Jak fotit digitální zrcadlovkou (DSLR) a bezzrcadlovkou: 38. díl - optimalizace dynamického rozsahu

Problém s fotografováním kontrastních scén

Hned z kraje povídání, o této funkci bych rád podotknul, že není všemocná a pokud je kontrast jasu a stínu moc velký, tak má své limity. Navíc je tento pomocník určen spíše těm fotografům, kteří nevyužívají nekomprimovaný formát RAW a výsledné fotografie ani nijak zvlášť neupravují. Tedy fotí do standardizovaného JPEGu.

Zkušenější fotografové v těchto světelně náročnějších podmínkách obvykle využívají režim HDR přímo ve fotoaparátu, nebo pracují s expozičním bracketingem a HDR si následně poskládají sami v počítačovém editoru. V méně kontrastních scénách mnohdy stačí provést korekci jasů a stínů při vyvolávání formátu RAW. Ten, díky absenci komprese, obsahuje mnohem více obrazových dat, a tak lze vytáhnout detaily i ve velmi tmavých místech fotografie, nebo naopak jdou vrátit informace do lehce přeexponovaných částí. Těmto postupům jsme se věnovali v minulém díle našeho seriálu o focení s digitální zrcadlovkou a bezzrcadlovkou.

Nastavení režimu optimalizace dynamického rozsahu (DRO) / Sony 

Nyní ale bude řeč o funkci, která je označována jako Optimalizér Dynamického Rozsahu. Bohužel jde o režim, který není nějak standardizován, a tak ho každý výrobce nazývá trochu jinak a také algoritmy zpracování obrazu se mohou lišit. Ve fotoaparátech Sony ho najdete pod zkratkou DRO, Nikon pro něj má označení D-Lighting, Canon ho pojmenoval Auto Lighting Control a DR nebo D-Rng je pro změnu zkratka, kterou naleznete v přístrojích značky FujiFilm.

Nastavení režimu Auto Lighting Optimizer (ALO) / Canon

Jak funguje optimalizace dynamického rozsahu

Při využívání tohoto režimu byste měli vědět, že fotoaparát nepracuje s fyzickým světlem, na rozdíl například od korekce expozice, nebo expozičního bracketingu. Tyto režimy totiž posouvají některou z expozičních hodnot, a tak si fotoaparát fyzicky posbírá více či méně světla. Tak dojde k zesvětlené nebo ztmavení celého fotografie. Režimy DRO jsou oproti tomu čistě softwarovou záležitostí. Mají ale jednu ohromnou výhodu, že světla a stíny upravují lokálně. Tedy pouze v těch kritických partiích, které nás často velmi trápí. Na druhou stranu tím, že nejde o práci se skutečným světlem, není kvalita tohoto (post)procesu, ani jeho míra taková, jako kdybyste poskládali HDR z více expozic.


Menu RETUŠOVÁNÍ s možností korekce stínů (funkce D-Lighting Nikon)

Princip této funkce je velmi jednoduchý. Procesor fotoaparátu vyhodnotí fotografovanou scénu a v nejsvětlejších a nejtmavších partiích provede drobnou korekci ještě před uložením obrazového souboru na kartu. Dalo by se tedy říci, že jde o takové falešné a o něco slabší HDR z jedné expozice. Díky tomu má výsledná fotografie o něco jasnější tmavá místa a o něco tmavší partie s nejvyšším jasem.

Dodatečná úprava stínů ve fotoaparátu / střední úroveň funkce D-Lighting (Nikon menu RETUŠOVÁNÍ)

Některé značky mají dokonce dvě možnosti jak využít toto softwarové snížení kontrastu mezi jasy a stíny. Tou první je tzv. výše popsaný aktivní režim. Ten se zapne před samotným focením a úprava se zapíše do fotografie ještě před jejím uložením na kartu. Druhý způsob jak projasnit stíny a ztlumit jasy naleznete u některých modelů v menu pod záložkou RETUŠOVÁNÍ. Ta pracuje s již uloženými soubory na kartě. Mezi nimi lze standardním způsobem listovat a na vybranou fotografii následně aplikujete danou úpravu.

Je to tedy hodně podobné jako když upravujete fotografie následně v počítači. Stejně jako při v aktivním režimu optimalizace DR, tak můžete provést úpravu s různou intenzitou efektu. Obvykle je k dispozici slabší úroveň, standardní a silnější. Po úpravě fotoaparát uloží fotografii na kartu jako další fotografii, ale je možné, že některé modely přepíší původní soubor. Upravená fotografie je na displeji fotoaparátu často označená nějakou značkou nebo symbolem, například štěteček, aby bylo patrné, že jde o snímek ze kterým bylo nějakým způsobem manipulováno.

