÝ ŠUM
• 30. díl - MODRÁ HODINKA
• 31. díl - FILTRY (1/2)
• 31. díl - FILTRY (2/2)
• 32. díl - SEKVENČNÍ SNÍMÁNÍ
• 33. díl - HLEDÁČEK FOTOAPARÁTU
• 34. díl - ROZDÍL MEZI OPTICKÝM A ELEKTRONICKÝM HLEDÁČKEM
• 35. díl - ROZDÍL MEZI ELEKTRONICKOU A MECHANICKOU ZÁVĚRKOU
• 36. díl - OBRAZOVÉ PROFILY A KREATIVNÍ STYLY
•  
• 37. díl - REŽIM HDR A EXPOZIČNÍ BRACKETING
• 38. díl - OPTIMALIZACE DYNAMICKÉHO ROZSAHU