Dodatečná úprava stínů ve fotoaparátu / vyšší úroveň funkce D-Lighting (menu RETUŠOVÁNÍ)

Na co si dát pozor při používání optimalizace DR

Jak jsem ale již naznačil, má to své limity, a to jak co se týče kvality, tak rozsahu tohoto efektu. Proto toho, kdo chce dosáhnout opravdu brilantního výstupu, funkce DRO asi ho moc neosloví. Na druhou stranu existuje spoustu fotografů, kterým by tu a tam lehčí projasnění stínů a ztlumení světel stačilo. Ne každý si s fotografiemi hraje ve Photoshopu nebo jiném pokročilém programu, a když už váš fotoaparát danou funkci nabízí, tak proč ji nevyužít?
Většina výrobců kromě zapnutí a vypnutí této funkce umožňuje nastavit intenzitu daného efektu. To se u jednotlivých značek a modelů fotoaparátů může lišit. Obvykle si můžete vybrat mezi třemi až čtyřmi úrovněmi intenzity. Ten, kdo by si nevěděl rady s tím, jaká úroveň bude pro danou scénu nejlepší, může v některých modelech nastavit intenzitu automatickou. Fotoaparát si tak sám vyhodnotí, jaká úroveň úpravy by byla pro danou scénu ideální a tu následně aplikuje.

Ikony úrovní režimu ALO / Canon

Další omezení, které je často spojené právě s touto funkcí, je automatické navýšení minimální hodnoty citlivosti ISO. Nelekněte se proto, kdyby vás v tomto režimu fotoaparát nechtěl pustit na ISO 100, automaticky si nastavoval ISO 200 nebo dokonce ISO 400. Vyšší citlivostí si některé modely zajišťují lepší kontrolu nad oblastmi s hlubokými stíny.

Osobně doporučuji být s intenzitou tohoto režimu velmi opatrný. Vyšší úrovně mohou projasnit stíny, nebo ztlumit světla tak, se výsledná fotografie dostane za hranici přirozenosti. V některých případech se v přechodech mezi světlem a stíny může dokonce objevit jakási světelná aura, která doslova tahá za oči. Tento „halo effekt“, jak se danému jevu někdy říká, může pokazit jinak zajímavou fotografii. Stejně tak se může stát, že vám v prosvětlených partiích výrazně stoupne hladina šumu. To je podobné jako když prosvětlujete hluboké stíny v počítačovém editoru.


Nastavení režimu DR / Fujifilm

Obecně mám vypozorováno, že režim optimalizace dynamického rozsahu umí lépe pracovat právě s tmavšími místy, než že by nějak výrazně dokázal ztlumit přepaly. Proto bych doporučoval měřit expozice spíše na světla. Tak máte zajištěno, že v nejjasnějších oblastech fotografie zůstanou nějaká obrazová data, která se případně částečně lehce ztmavíte v počítačovém editoru a o stíny se postará právě režim optimalizace DR. 

Mimochodem stejný princip používá mnoho fotografů při standardním focení do RAWu. Expozici měří na světlé plochy, až na samou hranici přepalu. Tím dostanou maximu fyzického světlo i do tmavých partiií a ty si případně vytáhnou v počítačovém editoru. Jde to lépe než tlumit přepaly. U těch se totiž může stát, že jsou za hranicí možností RAWu a obrazová data jsou tak ztracena. Na druhou stranu je nutné počítat s tím, že když projasňujete stíny dodatečně tak vám v těchto partiích může vylézt šum.

V podstatě je to obdobné, jako když to někdo s korekcí stínů přežene v počítačovém editoru. Z tohoto důvodu bych doporučil řídit se osvědčeným pořekadlem, že méně je někdy více.

Nastavené aktivního režimu D-Lighting / Nikon

Funkce DRO vs. RAW

Pokud byste chtěli dosáhnout kvalitnějšího výstupu, doporučuji aktivovat formát RAW a tyto úpravy následně udělat při jeho vyvolávání. Navíc mnoho výrobců propisuje do RAWu i hodnoty režimu optimalizace dynamického rozsahu. Znamená to tedy, že tento nekomprimovaný formát má v sobě uložené informace při použití této funkce. Někteří výrobci umožňují prostřednictvím originálního softwaru při vyvolání RAWu tento režim dodatečně vypnout, nebo ho naopak zpětně aktivovat. I když to svým způsobem trochu postrádá smysl, protože korekci jasů a stínů děláte při práci s RAWem tak jako tak.

Ne každý editor však umí s těmito doplňkovými režimy pracovat, a tak se k jeho zpětnému nastavení často nedostanete jinak, než s použitím originálního softwaru daného výrobce.


Nastavení úrovní režimu D-Lighting / Nikon

V případě že neholdujete RAWům, ani vás nebaví trávit dlouhé večery zpracováním fotografií v počítači, můžete režim DRO vyzkoušet. Dost možná dojdete k závěru, že pro vaše potřeby tento režim bohatě stačí a pomůže vám srovnat světlo na některých náročnějších záběrech.

Z vlastní zkušenosti mohu dát ještě jeden tip na závěr. Nepoužívejte tuto funkci, pokud fotíte ve studiu, či v prostředí, kde chcete využít černé nebo bílé pozadí. Ani tehdy kdy některé části fotografie mají být hodně zářivé, nebo naopak hodně temné. Jednou jsem si tuto funkci nechal omylem aktivovanou při focení portrétu v ateliéru. Bílé pozadí, které jsem chtěl mít hodně nasvícené se mi ve fotoaparátu neustále ztmavovalo, takže vycházelo úplně do šeda. To samé se dělo s černým pozadím, když jsem ho chtěl pro změnu úplně tmavé, aby z něj portrétovaný obličej vystupoval do světla. Fotoaparát ho ale detekoval jako hluboký stín, a tak ho natvrdo zesvětlil. Tím pádem vyšlo vždycky tmavě šedé.

Ukázka účinku režimu aktivní D-Lighting (vypnuto: horní snímek +  úrovně 1 - 4)

Dlouho jsem hledal chybu v nastavení expozice, a také v chybném rozmístění a výkonu studiových světel. Musím říci, že jsem se hodně natrápil, než jsem přišel na to, proč nelze dosáhnout vyššího kontrastu. Inu chybami se člověk učí. Od té doby říkám účastníkům před každým workshopem v ateliéru, aby si nezapomněli tento režim před focením ve studiu vždycky vypnout.

Režim aktivní D-Lighting vypnuto / zapnuto (úroveň velmi vysoká)

---

Další díly seriálu - Jak fotit digitální zrcadlovkou (DSLR) a bezzrcadlovkou:

• 1. díl - FORMÁT FOTOGRAFIE
• 2. díl - OSTŘENÍ
• 3. díl - EXPOZIMETR
• 4. díl - MĚŘENÍ EXPOZICE
• 5. díl - KOREKCE EXPOZICE
• 6. díl - VYVÁŽENÍ BÍLÉ BARVY (WB)
• 7. díl - AUTOMATIKA A SCÉNICKÉ REŽIMY
• 8. díl - PROGRAMOVÁ AUTOMATIKA
• 9. díl - CITLIVOST ISO (1/2)
• 9. díl - CITLIVOST ISO (2/2)
• 10. díl - CLONA
• 11. díl - PREFERENCE CLONY
• 12. díl - EXPOZIČNÍ ČAS
• 13. díl - PREFERENCE ČASU
• 14. díl - BULB
• 15. díl - MANUÁLNÍ REŽIM
• 16. díl - PROČ POUŽÍVAT STATIV
• 17. díl - JAK SPRÁVNĚ POUŽÍVAT STATIV
• 18. díl - HLOUBKA OSTROSTI
• 19. díl - HYPERFOKÁLNÍ VZDÁLENOST
• 20. díl - INTERNÍ BLESK
• 21. díl - EXTERNÍ BLESK
• 22. díl - REŽIMY EXTERNÍHO BLESKU
• 23. díl - ZÁKLADNÍ NASTAVENÍ EXTERNÍHO BLESKU
• 24. díl - MANUÁLNÍ NASTAVENÍ EXTERNÍHO BLESKU
• 25. díl - SVĚTELNOST OBJEKTIVU
• 26. díl - OHNISKOVÁ VZDÁLENOST OBJEKTIVU
• 27. díl - CROP FAKTOR
• 28. díl - STABILIZÁTOR OBRAZU
• 29. díl - OBRAZOVÝ ŠUM
• 30. díl - MODRÁ HODINKA
• 31. díl - FILTRY (1/2)
• 31. díl - FILTRY (2/2)
• 32. díl - SEKVENČNÍ SNÍMÁNÍ
• 33. díl - HLEDÁČEK FOTOAPARÁTU
• 34. díl - ROZDÍL MEZI OPTICKÝM A ELEKTRONICKÝM HLEDÁČKEM
• 35. díl - ROZDÍL MEZI ELEKTRONICKOU A MECHANICKOU ZÁVĚRKOU
• 36. díl - OBRAZOVÉ PROFILY A KREATIVNÍ STYLY
• 37. díl - REŽIM HDR A EXPOZIČNÍ BRACKETING
• 38. díl - OPTIMALIZACE DYNAMICKÉHO ROZSAHU